Velká noc

Kamil Fila v Respektu píše, že publikum se rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory. Isherwood nade mnou říká zase to, že po projekci říkaly kuřácké skupinky jen "pecka" a "sračka" (má skupinka říkala "sračka"). Akorát že já teda jako fakt nevim. Nonstopy miluju a jsem dekadentně hrabalovsky fascinovaná hnusem a pohnutýma osudama, které tam člověk nad ránem u piva potká. V několika místech film vyloženě štípe - rozhovor dvou prostitutek o tom, jak začaly fetovat (ty vole!!!). Nezvládnuté lhaní transky, která nás diváky (a sebe) přesvědčuje, že ji vlastně šlapání baví a že by bez toho adrenalinu nemohla být. Když postarší ženu na didžině odstrkujou mladé holky... Ale něco je přes čáru a zavání kýčem, bulvárem, vyhroceností a šokem pro šok. Musím koukat na velký detail plačící tváře? Proč musím sledovat, jak si těhotná holka někde v pražském Sherwoodu střílí dávku? Možná se ale publikum rozdělilo kvůli formální stránce filmu. Velká noc fakt nevychází divákovi vstříc a třeba takové dlouhé toulání se transky kolem státních hranic musí spoustu lidí nasrat. Mě ale tahleta nekompromisnost baví a respekt producentům, že Hátlemu dovolili dělat si co chce. (MFDF Jihlava 2013) P.S. Já furt nevim. (30.10.2013)

Raději mlčím, bo bych musel být zlej. A zas tak dobře natočený to taky nebylo. Jen bych zdůraznil, že je obecnou praxí platit ústředním protagonistům za to, že v dokumentu vystupují. Je to svým způsobem práce a taky dávají všanc kde co, takže je logické jim za to zaplatit. Tedy nechápu, proč bychom měli drogově závislé z tohoto koloběhu diskriminovat. To jako až budou dělat v Tescu za pokladnou, tak by taky neměli dostat plat? (04.11.2013)

Progresivní a vizuálně uhrančivá forma stírající hranici mezi filmem a dokumentem, u níž se mi však eticky příčí pozadí jejího vzniku. Je opravdu těžké sledovat hlavní aktéry na hraně životního minima, kteří si kvůli vizi režiséra nechávají platit za to, aby si před kamerou dávali drogu. Ale ona to vlastně celé může být mystifikace, žejo. (25.02.2015)

Vizuální, velmi působivé, poetické, progresivní filmový jazyk, koncept, který pomalu stírá rozdíl mezi dokumentárním a hraným filmem... Ona poetizace je ovšem v mých očích velkým znevěrohodněním syrovosti daného výseku reality... Co bylo vlastně cílem tohoto projektu? PS: Eticky velmi kontroverzní je vyplácet dlouhodobým uživatelům pervitinu peníze za účast v dokumentu, jak zaznělo v debatě po premiéře filmu, ještě navíc když jde o tisíc korun za natáčecí den, HBO tak vlastně platí perníkářům jejich drogu... (28.10.2013)

Mám takový pocit, že vlna nevole týkající se tohohle filmu souvisí tak trochu s nepochopením žánru. Tohle není dokument, je to filmový esej. Ano, šlo by to udělat metodou fly-on-the-wall a hrát si na echtovně "objektivní" dokumentarismus, ale to už je trochu provařené. V tomhle případě je fascinující právě ta tenze mezi tím nejsurovějším materiálem ulice a silným autorským vkladem. Ve chvíli, kdy autor dokáže na základě své znalosti prostředí poskytnout inovativní interpretaci tématu nočního života ztracených existencí, nabízí tím právě o to větší autenticitu. Blábolivé trosky nejsou autentické, ale vypíchnutí zmařené podstaty jejich osudů ano. (05.03.2014)