Manie-Manie: Meikjú monogatari

Soubor tří krátkých filmů, jenž je (nejen) žánrově různorodý a přitom kvalitativně výjimečně vyrovnaný (zřejmě proto, že všechny vznikly dle povídek téhož autora). Labyrinth Labyrinthos nabízí alenkovsko-gaimanovské (vybavilo se mi Poslední pokušení) fantaskní putování dívky a její tlusté kočky. Z celé trojice se mi tento díl líbí nejvíce. The Running Man je drsný příběh závodníka, který je v nelítostných futuristických závodech ochoten učinit pro vítězství vše. Order To Stop Construction pojednává o složitém boji úředníka s byrokratickým řídícím robotem, jenž chce za každou cenu dokončit zbytečný projekt. Práce kvapná málo platná (hezky prezentováno kupříkladu na nabízené stravě). Audiovizuálně jsou všechny tři části velmi dobré až skvělé. 8/10 (05.05.2007)

Vizúal s old-school animáciami bol síce naozaj kvalitný a prepracovaný, ale čo sa týka dejovej stránky to bolo pre mňa sklamanie. Na Neo Tokyo som počul len samu chválu a veľa ľudí nazvalo toto anime "kultom". Síce to nie je až také zlé, pretože atmosféra je perfektná no celé mi to príde zbytočné a nudné. Najlepšia časť jednoznačne Running man. (24.11.2018)

Katsuhiro Otomo je prostě třída. Třetí povídka Order To Stop Construction je námětově možná hříčka ale výtvarně je to akirovsky velkolepý, druhá (The Running Man) je celkem zajímavá noir story (spíš jako animátorská studie) a Labyrinth Labyrinthos (první povídka a závěr filmu) to krásně vyvažuje. Dohromady malej klenot, kterej působí, že si ho režiséři udělali přesně jak chtěli (29.07.2012)

Velice příjemné překvapení v podobě (pro mě) zapomenutého snímku, který na mně vypadl při uklízení. Příběhy jsou příjemně odstupňované podle šílenosti, začíná se nejšílenějším, tak trochu rámcovým příběhem děvčátka, jež se nudí, zatímco maminka vaří oběd. Od dětství už jsem na tenhle druh nudy zapomněl, ale tohle mi ji okamžitě připomnělo. Já jsem tedy neutíkal do takhle divokého snového světa, musím řict na svou obranu. Druhý příběh je tak trochu podobný Speed Racerovi, jen je jeho úplným opakem. Navíc zcela bez děje, takže vytváří opravdu unikátní surrealistický zážitek. No a třetí část je zase o těch neposlušných robotech, ovšem velmi velmi dobře zvládnuté. Jednou budu muset všechny filmy tohohle druhu navrstvit na hromadu, nashromáždit nějaké psychotropní látky a všechno si to pustit a uspořádat večer paranoi. (03.01.2009)

Pro svůj 5000 komentář a hodnocení na CSFD jsem si vybral tuto japonskou animovanou podivnost. Přece jenom jsem byl v poslední době dost často osočován svými známými, že ač pořád prohlašuju, že asijská tvorba patří mezi moje nejoblíbenější, moc se jí už nevěnuju. Je to však dáno tím, že v určitý čas se pro mě stala dost monotónní (všechny ty černovlásky vylézající odevšad) a já raději přešel na španělskou a skandinávskou. No a tak zřejmě nadešel čas, abych se k ní navrátil (přece jenom mám těch asijských filmů tolik, že je asi ani do smrti neuvidím všechny…) no a tak jsem vybral náhodně – padl tento kousek. Lehce bizarní leč slušná surrealistická jízda – trilogie – ve které se seznámíme s trojící podivných příběhů, z nichž každý je úplně o něčem jiném…Poslední se mi líbila asi nejvíc. Ta první byla taková „dětsky naivní“, druhá sice ponurá, ale závěr se mi už moc nelíbil a třetí ve způsobu člověk proti umělé inteligenci byla nejlepší. Slušná atmosféra se však vyskytla ve všech třech a i proto to vidím na trošku lepší průměr. 60% (14.10.2018)