Léto s Marnie

Z pomalu se rozbíhajícího posledního filmu od Ghibli studia se vyklubala očekávaně velmi povedená věc. Možná by se dalo říci že očekávání trošku zabilo výsledný projev filmu. Velmi mě vizuálně bavila část, kde se objevují interiéry místností. Krásně čistě navržený byt Anniny matky ve městě, podivuhodně vybavený domek pro letní pobytu u tety a strýce s grandiózní postelí z břízové kulatiny. To, že vizuál má Jonebajaši v malíčku víme již z Ariety říše. (08.02.2016)

Studio Ghibli to znovu dokázalo a předvedlo, že i přes to, že má svá nejlepší léta za sebou dokáže vytvořit něco tak překrásného, jako je Léto s Marnie. Tento film je tak příjemný, roztomilý, dojemný, realistický, dospělý a krásně naanimovaný, že si budete jen užívat děj a postavy. Ze začátku jsem si říkal, že to bude nějaká kravina pro malé holky ale pekelně jsem se mýlil. Po deseti minutách sledování vám dojde, že tohle není nic pro děti, ale že se tu bude odehrávat něco více dospělého. Pokud milujete studio Ghibli jako já, tak vás tento film určitě potěší a nezklame, protože vám dá vše na co jste u Ghibliho zvyklí. Krásný film a určitě doporučuji. 9/10 (12.06.2023)

Plně bych chápal a možná i schvaloval, kdyby Akademie dala sošku tomuto hřejivému, emotivnímu a pomalému filmu o hledání sama sebe očima dvanactileté školačky než sice krásně hravému a nápaditému, ale příběhově obyčejnějšímu zářezu Pixaru Ten byl ale u ní vždy velmi oblíbený a je taky pravda, že Ghibli studio tentokrát nepřišlo s něčím opravdu fantaskním a výjimečným, co dokáže zaujmout na první pohled. Film má rozhodně své problémy, pomalost se občas mění skoro na zdlouhavost, dialogy sem tam působí jaksi nedovařeně a vyprávění se celou dobu odvíjí velmi záhadně a tajemně, přičemž občas ignoruje i věci, které by vzhledem k rozuzlení měly mít větší roli, navíc pro oči českého diváka (nebo možná jenom mě, kdo ví) byl ten zásadní problém ve vztahu Anny k tetičce řekněme mírně směšný, i když na druhou stranu, z pohledu citlivého dítěte, jakým Anna je, by to zásadní být určitě mohlo. Jinak ale je to opravdu krásný, dojemný film, silný ve vykreslení přátelství a snaze stát se "normálním", v čem obzvlášť rezonuje, koneckonců i v tom prolínání fantazie s skutečností, zobrazením scenérií přírody a sídel (Ghibli a jeho kombinace dvou druhů kresby, jedné pro postavy a druhé pro interiéry i exteriéry je prosté a vždy nádherné) a jaksi celkovou atmosférou, která ovšem plně zúročí veškeré detaily a emoce až po odhalení toho, o co šlo (nebo když to člověk dokáže odhalit sám). Přesto, nemyslím si, že bych měl chuť film vidět v budoucnu znovu, na to je v portfóliu studia i celkové japonské tvorby příliš mnoho mnohem živějších a fantasknějších kreseb, které při tom dokážou vyprávět stále hluboké a emotivní příběhy. 7,5/10 (01.03.2016)

Říkal jsem to sice už u You Are Umasou, ale klidně to zopakuju: americké pohádky, či spíše animované filmy, mám sice rád, ale většinou z úplně jiných důvodů než ty japonské (evropskou tvorbu tolik neznám, ale takový Tomm Moore jde pro mě mnohem sympatičtější cestou než kolegové ještě dál na západ). A zejména u těch novějších, které spoléhají pouze a jen na prázdné, chladné jedničky a nuly (ne že by si snad Japonci včetně studia Ghibli nepomáhali počítači, ale přesto si dokážou zachovat svůj jedinečný styl a výraznou estetickou stránku - podívejte se třeba, jak úchvatně vypadá Takahatova Kaguja nebo Jamadovci, přitom druhý jmenovaný byl, pokud se nepletu, vytvořen kompletně za použití CGI) - na které se na rozdíl od starých, přesto nestárnoucích disneyovek nebude dát za padesát let kvůli technické zastaralosti dívat - a dále pak na generickou animaci, mi bohužel připadá, že postrádají zásadní esenci, tu, kterou je z animovaného snímku velmi obtížné vykřesat: duši. V ostrém kontrastu s tím pak stojí studio Ghibli se svými tvůrci (a je úplně jedno, jestli mluvíme o veteránech Mijazakim s Takahatou, nebožtíkovi Kondóovi či právě Jonebajašim, o jehož nejnovější dílo se tu jedná), které tuto esenci naštěstí ještě neztratilo. When Marnie Was There obsahuje některé z motivů a prvků typických právě pro tvorbu studia Ghibli, zejména pak práce Hajaa Mijazakiho: mladá hlavní postava (dívka) vyměňuje ruch velkoměsta za čistotu a nezkaženost venkova, kde záhy po svém příjezdu přichází do styku se světem fantazie. Ten je ovšem u Jonebajašiho více zakotvený v realitě (pokud se tedy dá mluvit o realitě a zároveň zmiňovat fantazii); není ani tak pohádkově nadpřirozený jako spíš snově uvěřitelný - tedy jakýsi filmový ekvivalent magického realismu. Jonebajaši je mladý a hlavně talentovaný tvůrce, není proto nejmenších pochyb o tom, že se v budoucnu podepíše ještě pod mnoho režijních počinů. Já si ale ve skrytu duše přeju, aby to mohlo být nadále pod hlavičkou studia Ghibli - bez něj by totiž i ta jeho dosavadní tvorba vypadala (co se výtvarné stránky i samotných námětů týče) značně jinak. (22.03.2015)

Už je to nejaký čas, čo som naposledy videl film štúdia Ghibli a takmer som aj zabudol aký nádherný môže vôbec animovaný film byť. Príbeh zasadený do dedinského prostredia, v ktorom film pomaličky plynie a divák sa nevie nabažiť nakreslenej prírody, rozoberá strasti detskej duše, do ktorej dospelí mnohokrát nevidia. A triafa sa do čierneho! Občas sa mi síce zdalo, že by sa mohol dej posunúť o čosi rýchlejšie, ale to je len drobná výhrada, ktorú možno po druhom pozretí vypustím. Čo sa týka konca, ten nemohol byť lepší. Absolútne nesúhlasím ak niekto tvrdí, že išlo len o lacný zvrat, pretože pokiaľ sa nad tým všetkým človek zamyslí, pochopí, ako to celé dáva zmysel a koľko veľa to o živote hovorí. Ja osobne som sa musel silno premáhať, aby som sa po skončení kompletne nerozreval. 90% (07.07.2015)