Sowon

V podobných případech bývám většinou velmi obezřetný. Nepodléhám emocím, podobné filmy hodnotím většinou střízlivě a uvážlivě. Ale Korejci na mě mají asi patent, jinak si to neumím vysvětlit. Možná do svých filmů propašují nějaký opiát, který mě omámí a já potom dávám samé, vysoké známky. Wish je toho typickým příkladem. Má počáteční ostražitost byla rázem ta tam a pak už jsem se poněkolikáté vezl na typicky asijské vlně, která skončila až úplně na konci. Ale příště už budu mnohem přísnější, slibuju a dám určitě míň, možná, pokud budou točit film v USA, je to víc, než pravděpodobné. (16.10.2015)

Nesmírně obětaví rodiče se vyrovnávají s tragédií, která se stala jejich malé dceři. Potýkají se s finančními problémy, s byrokracií i s justicí. Netušila jsem, že i v Jižní Korei mají vrazi a zločinci více práv, než oběti. Je to příběh ze života, celkem dobře natočený i zahraný, ale na to, že je to 249. nejlepší film na ČSFD, jsem trochu zklamaná. (27.03.2017)

Naprosto psychicky vyčerpávající film, který tlačí na emoce, ale tak nějak nenuceně a uvěřitelně. Film pro hodně silné nátury. Při sledování první poloviny mi opravdu nebylo hezky po těle, ale z filmového hlediska další korejský skvost. Asi nejlepší dětský výkon, který jsem měl tu možnost vidět, neskutečné. (19.03.2017)

Takhle vygradovat emoce mohou snad jen Korejci. Už mi to předvedli několikrát (např. Dogani, I Saw the Devil, A Moment to Remember...), ale tohle bylo teda opravdu hodně DEPRIMUJÍCÍ. V první polovině filmu u mě převládala tachykardie, u té druhé jsem už "jen" převážně slzela. Opravdu enormní zážitek, už jen kvůli skvělému výkonu malé "Hope", 90%. (21.03.2017)

Spoilery! "Tak dlouho se chodí se žlutým deštníkem do školy, až se anál utrhne." Umístění ve zdejší třístovce nejlepších bývá obvykle zárukou nadstandardního diváckého zážitku. Za okny v současnosti sice panují takřka až pouštní teploty, přesto se tvůrcům podařilo mi mnohokrát vyvolat zimomriavky. Neskutečně intenzivní a brutálně zahraná podívaná, a to včetně dětských rolí. Ksicht zlého pána si uchovám zřejmě dlouho v paměti. Něco tak odporného by žádný scénárista nevymyslel. Tohle musel napsat sám život, který byl v tomto případě naprosto nemilosrdný. Pokud jste doteď byli milovníky druhé (alternativní) cesty při postelových hrátkách, tak vám mohu zaručit, že se na hodně dlouho dobu, ne-li navždy, zabydlíte o pár centimetrů vedle. Trošku jsem se děsil toho, že holčička nebude schopná identifikovat násilnického úchyláka, vzhledem k tomu, že tam všichni vypadají stejně a bude jí třeba ukázat namísto obličejů kartičky s pohlavními nástroji daných pánů. Při závěrečném soudním přelíčení rozproudil moji mysl výrok pána, že při jízdě autem je alkohol považován za násobitel trestu, kdežto v případně násilných činů jako polehčující okolnost. Zvláštní svět, ve kterém žijeme. 12letý trest je poté výsměchem, který zajisté zvedl adrenalin nejednomu diváku. Pravděpodobně nejemotivnější, nejzajímavější a vůbec nejlepší film jihokorejské produkce, jaký byl mým očím a uším dosud dopřán. (13.07.2017)