Reklama

Reklama

Obsahy(1)

New York, 1973. Prezident nahrávací společnosti American Century Records, Richie Finestra, a jeho partneři se chystají prodat krachující firmu vydavatelství German Polygram. Po dramatické schůzce je však jasné, že je prodej ohrožen. Na cestě domů do města Greenwich v Connecticutu Richie neplánovaně narazí na Lestera Grimese, hudebníka, s nímž sdílí velmi komplikovanou minulost. Zatížen myšlenkami na něj se poté vrací do kanceláře, kde se dozvídá o dalším problému: Frank "Buck" Rogers, pompézní majitel řetězce rozhlasových stanic, oznamuje, že bude bojkotovat American Century kvůli údajnému urážlivému chování jednoho z interpretů firmy.

Richie reaguje na krizi tím, že přikáže jeho kreativnímu řediteli najít nové umělce. Na tuto výzvu ale zareaguje asistentka vydavatelství a přivede punkovou kapelu The Nasty Bits. Richie mezitím žádá o pomoc nezávislého propagačního zástupce, drsného Joeho Corsa, aby mu pomohl se situací kolem Bucka Rogerse, která ale nakonec skončí velmi špatně. Pod návalem neblahých okolností Richie tak těžce vykolejí ze svého života a znovu propadne svým neřestem, které se u něj projeví těžkou agresí – zdemoluje ve svém domě obývací pokoj a ohrozí vztah se svou ženou Devonou a jejich dvěma dětmi. Poté se Richie ocitne pod vlivem kokainu v dolní části Manhattanu, kde ho skupina mladých lidí vtáhne do klubu Mercer Art Center, což ho nasměřuje na novou, neočekávánou dráhu. (HBO Europe)

(více)

Recenze (25)

Chrustyn 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Pilot si sám o sobě zaslouží ohodnocení, jelikož funguje jako samostatný film, který je s přihmouřenýma očima zakončený. Scorsese režíruje jako za časů svých legendárních mafiánských filmů a vtáhne tak do děje i diváka neznalého hudebních dějin. Není to dokonalé, občas pomalejší ale zábavné a možná i trochu poučné. ()

Spooner 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Asi ta nejlepší pocta hudebním sedmdesátkám a rockovým peckám, jako si umím představit. Atmosféra je parádní, jeden dobový flák střídá druhý, Bobby Cannavala by snad ani nemohl být geniálnější a Scorsese jede na plný režijní plyn. A co na tom že přitom opakuje své osvědčené postupy. Jeden z těch seriálový kousků, jenž by miimálně v pilotu snesl velké plátno. Jestli si takovou kvalitu udrží celá série, máme se sakra na co těšit. ()

Reklama

Jafes 

všechny recenze uživatele

Dobová atmosféra je nepopiratelná a sála z každého záběru. Bobby Cannavale mě pojetím své hlavní role taky příjemně překvapil, ale hodina čtyřicet osm je na pilot přece jen moc. Chápu, že to byl asi záměr, aby se divák pořádně sžil s většinou postav, ale na druhou stranu pomalejší tempo může někoho odradit a druhý díl už si nikdy nepustí. Každopádně srdce každého hudebního fandy zaplesá. Pilot 75% ()

bubun 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Hm... Není to muzikál, ale pro mě to bylo JAKO muzikál; koncentruje to mnoho aspektů muzikálu, který nesnáším. Všechno na efekt, samý pozlátko. Nic moc autentickýho. Může maximálně sloužit jako názorný edukační prostředek lidem, co o hudbě 70.let (a 60.) nic nevědí, a nevadí jim mírně pokřivený obrázek. Co například ta první scéna s tím koncertem? Všichni tam jsou oblečení vyzývavě, dekadentně, ale když to porovnáte s reálnými záznamy (ledacos je např.vidět i v The Song Remains the Same, ale i v jiných), zjistíte, že v takovém měřítku to opravdu nebylo. A už vůbec ne ve dvaasedmdesátym, možná až tak s první vlnou punku o pár let později. Další věc, všichni jsou zde krásní lidé, samozřejmě. I když jsou třeba trochu, nebo hodně sjetí, nebo opilí, ženy jsou všechny jako modelky. Super. Někdo si dal práci s výpravou, ta se mi líbila a působí na mě dost realisticky. Robert Plant zklamal - pohyby ho naučili vážně dobře, ale tomuhle cápkovi chybělo věškerý charisma a krom vlasů mu moc podobný nebyl. Celá ta scéna byla víceméně spíš k smíchu. John Bonham se vyvedl líp - ale taky moc nemluvil. Co rozhodně podělali, byl Peter Grant. To byl přece chlap jako hora! Tady má tak metr šedesát. Řve dobře, to jo. Grant byl pověstnej svou zastrašovací technikou, což tady asi chtěli řádně vykreslit. Co se týče humoru, tak vtipy vyznívaj v lepším případě do prázdna, v horším trapně. Jedinej opravdu vtipnej moment byla ta "vražda v sebeobraně". Vadily mi i neustálý narážky na slavný muzikanty bez nějakýho zjevnýho důvodu - asi jen, aby je zmínili, a potěšili diváky, že si mohou říct: jo, Bo Diddley? Toho znám, bezvadný.... Mně to připadá zbytečný. Takže shrnu-li pilot: nic moc. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„Not getting fuck.“ Vypadá to, že se Scorsese rozhodl zdržovací taktiku ze svého posledního filmu uplatnit ve větším rozsahu. Vícero scén prvního dílu Vinylu připomíná nejvtipnější segment Vlka z Wall Street (ochrnutý DiCaprio), který byl dlouhý a zábavný, ale děj ve výsledku posunul jen minimálně. Vážně nevím, jestli bylo takhle retardované vyprávění úmyslem, nebo tvůrci jen potřebovali hodinovou zápletku roztáhnout na dvojnásobnou délku, pročež připsali desítky minut nikam nevedoucích slovních výměn, na jejichž konci se občas stane něco zásadního a naprosto nepředvídatelného. Dějové zvraty je těžké odhadovat i díky napájení vyprávění z několika žánrových zdrojů. Bezohledná komediální jízda, při které nezůstává ušetřena Anna Franková, ABBA ani Čechov, se překrývá s existenciálním dramatem vyhaslého producenta, jehož propad do temnot a odcizení se rodině (o které se poprvé dozvíme až po nějakých 40 minutách) uspíší úhyb k temnému krimi. K dojmu divokého večírku, který Scorsese uspořádal hlavně sobě pro radost, přispívají nápadné vizuální citace z jeho dřívějších filmů (Taxikář, Mafiáni) a vypravěčská neukázněnost. Hledisko Richieho, který se nám hned na začátku představuje jako nespolehlivý vypravěč, sice dominuje, ale zároveň jej bez velkého přínosu pro konstrukci fabule obohacují hlediska Jamie a v jedné scéně protagonistu opustíme ve prospěch Devon. Časté (a s blížícím se koncem stále častější) flashbacky a muzikální vsuvky slouží hlavně k rytmizaci vyprávění, které – paradoxně i zásluhou scén s dlouho oddalovanou pointou – nelze mnoho vytknout. Pilot Vinylu připomíná přepálený rockový muzikál. Díky právům k největším rockovým hitům skvěle zní a díky nepokojné kameře na okamžik nenudí tím, jak vypadá, ale už mu tolik nezáleží na struktuře vyprávění a na tom, co nám sděluje. Třeba do sebe jednotlivé dílky lépe zapadnou s dalšími epizodami. ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama