Nejlepší muži

Téma filmu bylo pojato tak, že se film vyznačuje jistou plochostí, ale ono to ve výsledku nijak zvlášť nevadí. Nekonaly se sluzopudné, rádoby melodramatické scény, k nimž by to celé mohlo svádět, což považuji za velké plus. Naopak tomu dodalo šťávu spíše lehce humorné pojetí. No a Eddie Marsan se předvedl v pro mě zatím nejlepší roli, v jaké jsem ho doposud viděl. Doktor Guttmann mu vyloženě sedl. (10.01.2016)

Filmov s podobnou problematikou som už videl niekoľko a tento sa zaraďuje k tým lepším. Je optimistický, bez depresívnych, či slzopudných vložiek a pôsobí celkom realisticky. K celkovému výsledku levím podielom prispel Eddie Marsan v titulnej úlohe, ale aj primerane odľahčený prístup a znesiteľná dĺžka. (13.12.2016)

Neskutečně lidský příběh Ludwiga Guttmana, židovského lékaře, který v novém prostředí (v malé anglické nemocnici) úspěšně a s ohromným nadšením "bojuje" s do té doby zavedeným způsobem léčby těžce postižených válečných pacientů. Snaží se kromě tělesné schránky léčit především jejich duše, aby se mohli vrátit do "normálního" života ("Nevzdávejte se, nový život čeká, bude jiný, ale lepší."). I při vážnosti tématu je ve filmu dost scén, které vás také pobaví. Velice optimististický film o zakladateli paraolympijských her (což málokdo ví, ani já jsem to před prvním shlédnutím nevěděl). Léčba válečných traumat (a zdaleka nejenom těch válečných) není vůbec jednoduchá. A o tom tento nenápadný film především je. Podobné filmy zabývající se postválečnými traumaty a návratu pacientů do "normálního" života : např. "Návrat domů" s Jon Voigtem a Jane Fondovou a především legendární hollywoodský snímek "Nejlepší léta našeho života" Williama Wylera. (26.02.2017)

Anglická spisovateľka Lucy Gannon napísala citlivý a ľudský príbeh, ktorý nám približuje vznik a históriu Paraolympijských hier (neskôr premenované na Paralymijské hry) o ktoré sa zaslúžil svojim obrovským úsilím profesor Ludwig Guttmann. Tento skutočný príbeh vo filme začína od roku 1944, ale jeho základy sú v 30-tych rokoch v nacistickom Nemecku. Svoju lekársku dráhu začal v Breslau Nemecká ríša (dnes poľský Wroslaw), od roku 1928 pôsobil v Hanburku. S nástupom nacistov prišiel zákaz praktikovať lekársku prax pre židovských doktorov. Pre svoju výnimočnosť mu bola udelená výnimka a bol poverený funkciou riaditeľa židovskej nemocnice v Breslau (Jewish Hospital in Breslau). V roku 1938 bol už po 4. krát novelizovaný Zákon o ríšskom občianstve z ktorého vzišlo nariadenie, že od 30.9.1938 je odňatá licencia na vykonávanie lekárskej praxe pre všetkých židovských lekárov a to bola posledná kvapka aj pre profesora Guttmanna. Využíva možnosť, že ho ríša vyslala pomôcť v Lisabone priateľovi portugalského diktátora Salazara, ktorý trpel spinálnym nádorom. Na spiatočnej ceste, nakoľko lietadlo išlo cez Londýn sa rozhodol ostať aj s rodinou vo Veľkej Británii. 14. marca 1939 prišiel so svojou manželkou Else a dvoma deťmi (synom Dennisom a dcérou Evou) do Oxfordu v Anglicku. Pokračoval vo výskume poranení miechy na neurochirurgickom oddelení nemocnice Nuffield health. V septembri 1943 britská vláda požiadala Guttmanna o zriadenie Národného centra úrazov miechy v nemocnici Stoke Mandeville v Buckinghamshire. Toto centrum otvorili 1. februára 1944 a Guttmann bol menovaný za jeho riaditeľa. Tu boli jeho prvými pacientmi vojaci so zranením miechy na fronte. Jeho hlavnou metódou liečby zranených vojakov bol šport, ten im pomáhal zvyšovať fyzickú silu a sebaúctu. Prvé neoficiálne hry pre ľudí so zdravotným postihnutím boli v nemocnici Stoke Mandeville. Tieto preteky dali podklad pre uskutočňovanie Paralympijských hier. (17.08.2019)

Anglický humor je nezaměnitelný a zde je jemně situovaný do příběhu, který je o vážně postižených vojácích v době války. Je to o síle,naději a především o přístupu Dr. GUTTMANNA. Výjimečný snímek.. brát ho "jen" jako životopisný, může někoho lehce odradit. http://zidovskelisty.blog.cz/1208/sir-ludwig-guttmann-zakladatel-paralympijskych-her (27.02.2015)