Hledání Vivian Maier

Snímek "Hledání Vivian Maier" mi nabídl přesně to, co mám na dokumentech rád. Seznámím se s nějakým zajímavým životem, o kterém bych se jinak než z tohoto filmu nedověděl. A takové je i seznámení s Vivian Maier. Je zajímavé, trochu bizarní a zvláštní, ale také je krásné, jak o ní každý mluví trochu jinak, jak prezentuje svoje vzpomínky. Vytváří se obraz o jedné osobě, na které měl každý něco jiného. Skutečnost, že ona sama nemůže nic říct, tomu jen dodává na zvláštnosti. (02.12.2016)

35%. Naprosto zbytečný, nudný a velmi špatně a bez respektu vůči divákovi koncipovaný dokument nedokument, který vlastně vůbec o ničem nevypovídá. Čekal jsem třeba pátrání po otázce, proč Vivian Maier po desítky let nikdy nikomu neukázala svoje fotografie, proč byla tak tajemná, odhalení nějakých nových informací, zajímavých informací. Místo toho jsem se dočkal egocentrické a narcistické propagace nesympatického Johna Maloofa, který si hraje na hrdinu, že objevil umělce ve Vivian Maier, přitom ale to jediné, co v tomto dokumentu vykazuje opravdové kvality a je skutečnou pastvou pro oči, jsou její fotografie, na kterých Maloof ani dokument samotný nemá sebemenší podíl. K tomu všemu je to dokument režijně necitlivý a amatérský a z hlediska zaujetí divákovy pozornosti silně nezvládnutý, navíc tvořený úplně evidentně účelově na oscarový efekt. I proto jsem jej ani nedokoukal do konce. Věřte, že je hodnotnější najít si galerii Vivian Maier a projet si její fotografie, než se podívat na tento dokument a ztratit 83 minut drahocenného života, který byste mohli strávit třeba tvořením hezkých fotografií v inspiraci této skvělé fotografky. Jako fotograf jsem velmi zklamán, až pohoršen. (25.01.2015)

Ubíjející a dramaturgicky nezvládnuté pásmo neforemných hlav, které nezajímavě mluví o dost zajímavém osudu. Vystavěné podle midcultové receptury "dojmu vás a vy mi dáte Oscara". Maloof si zřejmě myslí, že tímhle dokumentem pomáhá Vivian Maier do dějin, ale myslím si, že tam ji mohou pomoct jen její fotografie. Ne tohle sebedojímavé školní cvičení... (05.12.2014)

Zde je třeba oddělit dvě zásadní věci. Vivian Maier byla úžasná fotografka a její pouliční snímky berou dech. Zcela po právu by se mohla rovnat těm nejlepším. Otázkou zůstává, jestli člověk, který její fotografie objevil, by měl najednou režírovat dokument, ve kterém i sám vystupuje a provází ho. Koncepce a struktura "příběhu" je trochu podobná Pátrání po Sugar Manovi, jenže narozdíl od něj, to jediné opravdu zajímavé v tomhle dokumentu jsou samotné fotografie, které Vivian Maier za svůj život pořídila. Zbytek je pak kolekce mluvících hlav, které tak nějak bez ladu a skladu plácají jednu neurčitou vzpomínku na ní za druhou. Nominace na Oscara je úsměvná. 6/10 (23.09.2015)

Jsem ráda, že jsem poznala jednu zcela neznámou a záhadnou Vivien trochu lépe, ale podstatnější je fakt, že jsem se mohla kochat spoustou jejích nádherných fotografií, které byly tak dlouho utajeny očím mnoha lidí. A proto díky Johne, že jsi mně s ní seznámil alespoň jak jen to bylo možné a já jdu na google prozkoumat její úžasné foto v klidu svého pokoje. (07.10.2015)