Chungking Express

Chungking Express je víc než film. Je to doba. Devadesátky v Hongkongu budou navždy definovány naprostou uměleckou volností, ale i implicitním napětím z neodvratného předání do čínských rukou. Přesto, nebo právě proto, byly filmařsky opojnou dobou na zobrazení městského odcizení a osamělosti lidí, kterým štěstí vždy těsně proteče mezi prsty. A v tom není nikdo povolanější než WKW – vizuální virtuóz a král atmosféry, vždy záhadně balancující mezi ospalostí a neskutečnou energií. Za zády s neméně bombastickým kameramanem Christopherem Doylem, mistrem odpoutanosti a metropolitních neonů, s neoddiskutovatelnou zásluhou na ikoničnosti nadčasového, přesto tak ohromně devadesátkového looku, který si pro sebe WKW vypěstoval. Pomník doby, kdy bylo možné všechno, ale přesto z nich nejvíc vystupovala romance za pár šupů o minimální produkční náročnosti. Zároveň nádherná připomínka skutečnosti, že navzdory nevábným osudům mnoha milovaných filmových sérií, které se zkrátka táhly příliš dlouho nebo postupně vyhnily v korporátní atrakci, některé filmy zůstávají perfektně zmražené v čase, jako univerzálně přístupná vzpomínka, na kterou se vždycky můžete spolehnout. A osobně jsem nikdy neviděl silnější důkaz, že cestování v čase je možné. (09.06.2021)

Já vůbec nevím jak začít a přitom bych toho chtěla tolik napsat. Jenže nevím jaká slova pro popis pocitů z tohoto filmu zvolit a ani nevím zda je má český jazyk vůbec k dispozici. Tak jen několik postřehů. Mladý Takeshi mohl uplatnit v tomto filmu své úchvatné lingvistické dovednosti a Cranberries v kantonštině zněly pomalu lépe než originál. (26.06.2011)

(1001) ♥♥♥ "Už nepláče. Vystřídal jste ho vy. (Snivě) Slzy jsou věčné. Za každého, kdo se rozpláče, někdo jiný přestane. Stejně je tomu i se smíchem. (Směje se) Neproklínejme tedy naši dobu, není o nic horší než doby předchozí. (Po chvíli) Není ovšem nutné ji zvlášť chválit. (Po chvíli) Nemluvme o ní vůbec." -Samuel Beckett (25.11.2008)

Je to veľmi dobrá romanticky ladená umelecká dráma od Wong Kar-Waia. Má celkom dobrý príbeh o dvojici policajtov, ktorých opustili ich priateľky, s čím sa len ťažko zmierujú a tak zatiaľ čo mladší z nich nutne túži po láske a zatúži po miestnej tajomnej žene, ten skúsenejší sa spriatelí s pracovníčkou bufetu, ktorá to celé berie po svojom. So spracovaním som veľmi spokojný, film je prakticky rozdelený na dve po sebe idúce poviedky, ktoré sa odohrávajú približne v tom istom priestore, ale inak toho majú spoločného len veľmi málo a tak sa vlastne dajú brať aj úplne samostatne. V tej prvej si ma obe postavy moc nezískali, aj keď tá tajomná žena predsa len mala potenciál, ktorý mi ale neprišiel práve najlepšie využitý, ale zase ma zaujalo prostredie, páči sa mi tu pár nápadov, napríklad to zháňanie jedla tesne pred koncom dátumu spotreby a hlavne tá špecifická režisérova poetika to príjemne osviežuje a tak sa aj k tejto časti staviam dosť kladne. Ale dá druhá, dlhšia je konečne tým pravým, o nejaký dej tu ani moc nejde, ale obe postavy sú výborne podané a tak si ma už po chvíli získali a aj na ten ich netradičný vzťah sa pozerá skvelo, všetky klady z predchádzajúcej poviedky nielen zostali, ale sa aj vylepšili, hlavne to prostredie a poetika mi prišli ešte atraktívnejšie, k tomu niekoľko nezabudnuteľných scén, hlavne tie doplnené o pekné pesničky, nechýba ani štipka príjemného humoru, toto sa mi už skutočne páčilo. Herecké obsadenie je výborné, skvelý Tony Leung Chiu Wai, sympatická Faye Wong, ale aj Takeshi Kaneshiro a Brigitte Lin. Réžia a technická stránka sú perfektné, príjemný vizuál, skvelá atmosféra a niektoré scény majú úžasné čaro, Wong Kar-Wai tu predviedol jeden zo svojich najlepších výkonov. A k tomu zaujímavý výber pesničiek, hlavne upravená verzia Dreams od The Cranberries, ale aj California Dreamin. Škoda, že tá prvá poviedka celkovú úroveň znižuje, ale tá druhá je už výborná a kvôli nej sa to oplatí pozrieť aj viackrát. 80% (11.10.2013)

Kar-wai Wong se prostě nezapře, čekal jsem úplně něco jinýho, ale dostal sem v podstatě film, kterej svojí strukturou, atmosférou a působením značně připomíná jeho Stvořeni pro lásku a 2046, ostatně jeho dvorní herec Tony Leung je i tady a spolu s Kaneshirem a Faye Wong jsou skvělý. Je to dost pomale vyprávěný, má to zvláštní Wongovu atmosféru beznaděje, ale i naděje zároveň, těžko popsatelný, ale působivý, nicméně trošku mi u tohohle filmu vadí, že je v podstatě rozdělenej na dva příběhy, přičemž ten první je trošku v pozadí toho druhýho, kterej dostal víc prostru a víc vývoje a je uzavřenější. (19.09.2009)