Vinyl

[1,5*]     "Maybe I do not know what I am taking about. But I know I do what I like. Because I like it."     Ako môže byť takýto nedorobok vydávaný za film a dokonca za jeden z 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete? A že vraj Mechanický pomaranč (1971)! Kamera tohto "umeleckého diela" (rozumej výplodu sfetovaných zvrhlíkov) celý čas zaberá veľmi stiesnený priestor, v ktorom sú nahustené všetky postavy. Tie väčšinou iba staticky posedávajú a pofajčievajú v tme a čakajú, kým na ne príde rad. V popredí sa odohráva hlavný "príbeh" nagélovaného pajáca: Cvičí s činkami, šikanuje intelektuála (trhá mu knihy), trepe nezmysly vo svojom prejave (viď citát hore), tancuje, bije sa, je vypočúvaný policajtom a nakoniec mučený (prevychovávaný) doktorom. Na pozadí sa pritom odohrávajú homo-sado-maso orgie, keď mladíkovi robia rôzne "chuťovky" (pálenie sviečkou, bičovanie, atď.). A tomu všetkému sa prizerá jedna fešná blondínka, akási múza (Edie Sedgwick). Napriek svojej krátkosti sa film neskutočne vlečie, jediné znesiteľnejšie pasáže sú tie, kde hraje celkom dobrá hudba. (23.05.2022)

Jako, tady se dá hodnotit fakt jenom zpracování nápadu, protože odvyprávět příběh v jednom záběru, neustále se všemi herci v záběru, kteří by prošli na řadu, až na ně ta řada prostě přijde a do toho by se odehrával "děj", je na experimentální film nápad více než zajímavý. Pak je tu ale hlavní problém - udělat to tak, aby to nenudilo. A tohle nudí ukrutně, což je špatně, protože aby tenhle nápad fungoval opravdu na výbornou, nesmí to nudit, což se v případě Vinylu nestalo. A díky tomu to celé jde pak do kytek a zůstává jen ten nápad. Škoda. 2* (28.02.2019)

Samozřejmě, genialitě Burgessovy knihy se žádná adaptace nemůže ani přiblížit. Warhol to ovšem - na minimální ploše, v jednoduchých dekoracích, stručně, černobíle a chladně - zvládl podstatně lépe než Kubrick (protože Kubrickův film je přes veškeré pokusy o experiment docela tradiční), proto je hodnocení trochu vyšší. (26.09.2009)

(1001) Shiny happy people. Můj první Warhol, ale na rozdíl třeba od Yoko Ono nebo Normana McLarena nemám tu správnou motivaci pokračovat v dalším prozkoumávání. Z toho stísněného prostoru mi bylo fyzicky hodně nepříjemně a jak se v něm ničí ta krásná těla (a pro mě ničení začíná už kouřením), tak skoro jako bych začala chápat, nebo se vydala na dlouhou cestu, na jejímž konci je pochopení, nebo zkrátka obraz/odraz názoru se mi v mysli formuje. V podstatě jsem hodně ráda, že tam chybí to umělecké zkrášlování, tak snadno zaměnitelné za obdiv, které lze nalézt u Kubricka. A žena za celou dobu nepromluví. (04.07.2015)

Těžko hodnotit. Kamera, která se po celou dobu prakticky nehne, zabírá herce, kteří mají k dispozici minimum prostoru - v pozadí sadomasochisté postupně "zpracovávají" jednoho mladíka, v popředí vystupuje hlavní hrdina, aby byl posléze také podroben "převýchově" (scéna, odehrávající se původně v kinosále, vyřešená originální alternativou bez plátna). Pro fanoušky knižní předlohy nebo Kubrickova filmu je to možná trochu směšný, ale i tak celkem zajímavý pohled z úplně jiného úhlu. . . (30.03.2006)