Volný pád

Čoko. Diskavery. Čenel. Mišorán. Kesenem. Vylágoš. Maďarštině stále úplně nerozumím, ale jak to tak vypadá, tak rozumím filmům Györgye Pálfiho. Ty tři, které jsem viděl, totiž nabízejí několik styčných ploch – jsou ujeté, vysoce originální a působí, jako by byly spíchnuty na koleni. A to nemá být výtka, právě naopak. Pálfi povyšuje nouzi na ctnost a očividně za málo peněz nabízí hodně muziky. Volný pád je souborem sedmi povídek z jednoho maďarského paneláku a i když zdaleka ne všechny jsou stejně vyvedené, jedno jim upřít nelze – již zmiňovanou originalitu. Nemá smysl tu jednotlivé povídky dopodrobna popisovat, protože právě pozvolné zjišťování, co vás v jednotlivých kamrlících čeká, patří k tomu, co dělá Volný pád tím čím je. Když se bába rozplácla na chodníku naposled (záměrně neříkám, pokolikáté to bylo, jelikož je možné, že se někteří z vás během sledování tak jako já ocitnou v podivném bezčasí, v němž si nebudou uvědomovat, kolik času od začátku filmu uběhlo), nemohl jsem uvěřit a zároveň mě mrzelo, že už je konec (a že některé příběhy nejsou rozpracovány tolik, jak by si zasloužily). Prosil bych neprodleně adresu tohoto panelákového panoptika - nejlépe přímo bytu, kde se promenáduje nahá paní, na jejíž jméno si nevzpomenu - a další režijní počin Györgye Pálfiho. (10.07.2014)

Přiznám se, že jsem měl vůči tomuto filmu jistá očekávání, vědom si skutečnosti, že si loni z Varů odnesl tři filmová ocenění (Zvláštní cena poroty + Cena za režii + Cena Europa Cinemas Label). Vkus festivalové poroty se však v tomto případě s tím mým bohužel velmi rozchází, VOLNÝ PÁD jsem osobně shledal jako nevtipnou výstřední podívanou, která mě neoslovila a vyloženě nebavila - ačkoli má pouhých 89 minut, vleklo se to skutečně nekonečně. Z celého filmu vyniká povídka o bizarním párku, který si libuje ve sterilním životě bez bakterií a zahalování sebe navzájem do umělohmotné fólie - jejich sex je skutečně něco neuvěřitelného. A když nad tím tak přemýšlím, povídka s porodem naruby má taky něco do sebe, byť spíše jen v myšlenkové rovině - její filmařské zpracování mě nebavilo a přišlo mi vzdálené a nepochopitelné, jako samotný zvuk mluvené maďarštiny. Je jistě dobře, že vznikají i takového filmy, na kterých si člověk může otestovat vlastní bezpředsudečnost a otevřenost, ale u mě osobně zrovna tento bohužel nezafungoval. Bizar, který nechcete vidět za střízliva. (25.01.2015)

Jsem rád, že po letech Pálfi natočil opět něco ve stylu Taxidermie, ale toto je jen slabý odvar. Půlka segmentů je úplně o ničem (je den po projekci a jednoho segmentu se už nemohu dopočítat), a těch pár geniálních nápadů to nezachrání. Ale, koukat se na film ve Velkém sále Thermalu a poslouchat reakce nic netušících diváků - k nezaplacení! (11.07.2014)

Když víte, co od Pálfiho čekat (např. pokud jste viděli Taxidermii), tak vás Volný pád ničím moc nepřekvapí. Odehraje se v něm sedmero bizarních příběhů, které komediálně-satirickým způsobem poukazují na patologické jevy a nešvary v lidské společnosti, ale vyloženě zábavné jsou asi jen tři z nich. Většina z nich končí ujetou pointou přesně v Pálfiho fantazijním stylu, který asi může některé útlocitnější diváky (a především divačky) šokovat, zatímco u jiných bude spouštěčem smíchu, ale polovinu těch point zapomenete, jakmile odejdete z kina. Elektronická hudba super. (10.07.2014)

Voľný pád je ďalší bizarní film celosvetovo uznávaného Maďarského režiséra Györga Pálfiho. Nečudo, keď práve tento tvorca v roku 2006 natočil jeden z najčudnejších filmov vôbec. Jeho Taxidermiu nájdete hádam v každej topke experimental/bizzare/disgusting movies of all time ktoré obliehajú internet. A tento mu hanbu takisto nerobí. Ešte kým ho začnem opisovať, nedá mi to a musím opísať pod akými podmienkami tento projekt vznikal, pretože to mu dodáva ešte väčší šarm. V roku 2013 sa Pálfi zúčastnil jedného filmového festivalu v Južnej Kórei (JIF). Jeho tvorbu ešte z ďalšími dvom režisérmi ocenili a darovali mu 100 000 dolárov na nový film, ktorý mal však doslova vojnové podmienky. Za 100 litrov musel nakrútiť celovečerný film a musel byť hotoví do 5 mesiacov. Takže si to rozdelil, mesiac písal scenár, mesiac sa natáčalo, ďalší mesiac postprodukcia a ostatné úpravy. Film stál samozrejme viac ale tá námaha za to stála. Snímka má niekoľko príbehov ktoré sa odohrávajú za dverami bytov jedného paneláku. Sledujeme ich počas toho ako jedna babička, vďaka pokazenému výťahu, pomaličky cupitá poschodiami a dostáva sa pred dvere každého bytu kde sa dejú veľmi čudné veci. Táto stará pani býva spolu aj zo svojim manželom, ide o taký klasický pár ktorý zostal o samote, každodenná rutina ich otravuje ako ich samotná existencia. Takto sa raz večer babička rozhodne, že spácha samovraždu. Vylezie na strechu ich paneláku a aj zo svojou taštičkou, akoby išla iba na bežní nákup, skočí. Pád je nádherne a neskutočne realisticky nasnímaný. Čo však čert nechcel, Babka pád z asi 8 poschodia prežije, pomaličky vstane pozbiera si svoje veci a opäť cupitá k sebe do bytu. Počas toho cupitania sa dostávame k ostatným príbehom. Za také najzaujímavejšie považujem igelitový pár a pôrod naopak. Igelitový pár rozpráva príbeh o dvoch milencoch ktorý majú strach z baktérií. Žijú v neskutočne sterilnom prostredí a panicky sa boja čo i len náznaku nejakých bacilov. Sledovať ich sex bolo veľmi čudné, celí sa obalili do igelitov aby sa náhodou nedotkli jeden druhého alebo či by si nebodaj nevymenili tekutiny. Pôrod naopak je zase niečo na čo s veľmi ťažko pozerá. Ono tam v podstate nič neuvidíme ale tá pochmúrna atmosféra gynekologickej ambulancie ma doslova roztápala z vnútra, musel som si to niekoľkokrát zastaviť. V tejto časti išlo o to, že bábätko doktor vrátil späť do brucha matky. Ide o geniálny počin plní narážky na zvrátenú ľudskú dušu, všetky tie príbehy mi prišli také ako by išlo o grotesku nejakých úchyliek či neduhov ľudskej mysle. Čo dodať na záver? Ide o ďalší skvost Maďarskej kinematografie. (27.02.2016)