Glissements progressifs du plaisir
Successive Slidings of Pleasure
Obsahy(1)
Hlavní hrdinka filmu miluje. A láska stírá hranici mezi uměním a životem. Postupně s radostí vylévá víno na nahé tělo přítelkyně, rozbíjí a do jejího pupku nalévá syrová vejce a kochá se pohledem na kombinace žluté a červené barvy. Tak prostě a jednoduše vnímá svět. Ale umění vytvořené na těle nemá věčného trvání. Dvě černé rukavice na sterilním bílém pozadí, zjevuje se vrah. Barva se mísí s krví, štětec kroužící kolem bradavky je nahrazen nůžkami. Roztřesena náhlou smrtí modelky, obrací se začínající umělkyně k antropometrii a přenáší otisky částí lidského těla na papír, textil a zdi. Umělkyně je vyslýchána kvůli podezření z vraždy. Během výslechů se setkává se zpovědníkem, jeptiškami i přísnou advokátkou, která je zavražděné podobná jako vejce vejci. (Snorlax)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
Absurdní, nesmyslné dialogy, hloupý chování všech postav, příšerný výběr herců. Jediný za co dávám hvězdu, je za ty celkem pěkný holky, které na tu dobu, vypadaly dost sexy a za nahotu. Ale jinak o pornografický snímek se vůbec nejedná, když už tak erotický a o Horor už v žádném případě. Film pro lidi s IQ do 20, nebo ročníky 60-70, kteří dokáží ocenit tyhle staré pokusy o art. Za mě naprostá ztráta času. (66. hodnocení, HD) ()
Jako nejde o jeden záběr, jednu scénu, nejde ani o jeden motiv, jednu linku: je to serialita daného množství filmových objektů, stejně tak přetížených smyslem jako vykotlaných na mez stávání se pouhou bezduchou hračkou pro sekvenční kombinatoriku, která dává pravý smysl pohybu filmu a kinematografické montáži, ač trochu hypertrofované ve směru potlačení těchto objektů ve prospěch struktury, skrz kterou jsou generovány. Což nevylučuje, ale naopak vyžaduje, aby tyto objekty zazářily ve své nesmyslné materiální kráse poté, co byli zdánlivě degradovány na roli pouhého materiálu pro formální hru kolizí, disekcí, seskupování a přeskládávání, danou pohybem odvíjení se tvůrčí scénáristické predestinace, rodící v divákovi neohraničitelné množství dalších kombinací, z nichž má konvenční komerční divák tradičně závrať. Neboť by bylo jejich pravou degradací spoutat je řetězením konvenční linearity, kde objekty vyprávění jen poslušně ztělesňují sluhy zápletky, která je znásilňuje jak o jejich vlastní autonomii - tak o potenciál být v jeden a ten samý okamžik jedinečný i převtělený do všech ostatních - protože přeci, dle vládnoucí umělecké ideologie, přeci svým vzhledem i významem musí být jen ilustrací této zápletky. ()
Tento komentar bude trochu dlhsi nez zvycajne. Preco sa ma divak laik - nedouk pozerat na artove filmy velikanov ako Yngmar Bergman, Fellini, Kurosawa, John Ford, Howard Hawks alebo povedzme na filmy od Antonioniho ? Tak pekne poporiadku. Nemusia byt vsetky filmy iba na brutalnu akcnu podivanu, na zabavu a tak podobne. Skrze filmovy obraz /formalne i obrazom/ sa clovek moze dostat aj do miest kam sa zvycajne nedostane - sám do seba /to sa mi stalo u Bergmanovho filmu Smulltronstallet/, do tajuplnych rovin existencie svojej ale i tohto sveta. Niekto sa artovymi filmami dostane len do svojej hlavy, kde objavi davno stratene veci, idey, spomienky, napady a inspiracie. Niekedy nie je dobre stale ist na akcnych jazdach - naopak treba spomalit, a ked spomalime, zastavime, mozeme vidiet vselijake veci, ktore sme predtym prehliadali. Iste da sa aj meditovat, cvicit alebo len tak doblba pozerat a ist na bezcielnu cestu, kde si uzivam objekty /uhanajuce auta, cyklistov, stromy, priehrady, rodinne domy/. Daju sa sledovat i nedejove filmy - deje sa totiz nieco v psychike divaka - alebo sa teda moze diat. V knihe Dona De Lillo Bod Omega /nepamatam si rok/ je krasne napisane ako sa clovek pozera na nejake experimentalne sledovanie filmu. Nasledne clovek pise, co sa deje s filmom ,pozorovatelom, v pozorovatelovi a mimo neho .. .to su svety a moznosti, ktore konkretnemu divakovi mozno nikdy neprisli na mysel a nikdy ich neplanoval. Pomale artove filmy su pomale z mnohych dovodov, a mnohych dobrych dovodov, len akciechtivi divaci /verbal/ uz asi stratili schopnost sa spomalit, naladit sa na film a reaguju uz casto iba na klipy, trailery k filmom - proste uz film nedaju cely. Iba ak by sa to naucili, co sa urcite da. Vsetko toto co som povedal sa da strucne zhrnut, cize ludovo : hranica medzi slusnym artovym kvalitne natocenym filmom a medzi artovou hlupostou urcenou pre vystudovanych filmovych teoretikov - elitarov je velmi tenka. Reziser Allain -Robbe -Grillet natocil asi najlepsi film zo sveta Cinema Bizarre. Nahych bab tu je na mraky, coz ako muzsky kvitujem. Na nahom zenskom tele sa rozbijaju slepacie vajicka, hola baba sa natrela akousi cervenou gebuzinou -silno pochybujem, ci to bola farba. Stetec maliara kruzi okolo bradaviek na kozach ....... moc fajny film na mna, prosim o viac takychto : 86 % ()
Inspektor provádí výslech umělkyně v případu vraždy v uměleckém filmu, který byl v roce 1973 asi provokativní počin určený pro intelektuály a estéty - surrealistický obraz, kde se stírá realita s fantazií, kde hlavní hrdinky běhají nahé, ( například se namočí do červené barvy a pak se obtiskává o bílou stěnu ) a policajt se tváří vážně jak ve starých detektivkách. Pro běžného diváka těžké psycho, pro mne nudná kuriozita. ()
Jak vybrat (cizí) film podle (vlastního) aktuálního stavu (nejen duševního). Dá se to vůbec? Pokud vím, žádná věda se tím dosud nezabývala. A to, že jsem trochu klimbal, není v důsledku toho, že jsem filmu nerozuměl, ale spíš toho, že velmi dobře. Robbe-Grilleta mám rád (stejně jako jeho odpůrce) a tak, když už neklimbám, vidím to lépe, než když jsem se na film díval. ()
Reklama