Poslední recenze (692)
Sex noci svatojánské (1982)
Nelze se zbavit dojmu, že film jako celek je po celou svoji dobu unášen setrvačností vyprávění. V rámci Allenovo tvorby překvapivě neosobní film bez žádné hybné myšlenky nebo svědomitého tónu, který by byl schopen přinést něco nového. Nemluvě o prosté kontrole nad obsahem a vyprávěním, které rovněž nemá žádné hlubší ambice uspět. Přesto je hektická a převratná souhra vztahů a citů jednotlivých zamilovaných párů příjemnou podívanou, jejíž efekt ale postupně vyprchává.
Vzpomínky na hvězdný prach (1980)
Allenovo surrealistické filmové provedení mimořádného portrétu umělecké stagnace nejvíce připomíná Felliniho 8½. Tragická komedie tajemně se vznášející mezi sny částečně zkresluje filmovou realitu, která ve vyprávění takřka neexistuje a umožňuje svobodně přecházet mezi jednotlivými scénami bez nutnosti návaznosti, a zároveň film tak získává absolutní svobodu v realizaci vlastních myšlenek. Sebereflexe a sebekritika je patrná v každém momentu, přesto Allen překvapivě popřel veškeré autobiografické. Svojí strukturou a vyprávěním provokativní, přesto stylisticky působivé, pozoruhodné a především osobní. Velmi podceňované a přehlížené filmové dílo Allena.
Manhattan (1979)
Moderní hořkosladký a sofistikovaný humor s nadčasovým romantismem a neomylnou grácií poetického města New York částečně svým obsahem a strukturou navazuje na předchozí Allenův film Annie Hall, ale několikanásobně umocňuje jednotlivé filmové aspekty a vytváří tak intenzivnější filmový zážitek, který v černobílých kontrastních odstínech zachycuje prostředí Manhattanu, jenž se tak stává fiktivní hlavní postavou celého dění a jedinečnou scenérií, která umožňuje Allenovi takřka poetickým stylem vykreslit problematiku milostného čtyřúhelníku společně s autentickým a prostorovým komickým vnímáním lidské marnivosti a pošetilosti v oblasti vztahů. Vizuální krása filmu v sobě ukrývá ladnost, která má snahu držet v rovnováze toužící romantismus a hořkosladkou realitu, která především v samotném závěru působí intenzivně - jeden z nejvíce pravidvých, bolestivých a dojemných závěrů Allenovo filmové, režisérské a herecké kariéry. Pocta rodnému městu, která rovněž svým poetickým zpracováním patří mezi absolutní vrchol komediálních romantických dramat.