Jafes

Na začátku to chytne slušný tempo a soundtrackem, střihem i kamerou to pomrkává po Dannyho triologii. Bohužel zhruba ve třetině začne tempo i pozornost strmě klesat. Před finále to chytne druhý, dost rozporuplný dech, který ovšem nestačí k tomu, aby si u titulek člověk pískal, jaká skvělá zápletka společně se závěrečným zvratem to vlastně byla. S jednotlivými parťačkami jsem neměl problém. Každá z nich měla svůj ojedinělý charakter a hlavně každá je úplně jiná, jakože totálně jiná, což na někoho může působit klišovitým dojmem, každopádně mi to sedlo. Škoda jen, že mezi nimi nepanovala žádná chemie nebo hlubší vztahy, s výjimkou Sandry Bullock a Cate Blanchett, což jsou zcela evidentní Clooney a Pitt v sukni. Celkově mi přišlo, že vzájemné soužití mezi parťačkami Debbie bylo paradoxně méně zajímavé a propracované než mezi Dannyho parťákama. Kdekdo by totiž řekl, že vztahy mezi holkama budou přeci jen vřelejší. Vcelku se ale jedná o povedenou a nenáročnou oddechovku. 65%

Objektivizace ženského těla? Možná. Pohrávání si s efekty a kamerou zaslouží nějakou tu pěticípou mrchu navíc, ale jinak to v sobě nemá nic víc než nastavující zrcadlo (jen určité části) návštěvníků/návštěvnic v Cannes. Promítat to na každý tamější párty, jako background by se asi hodilo a dokreslovalo jistou osobitou atmosféru, která k takovým událostem patří. Nicméně na tenhle počin se dá z jistýho úhlu pohledu nahlížet i jako na polechtání si eg na obou stranách na základě spolupráce režiséra i modelky. Možná by to sklidilo větší věhlas v případě, že by se jednalo o hudební videoklip.

Deset let, osmnáct filmů a první polovina epického finále. Russovi to zvládli, ale neblahořečil bych pouze jejich práci, poněvadž za tímto kolosem stálo bezpochyby enormní množství lidí bez jejichž přiložené ruky k dílu by něco podobného nemohlo vzniknout. V neposlední řadě je potřeba vysmeknout hlubokou poklonu oběma scénáristům, kteří dokázali vybalancovat a rozvrstvit dějové linky všech postav, tak aby si každá z nich ukrojila spravedlivou část tohoto ,,dortu" za ehm zanedbatelných 220 milionů dolarů. Je to vlastně první film, ve kterém se všichni Avengeři, Strážci Galaxie i ti ostatní (Spider-man, Black Panther) objevili ve vedlejších rolí. Tenhle film zkrátka a prostě patří Thanosovi. Nejpropracovanější záporák, kterého kdy Marvel uplácal a dopřál mu zasloužený prostor na plátně. Chvílema jsem si řikal, že pořádně nevim, které straně fandit, jelikož motivy Thanosových činů měly logické, leč stále manické, kořeny a díkybohu mu na čelo nenalepili tu klišovitou nálepku ,,jsem tady, jsem ukřivděnej a chci vraždit", jak už to u Marvelu bývá zvykem. Je to vlastně jedna velká bitka odehrávající se na několika místech protkaná vážnějšími ale i vtipnějšími pasážemi. Konečně se tady žádný z hrdinů nepředstavuje nebo se nepotýká s krizí vlastní identity. Infinity War je přímý tah na bránu, ze kterýho sálaj doláče na každým rohu, ale to už k blockbusterům patří. A tenhle se setsakra povedl. Ano je to masová a popkulturní zábava, která má do Marvelu sypat miliardy, ale na druhou stranu se tenhle film netváří, že by měl být snad něčím jiným. Palec nahoru. 90%

O otcích a synech. O činech a jejich následcích. O tom, že za špatným činem se může schovávat dobrý úmysl anebo naopak za zdánlivě dobrým činem je úmysl špatný. Režijně i herecky je tenhle film vybroušen do té největší dokonalosti. Gosling snad ve všech scénách, ve kterých se objeví, strhává pozornost na sebe (ale tomu už jsem se přestal divit). Cooper, jehož hereckému projevu jsem osobně nikdy nepřišel na chuť, se tady do své role rozporuplného ,,hrdiny" ponořil s takovou vervou, že nezbývá než mu vysmeknout zaslouženou poklonu. A jejich synové? Rozhodně se svými staršími a zkušenějšími kolegy nenechali herecky zastínit a to hlavně z toho důvodu,že jim byl dopřán řádný prostor, díky kterému mohli ukázat co v nich doopravdy je. Nicméně film jako celek má pomalejší, leckdo by řekl, že až brutálně utahané, tempo, což může ne jednoho diváka odradit. Dle mého názoru právě to loudavé tempo není vůbec na škodu, jelikož prohlubuje už tak ponurou a syrovou atmosféru. 90%

