Recenze (1)
Čistý skvost mezi hudebními live videi. Poslední koncert kapely Oingo Boingo, stylově zasazen do halloweenského večera (i sám Ježíš přišel zapařit!). Formálně je video zvládnuto velmi dobře - skvělý střih, zajímavé prolínání záběrů z různých kamer nepůsobí vůbec rušivě a divák má opravdu pocit, jako by byl součástí jak přítomných fanoušků, tak i kapely a celého ducha toho večera (jediným nepatrným kazem na kráse je pár kratičkých prostřihů z oficiálních videí při Dead Man's Party a Grey Matter, a tudíž párvteřinové vytrhnutí z koncertní atmosféry - to bylo úplně zbytečné). K samotnému obsahu není nutné se moc vyjadřovat - fanoušci vědí. Oingo Boingo nepotřebují složité pódiové efekty, sexy uniformy či dokonalou choreografii - na Dannym a celé kapele je prostě vidět, že jim ta skvělá muzika jde od srdce a že si to všechno sakra užívají - a to je to jediný, na čem záleží. Kluci do toho řezali jak urvaní ze řetězu, Danny je Ďábel, z kterého i v jeho dvaačtyřiceti celé ty dvě a půl hodiny tryskala brutální energie směrem do davu (vsadim se, že jestli tam tehdy přišel nějaký prostatik, pochcal se hned při prvním songu - ono taky nasadit jako první Insanity, uff... welcome madness, say hello!) - před Who Do You Want to Be si dokonce dorval hlasivky, ale na jeho projevu to neubralo ani náhodou a při No Spill Blood už mu definitivně přeskočilo, neb se jal dost věrně demonstrovat, odkud že pro tenhle song načerpal inspiraci (pro neznalé: Ostrov Dr. Moreau), takže při tom málem mrdnul dolů z podia Warrena. Ach jo, tenhle sexy zrzek byl prostě stvořen pro živé vystupování, a tak člověku hlava nebere, že takový živel může prostě jen tak přestat koncertovat a s největší pravděpodobností se k tomu už nikdy nevrátí (prý problémy se sluchem - sakra, Danny, špunty!). A tak jedinou věcí, kterou Danny toho večera teda vážně posral a která zamrzí především fanoušky ženského pohlaví, zůstává fakt, že tričko si sundal AŽ před Nasty Habits(!) ... Samotný závěr dvou a půl hodinového hudebního orgasmu je pak už čirým proudem emocí, které jsou u definitivně posledního koncertu kapely víc než pochopitelné a nejeden fanoušek uroní i nějakou tu slanou vodu - ať už tam tehdy byl a je dojat vzpomínkami, a nebo nebyl a svírá se mu srdce při pomyšlení na to, že už nikdy nebude mít šanci "být při tom"... sooo Let's have a party, there's a full moon in the sky, it's the hour of the wolf and I don't want to die! ()