Vítr nás odvane (festivalový název)
-
Bad ma ra khahad bord
-
Vent nous emportera, Le
(Francie) -
Wind Will Carry Us, The
Drama
Írán / Francie, 1999, 118 min
Režie:
Abbas KiarostamiKomentáře uživatelů k filmu (7)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(23.1.2006)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $259,510║Tržby Celosvetovo $600,000║(16.5.2010)
-
Mulosz
Abbáse Kiarostamího znám, velmi ho uznávám a na jeho styl jsem zvyklý, ovšem toto byl opravdu rohypnol.(6.1.2011)
-
Bubble74
Tajemství života a smrti se nedá odhalit a už vůbec ne zmanipulovat. Pán tvorstva se o to vehementně pokouší a žene se za ním hektičtěji, urputněji, dál a výš. Jeho nejdůležitějším nástrojem je komunikace. Nevšímá si přitom, že podstata všeho spočívá v harmonii a skromnosti. Tam je zárodek dobra. Jak se vlastně pozná pravá tvář zla a kam až dosahuje jeho moc? Může být ovlivněno dobrem? Mezi nebem a zemí existuje tolik záhadných věcí, že nad nimi můžeme filozofovat dokud nás vítr neodvane. Kiarostami na naší mysl navalil pořádnou haldu otázek a mystiky a nechal nás, abychom se z ní vyhrabali sami. Jako odškodné nabídl pohádkové scenérie. Mohli jsme se kochat skvostnými krajinomalbami v sytých barvách i tajuplným labyrintem malebné vesnice, důmyslně ukryté v kopcích. Někoho ten film asi ukolébá ke spánku jak letní vánek, mě i svým pomalu plynoucím tempem smetl v obdivu jak uragán.(12.12.2011)
-
darwin
Krásný poetický film. Kdo si ho chce užít, musí být celé dvě hodiny v dobrém psychickém stavu, soustředěný, klidný. Film plyne klidným, pomalým tempem. Nic pro skalní příznivce amerických akčních produkcí. Je to navíc hodně symbolický a také trochu tajemný film, u kterého je třeba číst neustále mezi řádky. Zde není všechno černobílé a jednoduché. Stejně na konci nedostaneme odpovědi na všechny otázky a o to právě jde. Je to jeden s těch filmů, po kterém zůstanete pár minut sedět a přemýšlet o něm. Snímek může být také různě chápán: jako oslava života, jako sonda do života dnešního Íránu, jako střet dvou typů úplně odlišných lidí, jako úvaha o hranicích lidské etiky nebo třeba úplně jinak.(13.4.2005)
-
Pethack
Le vent nous portera. Všechny. Některé dřív, některé později a některé s pomocí bližních. Zřejmě. Příběh naznačuje, že není vše tak poetické, jak na první pohled vypadá, ale zlo, které se vyskytne v obci důvěřivých a dobrých je nakonec do okolního dobra přirozeně vstřebáno a člověk jako by měl až dojem, že přijde vniveč (dá-li se tak o "zlu" jako projevu jisté kategorie hovořit). Ačkoliv strůjce úkladů dosáhl svého, ale o jeho osobu zas až tak moc nejde, svou hru se zde zdají rozehrávat daleko vyšší síly než jen jedinci. Vítězství přijímání smrti jako něčeho přirozeného a tedy ne zlého, "pohádkové" vítězství té správné strany, která nedovolí smrti přejít do služeb zla. Smrt není zlá, je to jen odnášení větrem... Ale co já vím, interpretujte si to jak kdo chcete, mně se jen líbí ten přesah obrazově minimalistické, ale svým způsobem uchvacující výpovědi. Básně.(6.8.2011)
-
fNdEsIECLE
Těšil jsem se již kvůli názvu. (Vítr nás odvane je název písně jedné kapely, tak pro si ji nedat při psaní. Vystihuje atmosféru filmu - kombinace existenciální tragiky, smutku přelomu, optimistické jásavosti.) Již předem jsme byli varováni MC Blažejovským, že jde o film náročný, plný významů, možná i bez významu. Pár lidí odešlo, pár mluvilo, někteří se jali spát. První půlhodinu jsem ztracen. (Následuje pár veselých spoilerů.) Někdo mluvil do telefonu, vyjel na kopec, mluvil do telefonu, pak s někým, kdo kopal (nebyl vidět), mluvil s chlapcem, ženou (Auta smrdí!), starcem, čekal až umře stará žena. A pořád stejně až do konce. Nikdo není unaven, žádná hoplá do vody. Jen lidská stehenní kost posloužila jako parníček. Skvělá hudba a všudypřítomný vítr. (Nelze si nevzpomenout na prudké vydechnutí větru jako apoteózy smrti v jednom skvostu Jespera Justa). Uhrančivé, uklidňující, konejšivé. Ale krátké. Vítr vás odvane až tam .. ............. ......, nebo také ne.(21.3.2010)