Věrohodně a s citem natočené drama o střetu těch nejzákladnějších hodnot a tužeb. Člověk má při sledování pochopení, jak pro Fassbenderův smysl pro pravidla a morálku tak i pro Vikandeřinu touhu stát se matkou děj se co děj. Ne snad že by se Fassbender taky nechtěl stát tatíkem, ale utrpení už ve válce viděl tolik, že nikoho dalšího vidět trpět nechce. A už vůbec nechce, aby on sám to utrpení někomu dalšímu způsoboval, což je v jeho situaci po celou dobu filmu dost těžké. Jeho postava (a především její vnitřní rozkol) je napsaná a zahraná tak skvěle, že k vyjádření tolika emocí nepotřeboval ve scénáři moc slov. Alicia Vikander se rozhodně nekrčila nikde ve Fassbenderově hereckém stínu a do role láskyplné a později frustrované ženy se ponořila se stejnou vervou, jako její partner. Škoda jen toho uspěchaného konce, kdy film na všechny strany křičí ,,Hej tak už jsme to důležitý odvyprávěli a mohli bychom vyprávět i dál, ale nebudeme to už radši natahovat". V celku se jedná o zdařilý film s pomalejším tempem, které ne každému sedne. Mě teda sedlo. 80%

Dobová atmosféra je nepopiratelná a sála z každého záběru. Bobby Cannavale mě pojetím své hlavní role taky příjemně překvapil, ale hodina čtyřicet osm je na pilot přece jen moc. Chápu, že to byl asi záměr, aby se divák pořádně sžil s většinou postav, ale na druhou stranu pomalejší tempo může někoho odradit a druhý díl už si nikdy nepustí. Každopádně srdce každého hudebního fandy zaplesá. Pilot 75%

Věrohodně vykreslený vztah dvou lidí, kteří se skoro neznají, ale stačí jim málo času k uvědomění si, že jsou si v lecčem podobní. Zároveň jeden závidí druhému to, co sám nemá. V podstatě se jedná o konverzačku dvou intelektuálů, kteří filosofují o životě, osamělosti, krizi a podobě některých závislostí. Oba se snaží být nad věcí, ale pořád jsou to jen lidé. Zkrátka příjemná záležitost hodná tří hvězd, ovšem to by nesmělo být Jasona Segela, který si svým hereckým výkonem urval celou jednu hvězdu navíc. 75%

Navzdory tomu, že se děj filmu odehrává během několika (nočních) hodin, tak to to má celkem slušný tempo, čemuž určitě napomáhá i stopáž čítající 86 minut. Člověk by kvůli tomu čekal nějaká hlušší místa, kdy bude děj filmu lehce stagnovat, ale to se v tomto případě děje jen jednou. Bez laciné žvýkačkové scény by se Rande na jednu noc s klidem obešlo. Nicméně se jedná o klasickou teenage záležitost, kde je nad slunce jasné komu máte fandit a koho naopak nenávidět. Fajn film, o kterém ale už teď vím, že na něj za chvilku úplně zapomenu.

Knižní předloha, scénář, režie, herci, kamera, soundtrack a všechny ty emoce, který to v sobě nese – to všechno jsou kousky puzzlů, který do sebe perfektně zapadaj a dohromady tvoří úžasný dílo. Je to poctivá a kvalitní filmařina dělaná srdcem a ne pro prachy. Za mě nejlepší film ve svém žánru.

Jestli se na něčem v tomhle filmu vyřádili, tak je to bezpochyby jeho vizuální stránka, která oku lahodí od začátku do konce. S otevřenou pusou jsem koukal na propracovanost širokého spektra mimozemských ras, planet či měst a představoval jsem si kolik práce za tím asi mohlo být. Škoda, že podobné úsilí nebylo vloženo do samotné zápletky. Ani by tak nevadilo, že není nijak zvlášť průlomová, spíš se jí ve filmu věnuje asi tak čtvrtina stopáže. Po zbylou dobu Valerian a Laureline řádí v sice zábavných, ale pro hlavní dějovou linku, nepodstatných scénách. S castingem jsem byl vcelku spokojen. Dane DeHaana mám jako herce rád, a i když mu sedli jiné role víc než ztvárnění rádoby vtipného sebestředného floutka, tak mi jeho obsazení nevadilo. No a kritika vůči Caře mi přijde zrovna tady dost zbytečná. Zvládla to vzhledem k charakteru její postavy a k samotné atmosféře filmu, obstojně. Jen škoda, že tu a tam vypustila naprosto nevtipnou až trapnou hlášku, ale to už není její chyba. Valerian a město tisíce planet se dá shrnout asi takhle: Když na dvě a čtvrt hodiny vypnete mozek a necháte se unášet tím vypiplaným vizuálem a akčními scénami, nemůžete být po filmu nespokojený. 70%