Reklama

Reklama

Krásná hašteřilka

  • Francie La Belle Noiseuse (více)
Trailer

Obsahy(1)

Mladý malíř Nicolas se svou přítelkyní přichází na návštěvu ke stárnoucímu kolegovi Frenhoferovi (skvělý Michel Piccoli), kterého Nicolas obdivuje. Ten je se svojí ženou Liz přivítá a ukáže jim své práce. Během hovoru se zmíní o kdysi započatém obrazu "Krásná hašteřilka", ke kterému ho inspiroval příběh o skutečné kurtizáně s touto přezdívkou. Ukáže se, že tento obraz maloval kdysi před lety podle své tehdejší modelky - nyní už manželky Liz. Z nějakého podivného důvodu jej ale nedokončil a dnes už vlastně delší dobu ani nic nového nemaluje. Nicolas jej přesvědčí, aby se o dokončení znovu pokusil a domluví se spolu, že mu jeho přítelkyně Marianne bude stát modelkou. Začíná boj téměř na život a na smrt...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Sledujeme vznik díla, pomalu, téměř skutečnou rychlostí, se všemi otazníky, pochybnostmi i nadějemi. A M. Piccoli tady většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo na to všechno raději rezignovat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách... Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. (LEATHERFAC)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (66)

Terva 

všechny recenze uživatele

Ocenění: MFF v Cannes ´91 (Francie): - Velká cena poroty. Cena Ecumenické poroty. - Nominace na hlavní cenu festivalu Zlatou palmu. Los Angeles Film Critics Association Awards ´91: Cena Asociace losangeleských filmových kritiků za nejlepší cizojazyčný film. César Awards ´92 (Francie): Nominace na ceny pro nejlepšího herce (Michel Piccoli), pro nejlepší herečku (Emmanuelle Béart), pro nejlepší herečku ve vedlejší roli (Jane Birkin), pro nejlepšího režiséra (Jacques Rivette) a za nejlepší film. French Syndicate of Cinema Critics ´92: Cena francouzské filmové kritiky za nejlepší film. ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

No-do psí kundy to mě poserte, ale tohle mě teda dostalo. Málokdy narazím na film objektivně tak strašně dlouhý, který by byl subjektivně skoro až krátký. Málokdy narazím na film tak statický a neakční u kterého mám ale pocit, že čučím na nějákou vysokorychlostní adrenalínovku. Málokdy narazím na "umělecký"(jakože z uměleckého prostředí) film, který by nebyl o osobnosti umělce(jeho egu, úspěších, divokém životě, prohrách, láskách atd..) ale skoro čistě jen o tvorbě (podstatě nezachytitelného a magického procesu). Nemůžu teda říct jak -a jestli vůbec- to může fungovat na diváka, který s tvorbou(tím spíše výtvarnou) nemá nic společného. Pravděpodobně i jisté procento "umělců" to nedocení plně(pač je to zaměřené výhradně jen na figuru a operuje to s pocity a myšlenkami, které např. v komerčním umění schází), ale mě to sedlo parádně. Má to(své) tempo, parádně vybrané herce, špetku vtipu, jistý druh napětí, přesnou režii...... No prostě-co vám budu povídat... Dobrý je to. ()

Reklama

misterz 

všechny recenze uživatele

Film o umení a vzniku jedného výtvarného diela na pozadí vzťahovej drámy, ktorý stavia na hereckej charizme ústredných postáv. Aj napriek tomu, že sa v podstate vo filme nedeje nič prevratné, žiaden vyšperkovaný príbeh, to na mňa po celý ten dlhý čas pôsobilo totálne podmanivo. Akoby som nebol schopný ničoho iného, len hltavo sledovať obe hlavné postavy - M. Piccoliho a E. Béart, ktorá sa tu nadôvažok väčšinu času promenádovala nahá, čo oko chlapa nesmierne tešilo :). Tiež tie dlhé, statické zábery na umelcovu ruku pri kreslení skíc a obrazov nemali chybu. Aj napriek tomu, že obyčajne trvali hrozne dlho mi to prišlo len ako chvíľa, pretože veľmi rýchlo som sa dostal do akejsi hladiny alfa, v ktorej som stratil pojem o priestore a čase. Neexistovalo nič, len štetec, papier a majstrova ruka, ktorá zázračne behala sem a tam, tvoriac tak nádherné skice. Mimo plátno bolo zase zaujímavé sledovať vzájomný dialóg oboch postáv a tiež ako sa postupne časom vyvíjajú a ako spolu spolupracujú, prípadne súperia. Asi najlepší film o umení čo som videl. 89/100 ()

Silas 

všechny recenze uživatele

Kdo by mohl tušit, že se budu dívat na čtyřhodinový film celou dobu s pusou otevřenou a očima vyvalenýma? Během celé stopáže neuslyšíme hudbu ani zdálky, hlavním pilířem jsou zde dialogy a obrazová stránka. Obrazová složka ovšem v tom smyslu, že jsem s neuvěřitelným zaujetím sledoval pětiminutový záběr vznikajícího portrétu. A přitom se skoro nic neděje – to jen malíř svým perem máčeným v inkoustu „vrže“ o papír. Neuvěřitelné. Režie je ve své „nevýraznosti“ tak promyšlená, že vám to dochází až velkým odstupem. Postavy si chodí, kam se jim zamane, mluví, co je napadne a kamera jen natáčí, co jí přijde před objektiv. Měl jsem pocit, že takový film zvládne natočit každý. Ale jedná se o vysoce vytříbený styl (v mnohém se neliší od Céliny a Julie...), díky němuž je divák fascinován a okouzlován tím brilantním filmařstvím – zde se to snad ani nedá nazvat řemeslem či umění, je to styl sám pro sebe. Charaktery jsou zpočátku lehce načrtnuty a jejich vztahy a vzájemné poznání přicházejí až po několika hodinách strávených v ateliéru. Emmanuelle Béart je zde vskutku okouzlující, a to nejen svým nahým tělem (které nepůsobí nijak zvlášť vzrušivě – cítil jsem trochu odstup, stejný jako ze strany malíře), ale také výrazem, kterým dokáže vyjádřit utrpení, odpor, bolest, přemáhaní a radost i štěstí. Je skutečně škoda, že je Krásná hašteřilka pro české diváky tak nedostupná, protože se jedná a jeden z mála klenotů, kterého je třeba si vážit, obdivovat a opečovávat. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Když jsem Hašteřilku viděla poprvé (14. 5. 2011), měla jsem dojem, že mě to nebaví nebo že tomu nerozumím. Dnes vím, že mě dráždil ten princip umělce, který trpí (nebo ještě hůř, trápí ostatní), aby měl o čem tvořit. Zatím jsem ale v procesu zjišťování, jaký postoj k němu zaujmu. Pořád se mi ještě nechce vidět ten obraz. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (8)

  • Malíř Frenhofer ve filmu hovoří o sochaři Rubekovi a jeho modelce Irene, kteří oba zemřeli v Norsku. Je to narážka na divadelní hru Henrika Ibsena "Když my mrtví procitneme". (Morien)
  • Film získal Velkou cenu poroty na MFF v Cannes v roce 1991. (Snorlax)
  • Existují dvě verze filmu, tato čtyřhodinová byla představena v roce 1991 v Cannes. V roce 1993 připravil režisér druhou verzi, která trvá jen 2:05 hodiny. (Snorlax)

Reklama

Reklama