Chun guang zha xie
ブエノスアイレス
Šťastní spolu
Happy Together
Režie:
Kar-wai WongScénář:
Kar-wai WongKamera:
Christopher DoyleHudba:
Danny ChungHrají:
Leslie Cheung, Tony Chiu-wai Leung, Chen Chang, Jimmy Wa-Wo Wong, Man-chun Wong, Christine Ng, Didi Chuk, Man-tat Ng, Siu-keung Wong, Chi-Mun HoObsahy(1)
Byli dva a kromě nich nebylo nic důležité. Vydali se na dlouhou cestu a najednou není, co bylo, a naopak je, co nikdo nechtěl. A na druhém konci světa, v pronajatém pokoji uprostřed Buenos Aires přemýšlí Lai Yiu-Fai, co tu vlastně chtěl? Film Šťastni spolu znamenal pro Kar-Wai Wonga první skutečný vstup na mezinárodní filmové scény, když za něj na MFF v Cannes 1997 získal Cenu za režii. Příběh homosexuální dvojice, jejíž láskyplný a zdánlivě pevný vztah se rozpadne, aniž by jeden nebo druhý věděli proč, částečně šokoval svou otevřeností a zároveň fascinoval originálním způsobem filmového vyprávění, okázale ignorujícím jakákoliv známá pravidla.
Do hlavních rolí obsadil režisér superstar hongkongského filmu. Leslie Cheung Kwong-Wing, hongkongská hvězda první velikosti, herec (za svůj život natočil kolem 60 filmů, u Wonga se objevil už ve filmech Days of Being Wild a Ashes of Time) a od 80. let idol tzv. "kanto-popu" (vydal na 30 alb!) byl jedním z mála hongkongských herců, kteří se na počátku 90. let odvážili přijmout roli homosexuálního muže (první takovou příležitostí byla role herce čínské opery ve filmu Sbohem, má konkubíno, v ČT 1998 a 1999). Sám veřejně vyhlásil, že je bisexuál a v době uvedení filmu Šťastni spolu představil médiím svého životního partnera. Naneštěstí v roce 2003 podlehl záchvatu deprese a skončil svůj život skokem z jednoho hongkongského hotelu. Přes tehdejší epidemii SARS přicestovaly na jeho pohřeb desítky tisíc fanoušků.
Druhá superhvězda Tony Leung Chiu-Wai se věnuje především herectví, a dnes je mnohými považován za nejzajímavějšího herce své generace. Za své výkony už posbíral kromě diváckého ohlasu i řadu cen. Ty mezinárodní jsou téměř vždy spojeny s filmy Kar-Wai Wonga.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (62)
Snad právě celá ta nahodilá kompozice černobílých a barevných záběrů, dějových sekvencí i meditativních záběrů, všechna ta souběžná tekutost i přetržitost, mi spolu s hypertrofovaným tělesnem pokaždé brání zorientovat se bezpečně v celém tom melodramatu. S každým krutým i sladkým gestem mi rovněž připomíná celou řadu próz, dramat i filmů, kde se podobně osudový vztah naplňoval právě tímto rytmem: pokaždé to bylo a je stejné, až do únavy stejné. Tak namísto, abych cítil, co cítí muži na stříbrném plátně, jen svědčím o chaosu jejich přitažlivostí a odporech a zůstávám bezradný. ()
Onu první scénu jsem tak trochu prosral, bo jsem si šel zrovna do ledničky pro piváka - ale i tak, myslím, se to dalo vydržet - není moc dlouhá - to už mi přišly odpudivější ty tanečky někde v půlce filmu. No a jinak.. asi jsem divák nenáročný na děj (anebo jsem po Stvořeni pro lásku už věděl, co mám čekat) - přišlo mi to zaplněné tak akorát. Naopak bych ocenil to množství prostoru, které nám tvůrci nechávají pro vlastní rozjímání nad tématy, kterých je zde nečekaně mnoho (i když jen lehce nadhozených). Pokud chcete natočit film o vztahu, neporozumění a žárlivosti, prostě se na tyhle momenty musíte soustředit - a pro mnoho diváků prostě záživné nejsou a nebudou. A pokud se na ústřední dvojici nedívají prostě jako na dva "zamilované", ale jako na "dvě zamilované buzny", nastane při recepci toho snímku jistě jakýsi problém.. Já jsem se sice s žádnou z postav neidentifikoval, ale problém s vnímáním emocí jsem neměl. Jinak co se režie, kamery, hereckých výkonů a hudby týče - paráda. Jak se sám režisér vyjádřil, je ovlivněn Godardem a Caraxem - a u tohoto filmu je to dost znát. ()
Určite to nebude tým, že by som mal proti podobným námetom odpor, veď napríklad Brokeback Mountain bol krásny film. Aj dobré sentimentálne a komorné filmy si veľmi rád pozriem, no toto sa tu skombinovať nepodarilo. Najviac so všetkého chýba príbeh, ktorý by viac zaujal a emócie. Herci pôsobia umelo, chladne, neprístupne a trošku tupo. Trošku pomohol záver, ale inak som skoro zaspal. 40%. ()
(1001) Na film s tak navýsost strhujícím, poetickým, jednoduchým a kdo ví jakým ještě názvem jsem se nesmírně těšila, nicméně teď musím jenom konstatovat, že mnou prošuměl bez nějakého hlubšího "zadření se" nějaké myšlenky za jakýkoliv záhyb mého těla. Zůstal tam akorát vymazlený vizuál, smutný pohled Tonyho Leunga a afektovanost Leslieho Cheunga. A nesmírný pocit prázdna, ale pravděpodobně ne takového, jaké si režisér představoval. ()
WKW je ve skutečnosti pop-impresionista, který za účelem zachycení citových stavů svých postav – zejména toužení, soužení a osamělosti – používá nejen nejrůznější filmové prostředky (zpomaleným pohybem počínaje a třeba „násilnou“ střihovou skladbou konče), ale také hodně průhlednou symboliku (vodopád, konec světa), přesycené pocitové barvy (rudou a modrou) a snivě vizuální plochy... filmový ekvivalent bolestínské melancholie Radiohead. WKW mi připadá méně asijský (Wongova záliba v západním popu) a méně filmový než takový Tsai Ming-liang: na poli „lidského dramatu" pro mě HAPPY TOGETHER vyznívá méně přesvědčivě než tento Tsaiův film. Za tři a půl. ()
Reklama