Bože, jak hluboko jsem klesla!

Viz hodnocení od "sportovec". Zklamán by byl ten, kdo by zde hledal jen erotiku. Ta tam samozřejmě je v míře úměrné 70. letům, ale málokdy je erotika ve filmu využita k humoru a satiře. Z tohoto pohledu jsem filmem nadšen. Bavil jsem se nádherně a Lauřino "Ne... ne... NE!" mi znovu zní hlavou jako kdysi. (16.06.2008)

Jak to z ní rval ! A jak mu to nešlo :-)).  Monumentální scéna na seně. Pro mě a mé vrstevníky nezapomenutelná záležitost. Taky jsme pak z kina vycházeli zpocení jak dveře od chlíva, jak jsme mu pomáhali s tím nekonečným pracným svlíkáním. To máte: paraple, boty, knoflíčky, šaty, košilka, háčky, korzet, šňůrky, svrchnička, knoflíčky,spodnička, patentky, punčochy, šňůrečky, další spodnička, či co, další šňůrečky ... „Sakra- uzel!“ Měla na sobě vrstev jak Amundsen při polární výpravě... Řeknu vám, ještě že to nevzdal! „Ne, já to nezvládnu! Necháme toho.“ A Eugenia nešťastně: „Ne! Nééé...“  Kdyby to vzdal nebo přišel nějakej pitomej střih, asi bychom my, jinoši v sále, vzteky aspoň rozcupovali promítací plátno, místo jejího prádla. Ale mladý Corrado Cattani z pozdější Chobotnice si naštěstí vzpomněl, že správný muž nosí nůž. A nakonec to tělíčko (k sežrání) přece jen rozbalil. Wow! A pak se nestačil divit jejímu "Ještě, ještě, ještě!" Ještěrka pěkně vyvinutá, nenasytná už při zajíždění. Pardon, dámy prominou. Ale vyhecoval se, kluk jeden ohnivá, siciliánská! Pětkrát po sobě! Hm... ? My jsme pak s kamarádama odborně diskutovali, jestli bysme to dali taky. Samozřejmě všichni panici. Zábavné, milé, lehce erotické. Třešnička na dortu mé puberty. Nedávno jsem si to znovu pustil a řeknu vám, pro mě je to stále filmový kocert za pět hvězd. Nejen to seno, divoká svatební noc: „Přineste mi dláto a kladivo!“, sympaticky teplá Evelyn, ale i aristokrat Jean Rochefort a další dobří herci. A taky napětí stupňující hudba rozbušeného srdce (podobně geniální záležitost jako ty Williamsovy smyčce u Čelistí) a zajímavý příběh odříkání, nakonec s příkladnou scénou zklamání, jaká nám občas zlomyslný osud přichystá. Manžel znechuceně: „Oblečte se, Eugenie. Vždyť ani nejste moje sestra...!“ A setkání se Silvanem po letech: „K propasti hříchu ne!“  Propast? Že by Macocha? :-) (22.12.2012)

Väčšina komentárov tu rieši erotickú stránku filmu, prípadne súvislosť s tým, že v časoch do roku 1989 šlo o svieži závan nahoty v kino-normalizačnej rigídnej cudnosti. Fajn, že sa to spomína. Prvoradým pozitívnym znakom filmu je však popri zmienenej nahote aj jeho ľahko plynúci a zdanlivo nenáročný príbeh o žene, ktorá vďaka rozličným protivenstvám - či už rodiny alebo doby - s obtiažami a pomerne neskoro začala objavovať vlastnú sexualitu. Dá sa čítať ako ľahká paródia na červenú romantickú knižnicu, no rovnako v ňom nájdu potešenie tí, ktorí v ňom uvidia trefnú kritiku upätej a falošnej morálky vyšších vrstiev, vypätého nacionalizmu podporovaného dobovo módnymi autormi (tu konkrétne D´Annunzio), zapredanosť katolíckej cirkvi tým, ktorí majú momentálne moc a peniaze. Poznámka: Pri zmienenom spisovateľovi Gabrielovi D'Annunziovi sa trochu zastavím. Vynikajúca je scéna audiencie slávneho a populárneho spisovateľa, kedy sa na návštevu (a azda aj nejaký románik) s ním tešia nadšené obdivovateľky. Spôsob, akým s nimi naložil (povýšenecká ignorancia), dokonale vystihuje povahu tohto excentrického, nacionalisticko-militaristického spisovateľa, skrývajúceho sa za anarchisticko - dekadentné spisky a plamenné výzvy. Všetko jeho filozofovanie o oslobodení sa od tradícií nakoniec viedlo k tomu, že sa stal jedným z hlavných ideových zdrojov talianskeho fašizmu. Poznámka: Literárno-estetická a umelecká úroveň tohto dodnes miestami ceneného autora je sporná - jeho zdĺhavé, patetické a jalové opisy sa pohybujú niekde v limitoch od vznešenej nudy k príšerne nečitateľnému hnoju. Na druhej strane niektoré jeho konštrukty toho ,ako naložiť s riadením štátu, majú v sebe punc interesantnej nekonvenčnosti (každý deň by sa mal celý národ riadiť inou básňou, základom riadiacej sily je hudba jej duchovná sila). Dielo autora, ktorého prevažná časť odznela s koncom predvojnovej epochy. (26.10.2020)

Ale jo, komedie je to chvílemi docela slušná. Když v tom člověk nehledá nic hlubšího a jen se baví stylizovaným projevem Laury Antonelli, neodejde zklamán. Stejně se ale divím, jaký tenhle film způsobil rozruch. Deep Throat, první legálně distribuovaný pornofilm, byl natočen roku 1972 a roku 1974 se lidem ňadra výše zmíněné herečky (nic "neslušnějšího" se tam totiž neobjeví) zdála zakázáníhodná... Ještě že to ale cenzura povolila - unikátní svlékací scéna na seně by bez nich byla poloviční... (11.07.2007)

Očekával jsem film těžšího kalibru, tzv. film pro náročného diváka, jeden z těch, které zařazuje do svého programu ČT2 po 22. hodině. Po shlédnutí jsem příjemně překvapen lehkostí a skutečným humorem, který jsem v příběhu objevil. Laura Antonelli je tělem sladká, k nakousnutí jako čerstvé panenské jablíčko a Michele Placido neváhá a s chutí si do jablíčka kousne, a to nejednou. Opravdu vtipná a inteligentní italská komedie. Taková, jakou ji uměli v sedmdesátých letech jen Italové a Francouzi. A taková, jakou už Italové a Francouzi natočit mnoho let neumějí. Jsou filmy, ke kterým se po zhlédnutí už nikdy nevrátím. Tento mezi ně určitě patřit nebude. Rád se opět podívám na svlékací scénku v malé chýši, kde se šofér Placido patřičně zapotil horečnatým svlékáním kouzelné panny Eugenie (přitažlivé Laury A.) a kde si pak vzal na pomoc opravdu hrozivý a mocný nástroj. :-) (06.01.2009)