Mandarinky

Opět nádherný a hluboký film z Tárakovy kolekce. Tentokrát o naprosté zbytečnosti válek a spoustě promarněných životů jako dani za hloupou politickou propagandu. Make love no war. Film je v estonsko-rusko-gruzínském znění s českými titulky. http://www.tarak.cz/mandarinky/ (17.07.2016)

Netreba sa sporiť o tom, aká je vojna nezmyselná. Nie sú na to potrebné ani obrovské, filmové, vojnové megascény s výbuchmi a stovkami mŕtvych. Pochopiť sa to dá i na malej ploche jedného domu so štyrmi postavami. Jeden Rus, jeden Estónec, jeden Gruzínec a jeden Čečenec. Až neuveriteľná zmes národov na pozadí abcházskej vojny. Stačí na to tento komorný príbeh. Výborný film ... PS : Vojna je na hovno! (07.01.2016)

-5* Pochopil jsem, že válečný film zvládnu jen pokud ukazuje nesmyslnost války. A tento ji opravdu přesvědčivě zobrazuje a stačí mu k tomu málo. Pomalý a klidný děj nás provází po celou dobu, ale napětí je stále cítit. Lidský faktor je nejdůležitější a dokáže změnit pohled na vše. Rozhodně doporučuji všem. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.01.2018)

Zprvu jsem byl k Mandarinkám velice skeptický, jelikož nejsou ze zrovna filmově atraktivní krajiny, jenže dokázali se nominovat přes spoustu velice kvalitní filmu a něco na nich přeci musí být. A ono taky je. Velice minimalistické drama odehrávající se pouze na jednom místě ve válkou ničené Abcházii s několika herci a celkově je děj velmi jednoduchý a komorní. Je také všem velice intenzivní s takovým tím lidským přesahem, kde musí národnost a náboženství stranou. Opravdu krásný velký-malý film. (19.02.2015)

75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. (19.01.2015)