Hrana

Fantázia fantastická ... človek môže len ľutovať, že sa toho nezúčastnil osobne. Ja teda ľutujem. (22.04.2014)

Slováci vraj nedokážu robiť kvalitnú hudbu. Ja sa ale pýtam, koľko z ľudí hlásajúcich tento fixný blud, vidia, čo sa deje za mrakom komerčných pódií ? A zároveň koľkí z nich sú schopní počuť kvalitu ( čo nie je pri dnešnej dokonalej degenerácii ľudského ucha pomocou rádií samozrejmosťou ) , cítiť pocit a pochopiť myšlienku ? Oskar síce tvrdil, že Hrana je projekt, ktorý sa tvrdo "diferencuje od smiešnej slovenskej scény", čo je síce sympatické, ale dosť degradujúce. Samotný koncert je remeselne vymakaný, výborne štruktúrovaný a má kvantum výpovednej hodnoty. Začína záberom na Marekove pianíno a končí "zvonením hrany" simultánne s čiernou farbou capájúcou sa po plátne, ktoré nám vizuálne mapovalo pocitovú sféru Hrany tour. Medzi tým nachádzame iba číru intimitu a dôkazy, že Marek fakt nechcel byť ako ostatní. A tak kombináciou všetkých týchto faktov zisťujeme, že tento projekt nie je iba nedocenený, ale bohužiaľ aj nedoceniteľný - teda právom označovaný za kultový. Llano Estacado ! (07.03.2017)

Hudba Mareka Brezovského je niečím mimoriadnym a zároveň nie príliš hraným materiálom a pre mladších aj celkom neznámym pojmom. Aj ja, hoci som asi vo veku účinkujúcich, som sa s touto hudbou zoznámil až cez čsfd. Nevyhľadávam, ale keď je príležitosť a slovenská televízia ju pravidelne (v nočných hodinách) raz za pár rokov ponúkne, tak neodmietnem. Ťažká, silná hudba neurčitých žánrov je zmenou oproti všetkému, čo sa bežne počúva. –––– Zoznam ďalších účinkujúcich, ktorí tu na čsfd nemajú profil: Michal Bugala, Ivana Pristašová, Igor Sabo, Vladimír Šarišský, Martin Wittgrüber, Roman Andor, Marek Ormandík (17.04.2024)

Jeden z nejlepších koncertů, který jsem kdy viděl. A to přiznávám, že moje srdcovky jsou obvykle z jiných částí světa. Hrana je až nečekaně z blízka, ze Slovenska. Proč je to nejlepší koncert jaký jsem kdy viděl? Tu hudbu (i texty) napsal obrovský skladatelský talent, který to napsal (a zemřel) dřív, než stihl dospět a začít myslet na peníze, nebo slávu, image. Marek Brezovský zemřel ve věku pouhých 20ti let z vlastního rozhodnutí, přesto stihl složit více kvalitní hudby, než většina profíků za celý život. Ta hudba se nepodobá ničemu co jsem kdy slyšel, přestože v tom věku člověk obvykle hledá sám sebe, a má nějaké hudební vzory, které do svého hraní promítne ať chce nebo nechce. Brezovský nekopíruje, naopak velice sebevědomě ukazuje svou hudební vyspělost a vyzrálost (ve věku náct..). Měl obrovský záběr žánrů, od punku, rocku až po vážnou hudbu. Hrana je tedy kompilací všeho možného od něj, zejména v první polovině koncertu se mezi kvalitní nadupané instrumentálky občas vměstná lehce tuctově znějící punk/rockovka, a působí to trošku nekoncepčně, jenže.. v polovině koncertu se to přepne do tematicky trochu jiné nálady a začne vážení neuvěřitelná exploze instrumentálních, aranžérských a skladatelských orgií, stále na platformě artrocku. Od skladby Llano Estacado působí koncert více koncepčně, se zcela evidentním záměrem gradovat těmi nejlepšími skladbami koncert do velkolepého finále. Co zde musím zmínit jako jednu z nejdůležitěších věcí, ty texty...  zejména texty posledních 4 skladeb (což je ovšem 30 minut čistého času hudby) se mě dotýkají jako nic jiného, co kdy u nás vzniklo. NIkdy žádný tuzemský skladatel, ani český ani slovenský, nedokázal napsat takový text, který by se mě takovým způsobem dotýkal a byl pro mě velice osobní jako od Marka Brezovského. To je i ten důvod, proč tento koncert řadím výše než moje zahraniční srdcovky, protože upřímně, u těch zahraničních mě vpodstatě texty nezajímají. V angličtině většina textů zní jako klišé a obecné prázdné fráze.. nedostane se to ke mě tak hluboko. No a v neposlední řadě musím zmínit úroveň muzikantů. To jsou světoví borci. Zejména Martin Valihora na bicích. Intenzita s jakou koncert odehrají nemá obdoby. Neviděl jsem nikdy takové soustředění do každé noty jako v tomto záznamu. Skladby jsou náročné na dynamiku, tichá místa se střídají s nářezem, a je vidět jak moc úsilí dávají muzikanti do kontroly intenzity. Je to perfektní zkrátka. Koncert má i nečekané emoční rozuzlení. Po celou dobu koncertu malíř maluje velký obraz, na němž pravdepodobně zobrazuje Mareka jako kojence.. při poslední skladbě zatře celý obraz černou barvou. Toto znehodnocení, nevratné zničení vlastního díla, spolu s emočně silnou poslední skladbou zaměřenou na úmrtí a ztrátu Mareka, dodává koncertu ještě další rovinu, něco k přemejšlení. Sejmulo mě to :/ Celý koncert je stále k vidění na youtube ............................. https://youtu.be/J_vCsJn3fq0?t=3752 (27.07.2023)

Nebudem sa tajiť tým, že keď som uvidel zoskupenie na pódiu, vyrazilo mi to dych. Doslova. Mená ako Oskar Rózsa, Martin Valihora, Marek Minárik či Michal Bugala mi nie sú cudzie, a tak bolo moje prekvapenie z kvality koncertu dvojnásobné. Texty, ktoré zazneli na koncerte odhaľujú skutočne silné album s (po ohliadnutí sa späť na Marekovu tragickú smrť) depresívnym posolstvom. Dynamické, žánrovo pestré a o početné sóla, kreácie a experimentovanie s tóninov obohatené skladby sú veľmi životné a explozívne. Ako pocta do bodky spĺňajúce účel a po práve oslavujúce jednu legendu. Má to jediný zápor - nebol som tam. (14.07.2014)