A co dále, Baltazare

Mé dojmy budou asi podobně kusé jako celý film, od kterého jsem rozhodně čekal více a který mi nedával moc smyslu. Co jsem tedy zaznamenal? Život osla, jenž byl jako mládě milovaným mazlíkem, aby pak naskočil do reálného života, ve kterém se stane pracovním zvířetem, se kterým není vždy zrovna vybíravě zacházeno, zatímco kolem něj se dějí různé věci, ve kterých zřejmě neuvidí o moc více smyslu než já jako divák. Pak tady máme Marii, rovněž bezstarostné dítě, které si během dospívání osvojí takřka sebepoškozující chování, které postrádá jakoukoli logiku a důvod. Pak tady máme "zápletku" kolem Arnolda, kterou jsem nepochytil už vůbec. A spoustu dalších postav, jejichž jedinou úlohou je, že se chovají přinejmenším divně (rodiče Marie, přítel z dětství) či přímo odpudivě (hlavní frajer). I když musím přiznat filmu kvality i schopnost zanechat hluboký dojem, zřejmě jsem ještě nevyspěl natolik, abych ho dokázal ocenit stejně jako ti, kteří ho asi pochopili lépe. (16.12.2020)

Film, kde je jedním z hlavních hrdinů Balthazar, coby osel. Já bohužel ve filmu jsem se dosti ztrácel. Film je zasymbolizovaný, ale bohužel v tomto se symboliky absolutně nedokážu chytat. (18.02.2007)

Cloveku sa ani nechce verit že môžu byť ludia tak zli ako v tomto filme ale asi naozaj môžu byť.A čo dalej Baltazar je depsivny film,ktory neponuka prakticky žiadnu nadej a zlo zostava nepotrestane.Na konci je len beznadej a pocit marnosti. (02.10.2018)

Film pojednávající o bolesti a trýznění jednoho osla jménem Baltazar. Snímek nás přenáší na francouzský venkov, kde vládne chudoba a tísnivé ticho, které je místy narušeno křikem, pláčem a zvukem biče, jež dopadá na oslí hřbet. Zdánlivě obyčejný motiv je umocněn neustále se opakujícím a stejným vzorcem, který člověka k takovému jednání vede. Postava Marie je pro mě příliš složitá a ve svém uvažování nepochopitelná, máme příležitost do ní nahlédnout pouze skrze vnější vlivy, ke kterým ona zaujímá různá stanoviska. Důležité je zmínit, že její reakce na tyto vlivy nejsou nijak výrazné nebo radikální. Oslík představuje oběť lidského hněvu, která je snadná. Zvíře, které snáší frustrace, vztek a nenávist aniž by za cokoli neslo vinu má ve filmu zvláštní roli. Divák tuší, že by se jeho pozornost na osla měla ubírat po celý snímek, nicméně se tak neděje a my hledáme odpovědi tam, kde nejsou. Tím se dostává zvíře opět do stejné role, jakou má i ve filmu, tedy, přehlíženým, nedůležitým a obtěžujícím motivem. Velkou devizou černobílých snímků minulého století, které se procházejí na alternativní umělecké hraně, jsou dle mého názoru dlouhá a zbytečná hluchá místa, které by měly dokreslovat jakousi bezútěšnost daného momentu či doby. To má efekt ale málokdy (namátkou mě napadá velmi špatné srovnání s "Démanty noci", kde hluché místo hrálo vedle kamery nejdůležitější roli, zde bylo ale zcela přirozené ač mírně obtěžující). Rozhodně je film vhodnější pro někoho, kdo se zabývá studiem filmového umění, mě film utekl velmi rychle, nicméně je pro mě těžko zapamatovatelný a finální dojem, který si odnáším je strohost, odosobnění a málo citu. (05.02.2023)

Krátce řečeno: Nádherný film o oslovi. Asi jeden z nejkrásnějších filmů, kde hraje ústřední roli zvíře. Osel je tu vystaven do velice nevděčné role a při některých záběrech mi ho bylo opravdu vskutku líto a prostřednictvím něj, sem si uvědomil spoustu dalších věcí a vedlo mě to k přemýšlení. Hezké zamyšlení nad němou oslí tváří a samozřejmě pěkný "příběh kolem". Prostě pěkně a hlavně s citem natočené - "po Bressonovsku". Nádherný závěr. (26.01.2012)

