Léto s Marnie

Už je to nejaký čas, čo som naposledy videl film štúdia Ghibli a takmer som aj zabudol aký nádherný môže vôbec animovaný film byť. Príbeh zasadený do dedinského prostredia, v ktorom film pomaličky plynie a divák sa nevie nabažiť nakreslenej prírody, rozoberá strasti detskej duše, do ktorej dospelí mnohokrát nevidia. A triafa sa do čierneho! Občas sa mi síce zdalo, že by sa mohol dej posunúť o čosi rýchlejšie, ale to je len drobná výhrada, ktorú možno po druhom pozretí vypustím. Čo sa týka konca, ten nemohol byť lepší. Absolútne nesúhlasím ak niekto tvrdí, že išlo len o lacný zvrat, pretože pokiaľ sa nad tým všetkým človek zamyslí, pochopí, ako to celé dáva zmysel a koľko veľa to o živote hovorí. Ja osobne som sa musel silno premáhať, aby som sa po skončení kompletne nerozreval. 90% (07.07.2015)

Jsem rád, že se Jonebajaši dokázal odpoutat od Mijazakiho a natočit toto snové anime sám. Popravdě řečeno, Mijazakiho absence je na tomhle filmu trochu znát, stejně jako předchozí Jonebajašiho počin (ke kterému napsal Mijazaki scénář) postrádá snímek větší množství hravosti a invence. Na druhou stranu by bylo dobře, kdyby si Jonebajaši vytvořil svůj styl, inspirace jeho učitelem, především co se námětu týče, tu je přeci jen dost patrná. Nu což, snad se mu a jeho kolegům podaří studio Ghibli udržet, byla by škoda, kdyby byl filmový svět o takovéto krásné animované snímky přišel. Vzhledem k tomu, že jsem Ariettě lehce přihoršil, u Marnie přivřu oko. 90% (12.07.2015)

Vďaka tieňom prítomnosti sa podarí niekedy osvietiť nepoznanú minulosť. Nepríjemná astma, trápiaca malé dievča, je dôvodom, prečo je poslaná na ozdravný pobyt k tete a strýkovi na vidiek. Samotárske, zasmušilé a nepríliš komunikatívne dievča, si najradšej kdesi v ústraní kreslí výjavy okolitej krajiny. Pri jednej z prechádzok bažinatou prímorskou krajinou bližšie spoznáva opustený veľký dom. Neznámo čím, je jej veľmi blízky. Onedlho sa zoznamuje s jeho obyvateľkou - mladou blonďatou dievčinou, približne v jej veku. Ukazuje jej zákutia domu a okolia, zavedie ju na večierok, organizovaný rodičmi malej blondínky. Obe dievčatá sa spriatelia. No ako sa nad krajinou čnie tajomná vodná veža, nad novoobjavenou priateľkou sa vznáša tieň tajomstva...Psychologicky prepracované a zároveň veľmi dojímavé animované dobrodružstvo sebapoznávania vlastnej minulosti prostredníctvom objavených denníkových záznamov. (22.10.2020)

Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. (01.07.2023)

Pátou hvězdu nakonec nedám z toho důvodu, že mám (aspoň teď po dokoukání) pocit, že závěr krapet tlačí na pilu a jeho síla nespočívá především na přirozenosti gradování příběhu, ale spíš na tom, jak ji zveličuje hudba a přílišný důraz na reakce postav, i když i ta přirozenost v tom pořád je, ale prostě to nestojí jen na ní. Jinak ale nemám co vyčítat. Sice mě zpočátku vyděsilo logo studia Ghibli, které stojí převážně za filmy od Mijazakiho (a toho já nemám rád) a pak mě ještě víc vyděsila úvodní slova Anny, která byla jak z nějaké ubulené emařiny, ve které si nakonec všichni podřežou žily a bude to pro ně to nejlepší, co kdy udělali, protože je nikdo nechápal, chudáčky jiné. Naštěstí z toho ale nic takového nevypadlo a z tohohle módu se to naštěstí brzo vyhrabalo, vlastně hned s příjezdem na venkov. Pak se totiž rozjede pomalý, velice poetický, silně psychologický a především dost mysteriózní příběh, který si mě okamžitě získal od prvního ukázání tajemného domu a až do konce nepustil. Vypadne z toho dost zvláštní pointa v duchu magického realismu, která je sice krapet zmatená, ale smysl dá všemu, co se zde stane. Scénář to má opravdu propracovaný a hodně se mi líbí, že využil opravdu všechny rozehrané prvky, to se totiž v dnešní době jen tak nevidí a cením to u každého filmu, který to tak má. Celkově se mi to tedy hodně líbilo a to až tak moc, že jsem z toho sám překvapený, jen mě teda víc překvapuje ještě jedna věc a to ta, že to u nás vysílalo Déčko. Sice s věkovým omezením 8+, ale stejně to nechápu. Tohle je opravdu spíš dospělý animák, jehož příběh možná ani starší děcka nepochopí a i kdyby ano, budou se nejspíš nudit, vzhledem k tomu, jak pomalu to celé plyne... Za mě ale velká spokojenost a přijde mi to tisíckrát lepší, než cokoli od Mijazakiho, který sice má spoustu fantazie, ale vůbec jí neumí dát tvar a občas ani příběh... Silné 4* (20.05.2023)