Černé uhlí, tenký led

Vzhledem k prostředí i naporcovaným obětem poměrně depresivní krimi drama, ale rozhodně nelze konstatovat, že špatné. Ovšem je nutno připustit, že sem tam přijdou slabší chvíle a napětí není patřičně hutné jak by jeden představoval. Nedostatkem je zde vlastně i důvod, který mne ke shlédnutí snímku motivoval - a tím je hlavní herečka Gwei Lun Mei. Přecijen role tiché, tajemné a bojácně vyhlížející ženy, navíc podezřelé jako vražedkyně, jí prostě nesedí, nemá šanci předvést své herecké kvality ani půvab - tahle dívka zapůsobí svým kouzlem i úsměvem v úplně jiných rolích. A konec samotný byl takový podivný, nesedl mi. 65% (05.02.2017)

Rok 1999. Promrzlá periferie, posypaná uhelným prachem. Černošedá tma, křupající sníh. Existence na kraji útěšnosti. Předstíraná normálnost, smutek. V tomto prostředí se začnou v továrnách na zpracování uhlí nacházet kusy lidského těla. Po následující bizarní události vyšetřující kriminalista opustí policii. O pět let později. Opět kusy zmrzlých těl, paprskovitě se logicky zbíhající u jedné osoby. Psychologicko-masochistická záležitost. ■ Co se mi nelíbilo: Úplný závěr. Některé logické konstrukce jsou trochu vycucané z prstu. Hlavní hrdina mohl být typově maličko jiný - nicméně pokud byla cílem co největší normálnost, pak je vše ok. ■ Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=P7iwTGvpdus (13.04.2015)

Mrazivý čínsky noir, víťaz berlínskeho festivalu, si pre svoje pomalšie tempo a nedoslovnosť vyžaduje pozorného diváka a je dôkazom, že (neo-)noir nie je záležitosť iba západnej kinematografie. Kým preniknete postavám pod kožu, chvíľu to trvá: ťažko predvídateľný hrdina nie je veľký sympaťák a femme fatale je zasa až príliš nenápadnou šedou myškou. Na typicky tiesnivej noirovej atmosfére sa podpisuje estetika industriálnej špinavosti a neónovej nočnej ulice. Žánrovým ozvláštnením sú poetické chvíle ako geniálny tunelový prechod z 1999 do 2004, korčuľovanie na ľade za tónov vážnej hudby, vŕzgajúce ruské kolo či ohňostrojová pointa. Nájdu sa však aj uletené prvky, vzdialené našej kultúre (nechutné prevalenie ženy na zem či „oslavný“ sólo tanec). (11.08.2018)

Diao sa v tomto prípade trošku hrá. Ako keby si skúšal rôzne postupy a rôzne spôsoby rozprávania. Film častokrát mení tempo, plynulosť a spôsob podávania informácií. Každá stopa má svoju postupnú gradáciu. Diao a jeho postavy sa ale nesnažia akúkoľvek stopu vysvetliť. Musíte si ju doplniť samy. Dáva vám na to priestor. Spôsob ako sú zábery vedľa seba postavené tomu nasvedčuje. A hoci formálne je ten film zaujímavý, príbehovo už tak nie. Hlúpy nie je, ale postavy v ňom v zásade idú z miesta na miesto. Pod kožu sa im nedostaneme a ich vzťahy sú rovnako chladné a bezútešné, ako mesto v ktorom sa nachádzajú. V rámci zámeru viac než dostačujúce. Ale ak vezmeme do úvahy pointu a invenčnosť, je to niekde na pol cesty. Najviac zarazí fakt, že Diao to ako keby nevedel v posledných minútach ukončiť. Taký zvláštny žánrový bizár, ktorý má v sebe podstatne viac ako ukazuje, ale je bohužiaľ robený tak, že nie každý bude mať chuť, to niečo viac, aj hľadať. (08.03.2023)

Noirová kriminálka nabízí krátce po začátku kolosálně nezvládnutý policejní zákrok, po kterém zbydou dva mrtví podezřelí, dva mrtví policisté a jeden postřelený. Ten je po pěti letech alkoholovou troskou, což není ideální stav na řešení případu s rozřezanými lidskými mrtvolami. Nechybí milostná linie s hlavní podezřelou, nějaká ta překvapení ani záblesky černého humoru. Výborný žánrový film připomíná ty lepší hongkongské nebo korejské kousky. (14.07.2014)