Meatheads (E10)

Dva lidé, kteří posilují a dotáhli to daleko. Mistryně světa v trojboji a propagátorka moderních funkčních tréninků a klasický vzpěrač ze staré školy a mistr ČSSR jistě mají co říci. Hátle je k tomu však nedokáže popostrčit. Raději je tak vzdáleným pozorovatelem spadlých kotoučů a jedení bílků./// Kde jsou ti nagelovaní machové s popíkem v uších, kteří se narcistně pozorují v zrcadlech? Kde jsou ta vypulírovaná fitka s chlápky v těsných legínách? Kde jsou ty nešťastné tlusťošky nebo fanaticky cvičící vyžle? Kde je ta odvrácená strana v podobě týdny nevypraných a páchnoucích cvičebních úborů, ošklivých úrazů, scvrknutých varlat z nadužívání steroidů nebo smradlavých prdů v šatně způsobených obskurními suplementy? Kde je ten specifický slang, propracované cvičební plány, přísné jídelníčky a v emoční rovině rozbor motivace a přístupu jednotlivců? A hlavně: kde je Kamil? :( (21.05.2015)

"Aby ta postava byla pořád hezká... v uvozovkách." Dvojportrét osamělých lidí, kteří tráví dny zvedáním těžkých věcí a konzumací vysokoproteinových potravin. Svalnatá těla... a nic víc. V jediném výroku Kladivová naznačí, že cvičení pomáhá k přijetí vlastního těla. Stejně tak jen jednou Pavlů vypíchne slovo "kultura" ve výrazu "kulturistika". Trochu Hátleho podezřívám, že chtěl odvyprávět smutný příběh o lidech, kteří žijí, aby si dávali do těla, a jakékoli skutečnosti zpochybňující tento narativ vypustil nebo opomenul. Stejně tak nerozvádí přesahy k hlavnímu proudu, v němž posedlost tělem a jídlem v posledních letech nabývá mnoha různých (zrůdných) podob. Oba sociální herce vidíme v záběrech téměř výlučně osamocené a cvičící, z čehož jsem měl oproti jiným dílům Kmenů pocit, že režisér aktéry přizpůsobuje své výrazově minimalistické koncepci, spíše než aby se snažil napodobovat (a případně ironizovat) jejich vlastní způsob prezentace (což v tomto případdě možná ani nešlo, vzhledem k tomu, jak málo se meatheads objevují v médiích). Zrovna o meatheads bych se toho rád dozvěděl víc. Dokument mi ale pouze potvrdil, že Hátle má talent, ale k objektům svého zájmu přistupuje snad až příliš odměřeně, aby je dokázal lépe pochopit a přiblížit divákovi. (14.05.2015)

Opakování do zblbnutí, striktní režim a především obdivuhodná vytrvalost. Ano, pokud tento díl kmenů byl natočen za účelem divákovi navodit tyto základní principy kulturistiky, podařilo se to na jedničku. Samozřejmě, pokud to nebyl účel, pak jsme svědky pořádného průšvihu. Já budu optimistou a budu věřit, že film nějakou nosnou myšlenku skutečně má. (17.06.2015)

Bohužel jsem musel zkousnout další zklamání. Ani tentokrát se mi „KMENY“ moc nelíbili a Petr Hátle to seznámení s městskou subkulturou nezvládl. Nedozvíme se zde o Meatheads skoro nic, výplň filmu až na těch pár rozhovorů je nudná – borec si mohl raději zajít do městské posilovny a získat názory (rozhovory) s normálními lidmi, ať už co se týká stravy, cvičení, různých doplňků. Taky rád chodím do posilovny, dbám na jídelníček --- ale kdybych se měl pro danou věc nadchnout tímto dílem, tak to určitě nehrozí… (19.05.2015)

Staré, otřepané, ale stále platné přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž. U Rainbow, Tetování i Skinheads byly zpomalené či dlouhé záběry dokreslením atmosféry dění, popřípadě zdůrazňovaly důležitý detail. Měly pro svou existenci důvod, který se neskrýval v jejich délce, ale v jejich náplni. Hátle možná namítne, že přeci Pavla Kladivová říká, že výživa dělá 80% úspěchu, nicméně tím asi myslí něco trochu jiného, než abychom sledovali koše plné vajíček a krabičky s kašičkama. Hátle má přesně opačný problém než měly první díly Kmenů. Umí si vybrat dobré lidi, ale neumí je dostat do filmu. Bohužel. (23.05.2015)