Ostře realistický, nábožensky založený a přesto velmi minimalisticky odvyprávěný příběh o oslovi jménem Balthazar, jenž svým životem projde rukama mnoha lidí, jejichž chování k němu je skutečným odrazem jejich lidské povahy a on se tak stává obětí nenávisti, utrpení a zla, které s sebou táhne jako těžké břemeno. Bresson a jeho způsob vyprávění příběhu se mnohem více soustředí na obrazovou stránku a její symboliku, která je v jistých místech trochu nejasná, ale pořád obdivuhodná a působivá, až to z ní dělá takřka učebnicový příklad toho, jak lze pomocí chytrých a přesně mířených záběrů předat myšlenku divákovi. Au hasard Balthazar je přirozený, realistický, provokativní, emocionální film, který může svým obsahem tvrdě zasáhnout a navíc vyprávění skrze zvířecí postavu je působivé, jelikož Bresson nemá absolutně vůbec zapotřebí z něho dělat nějaké výjimečné a chytré zvíře, volí nejjednodušší cestu a nechává vše pěkně uvěřitelné a při smyslech. I přesto mě Bressenovo vykreslení francouzského venkova, kde si lidé ulevují od své bolesti na nevinném zvířeti, nedokázalo tak tvrdě zasáhnout, jako například některá díla Buñuela, která jsou v svých realistických vyobrazení krutosti světa zcela nepřekonatelná. (27.05.2020)

Stravitelne. Vela obrazov, ktore maju netypicky spolocny menovatel. Vsetko beriem, aj ked to ocami dnesneho divaka obcas postrada zmysel a niektore sceny akoby stracali koheziu s celkovym dejom (akosi typicke pre tzv. filmovy klub). Vyprava je vynikajuca. V sucasnosti by sa take cosi bez stavania kulis urcite nedalo natocit. Herecke vykony su zial vlazne, akesi je to cele take strnule, malo uveritelne. Najlepsie to hral asi ten somar. Scena v cirkuse ma naozaj chytila za srdce. Ci vo mne nieco z tohto filmu zostane budem moct posudit az s odstupom casu. Zatial sa mi zda, ze vacsina tem, ktorymi sa film zaoberal, su proste konstatovania skutocnosti, ze takto to bolo alebo stale je. (23.12.2007)

Bressonův režijní rukopis baví, dráždí a uchvacuje. (29.05.2023)

Panebože to sa nedá komentovať.....Neskutočná nádhera... (03.10.2023)

Smutný a krutý život a smrť somára, ktorý putuje od jedného majiteľa k druhému, slúži v tejto čírej a poetickej alegórii ako symbol mizérie a neľudskosti vo svete. Bresson vo filme taktiež rozoberá s obyčajovým jemnocitom a subtílnosťou zločin, dospelosť a rodinný život (23.10.2011)

Pre mňa symbol Kristovho bremena (hriechu ľudstva), ktoré hlavná postava na chrbte pokorne niesla a aj z tohto sveta bez reptania zniesla. Bresson nielen že používa nehercov, ale nemá dokonca problém spraviť zo zvieraťa herca. (05.02.2013)

V Au hasard Balthazar potvrzuje Bresson pozici filmového génia 20. století. I přesto, že děj směřuje stále dál a nijak se nevrací, najdeme ve snímku spoustu odboček a snad ještě více nenavazujících scén, což na mě působilo jako by hodně dalších záběrů ještě autor vynechal a proto snad pro mě bylo občas těžké příběh sledovat. Na druhou stranu (a myslím si, že právě toho chtěl u diváka Bresson dosáhnout) snímek tím působil realističtěji a já jako divák jsem tak i přes drsné scény nepropadl plně emocím a spíše jsem se snažil všechno jakž takž (netvrdím že se mi to úplně povedlo) objektivně zkouknout a posoudit, kdo, jak a proč. Jako vždy mě navíc u Bressona fascinuje, jak dokáže pracovat s neherci a společně s nimi vytvořit lidsky nedokonalou společnost. Takovou třešničkou je pak navíc "výkon" oslíka Balthazara, který na mě působil jako autorův typický "oblíbený" charakter, moc nereaguje a jen čeká jak to všechno dopadne. Prostě paráda. (12.03.2017)

Syrový film o lidské krutosti. Starý osel jako němý svědek temných stránek lidské povahy. (09.07.2007)

Dneska je to rok, co sem poprvý viděl tenhle masterpiece. Pamatuju si to dobře, jelikož sem se musel zodpovídat matce ňák takhle: a) "Je pátek večer, proč nejsi někde na pivu?", b) "OK, když už seš teda tady, tak proč neděláš na bakalářce?", c) "Proč se díváš na černobílej film o oslovi?", d) "Proč bulíš?". Nicméně, podíval sem se potom na to s ní, a zdevastovalo ji to stejně. Pořád má ale víc ráda Mouchette. (06.12.2015)