Pinokio

Už ani nevím, jak je to dlouho, co mě tolik bavilo na něco koukat. A je to navíc překvapení jako hrom. Moc šancí jsem totiž Pinocchiovi nedávala. Nejen, že Lee Jong Suk nebyl ani trochu můj oblíbenec, na Park Shin Hye jsem se po Heirs, které skoro celé probrečela, taky zrovna netěšila. Jenže na to, koho mám a nemám ráda jsem zapomněla asi někde v prvních minutách prvního dílu. Oba dva (a nejen oni) si mě prostě získali. Stejně jako perfektní scénář, který téměř neměl slabá místa, a soundtrack, při kterém se násobily všechny moje emoce. Tohle je čistý. (27.03.2016)

Opět si musím zanadávat na odbytou úvodní zápletku. Vše moc hopem, takže to působí příliš stroze, neuvěřitelně a až absurdně (adopce). Seriál má 20 dílů, druhá půlka už je natahovaná, takže co by se stalo, kdyby se úvodu věnovalo trochu více času, aby nevypadal tak kostrbatě a věrohodněji? Eh. Dále už si však není příliš nač stěžovat. Ústřední dvojka předvádí fajn výkony, zejména pak Park Shin-hye v roli In-ha se svým handicapem dokáže vážně pobavit když se snaží lhát :-) Vedlejší postavy jsou takové rozporuplné – některé se povedly, jiné méně, takže pokusy o humorné scénky občas vyznívají na prázdno (někteří reportéři, otec). Celkově se ale jedná o velmi zábavné a dojemné pojednání o zodpovědnosti reportérů, morálce, svědomí a pomstě, s nezbytnou dávkou romantiku k tomu, je to přeci Korea :-) Rýpnout si ale ještě jednou musím – to, čemu oni říkají zpravodajství, byly často drby až bulvár, mnohé reportáže neměly se zpravodajstvím nic společného. Paradoxně je to asi můj první zhlédnutý seriál jež vyvrcholí v polovině. Druhá půlka už obsahuje vycpávkové pasáže a i konec je takový nevýrazný a moc smířlivý, události odehrávající se v závěru první půle mají zkrátka mnohem silnější náboj. (05.02.2020)

1.* za to, že mě to chytlo hned od začátku a jela jsem po dvou dílech. 2.* za to, že si plačka Park Shin-hye u mě napravila pošramocenou pověst po Heirs, kde jsem ji nesnášela. 3.* za skvělý soundtrack. 4.* za Lee Yoo-bi, kterou bych hrozně ráda viděla v hlavní roli romcomu, protože je komička k pohledání a s každou další rolí je lepší a lepší. 5.* za to, že Korejci nezvorali konec a ještě ho navíc namíchali prakticky bez patosu. Paráda. (28.08.2015)

Seriál se spoustou mých oblíbených tváří (ve vedlejší roli mě nejvíc potěšila Lee Yoo-bi). Není to úplně perfektní, ale má to dobrý nápad s vymyšleným syndromem (hlavní hrdinka škytá i když si jen něco nechce přiznat), místy fajn humor (přesto, že občas doslova záchodový, není podán vulgárně) a když jsem se okolo 11. epizody začal bát, že to pro mě půjde kvalitativně dolů, tak ani nešlo a mělo se překvapivě kam dál vyvíjet. Realistiky ztvárněný svět médií a mezilidských vztahů. ■ K "falešné morálce" zde v komentářích zmiňované: Mám pocit, že pokud někdo něco doopravdy zlého učiní, dovede to, pokud se to bude dál skrývat, dotyčného a jeho okolí zničit. Příklad. Pokud někdo někoho zabije, ututlávání skutku z něj nikdy neudělá lepšího člověka a naopak (věřím), že s tímto bude pro své blízké potenciálně nebezpečný. ■ Park Shin-hye, kvůli které jsem začal Pinocchia sledovat (a kvůli hodnocení zde na ČSFD), nezklamala. (18.08.2016)

Whooah! Tak mám tento korejský seriál za mnou a stačil mi k tomu jeden den. Samozřejmě po takové náloži během dne, kdy jsem šel spát až v 6 ráno, se to podepsalo i na snech. Nevím jestli si pamatuji všechny, ale ty co si pamatuji jsou jen čistě o Pinokiovi a po probuzení zažívám . Pinokio je pro mě bezesporu jeden z těch lepších korejských seriálů. Opět tolik skvělých postav, zajímavá zápletka a hlavně žádné komplikované milostné pletky. ■ Rewatch - Občas je zajímavé pozorovat jak se po pár letech mění pohled na věc. Po druhém zhlédnutí musím jít na 3*. Když jsem neměl na kontě tolik JK kousků, tak mi to přišlo zajímavé, nicméně teď se divím, že jsem těch 5* předtím mohl dát. (17.09.2015)