Rodinná oslava

Festen som videla už dávnejšie, ale príhodný komentár k nemu ma napadol, práve v tomto období. Dôvodom je Zuzana Hlávková. Väčšina Slovákov určite vie o koho ide. Obvinila "neobviniteľných" a oni sa tvária urazene a spoločnosť mlčí a len sa prizerá. To čo sa rozpútalo okolo tejto kauzy vo mne evokuje mnohé momenty z filmu. Preto mi to celé príde ako veľmi vhodná paralela k tomuto príbehu, pretože v konečnom dôsledku, je to presne zrejme to, na čo chcel Vinterberg upozorniť či čo nám chcel ukázať. Osobne mám trošku problém s formou prevedenia filmu. Nie je mi jasný celkový zmysel Dogmy 95 a aký konkrétny prínos mala pre filmy natočené týmto spôsobom. Podľa môjho im totiž skôr uberá. Filmová maškrta, na ktorú sa nezabúda je to však každopádne. (26.11.2016)

Niežeby téma rodinnej oslavy, ktorá sa ""zvrhne" na strhávanie masiek bola niečím novým (najmä nie v literatúre a v divadle), ale "dogmatický" kabátik jej naozaj sadol ako uliaty. Škoda, že ďalšiu Vintenbergovu tvorbu postihla tá hnusná nemoc, ktorá tvorcovi bráni prekonávať niekdajšie vlastné rekordy. (31.07.2007)

Námět filmu s přetřásáním rodinných vztahů a odhalením dlouho utajené křivdy na jubilejní oslavě provinilého otce není určitě špatný. A zřejmě by to na mě i dokázalo zapůsobit, kdyby film neměl tak příšernou rozklepanou kameru a kdyby po většinu času nepůsobil jako homevideo točené puberťákem s ADHD. Když už zůstanu u těch anglických zkratek, některé detaily v záběrech i střihy byly totálně WTF. :o) Oproti von Trierovým Idiotům (coby dalšímu „Dogma 95“ filmu ze stejného roku), kterým jsem věnoval nejnižší možné hodnocení, musím uznat, že Vinterbergova Rodinná oslava má zase alespoň zajímavý příběh, slušně rozpracovanou psychologii vybraných postav a asi tři hodně dramatické scény kolem postavy otce ve mě vyvolaly silnější dojmy. Jen jsem se vzhledem k celkové formě spolu s kamerou do toho filmu pořádně nedokázal dostat a ve výsledku měl velmi podivně chaotické a roztříštěné dojmy. Když už to konečně začalo být kdesi v polovině hodně zajímavé, silné a napínavé, následovaly asi tři minuty náhodných záběrů s procházením či povídáním o všem možném, nesrozumitelné hromadné mluvy a ještě s podivnějšími střihy, než doposud. V jiné pasáži je zase silná scéna následována bláznivou tancovačkou všech hostů, takže i veškeré napětí dokáže každou chvíli kolísat. Nikomu to nechci brát, jestli tvorbu hnutí Dogma 95 vnímá jako špičkové filmové umění, ale mě osobně tato forma připadá až příliš samoúčelná a pseudoumělecká. Ze tří filmů Thomase Vinterberga, které jsem dosud viděl (dále Hon a Chlast), mi tenhle paradoxně připadal i tak nejzdařilejší, ale jinak jsme si s panem režisérem ani s odstupem času nesedli. Stává se... [45%] (10.02.2022)

Keby to bolo ako záver s titulkami, tak to mohol byť mysteriózny film, takto je to len film držiaci sa istej jednoduchosti, ktorý však skvelo urobil jednu smutnú oslavu. Keby sa vám náhodou nejaká nepodarila, tak si toto pustite. Svojím spôsobom celkom jazda, aj keď ma udivuje, že diváci sa dokážu pozerať zo záujmom na úplne cudziu záležitosť, aby ich pobavila. Nevidím dôvod to idealizovať len preto, že si niekto zvolil nejaký štýl, či lepšie povedané vymyslel a toho sa držal, keď ten film podľa mňa k ničomu rozumnému ani nedospel, no svojim spôsobom baví a nenudí aj keď nie je pozitívny, je pútavý. (09.03.2014)

Film som pozeral pred nastavajúcou rodinnou oslavou, dopadla výrazne lepšie:) Thomas Vinterberg je talent, to bolo jasné v roku 1996, platí to doteraz, nielen ako režisér, ale aj ako scenárista. Silná, psychologicky zaujímavá sonda, do jednej formálne "normálne" pôsobiacej rodiny. Len by ma zaujímalo, kam by tento námet doviedol "extrémista" Trier... (21.10.2013)