Pravděpodobně ďábel

Bresson a jeho vlastní osobní příběh o mládežnické revoltě bojující proti společenskému systému, jenž má v jeho tvorbě překvapivě politické ambice o ovlivnění veřejnosti, a zároveň se ukazuje jako výzva pro ostatní. Svět, jenž stupňuje své znečištění a postupné ničení planety je nejenom výkřikem, ale taktéž i vykřičníkem, na který je potřeba neustále myslet. (11.09.2021)

Komplikovanější obsah (téma) si žádá komplikovanější formu. Bressonův předposlední film je protnut skepsí. Všudypřítomnost pekelného, všeho, co pochází od ďábla, formuje v tomto od srdce jdoucím autorském vyjádření k duchu doby vší počínání a snahy mladé (neromanitcké) revolty. Ďábel, pravděpodobně, je (byť ke své době zacílený, přesto nesporně živý) genereční film, či lépe: generační román (a chtěl bych ho číst na stránkách knihy). (12.02.2010)

Dokonalý film s až hranatou stylizací (jako všichni Bressoni které znám), přesahující téma studentských revolt a doby směrem k výpovědi nejen o mladistvé bolesti a schopnosti/neschopnosti ji vyřešit. Chvílemi je to velmi godardovské - neviděl jsem ještě Bressona nechat rozvázat jazyk komparzu tezemi, chvílemi je to i didaktické - byť dodnes děsivé. Především se mi ale při vstřebávání filmu do noci vracel pocit, že Bresson teorematizoval hlavní postavu trochu do podoby mladého Ježíše a trochu mu vědomě - až k ironii - usnadňoval jeho pouť zájmem a péčí jeho přátel (všechno to nohsledství, ta láska, ta snadnost, ten zájem, sdílení - a vysvítá to o to nápadněji, že nám Bresson neukazuje jediný důvod PROČ by Charles měl být pro všechny ty dívky a muže okolo sebe tak vábivý - proč mu prostě nerozbili hubu, když kradl, proč nezůstal jako kůl v plotě jako většina mladých, kteří tohle zažívají...). O to přesněji pak ale působila Charlesova volba "Jidáše" jako strůjce vlastního osudu. A finální počátek dialogu mezi nimi napovídal, že možná ani zde by nesebral odvahu a nechal by váhu ne-činu na svém kumpánovi. (03.04.2016)

Viděl jsem to sice jen s anglickými titulky, ale myslím, že jsem to docela dal (dostatečně porozuměl). Je to o mladém muži, který je znechucen světem natolik, že spáchá sebevraždu (to není spoilerování - hned po ůvodních titulcích se objeví dva záběry na novinové články o mladíkově sebevraždě na jakémsi pařížském hřbitově a v zápětí po tom titulek "Před dvěma měsíci" - a pak teprve začne samotný příběh). Přestože od začátku víme, jak to dopadne (a snad právě proto), má film velmi silný náboj a zvláště u oné poslední scény na hřbitově cítíme jakési zvláštní napětí (podobně jako u K smrti odsouzený oprchl). Film divákovi může obžas přijít trochu schématický či tezovitý, to ale souvisí s tím, že se Bresson (jak sám říkal) nesnažil napodobovat realitu, ale osobytou stylizací skutečnosti vytvořit realitu vlastní, což se týká nejen strnulosti herců, ale i přímočarosti dialogů a schématičnosti stavby příběhu. Film se naopak vyznačuje nádhernou harmonií obsahu a formy, jako je to ostatně u všech zralých filmů Roberta Bressona. (29.10.2006)

Zatím nejhorší film od Bressona, co jsem viděl. Podle mne myšlenkově destruktivní fantasmagorie o absenci smyslu života, krásně zalitá v uměleckém kadlubu. Zdá se mi, jako by se Bresson nechal příliš ovlivnit ekologickým strašením, beatnickou skepsí, psychoanalýzou, existencialismem a všemi těmi úlety 60. let, pokud svůj film nezamýšlel spíše jako výstrahu, ovšem bezvýchodnou. (01.09.2011)