Muž a žena

Krása jásá! Ano romantické melodrama, které někteří neváhají přirovnat k červené knihovně. Jenže ten film je pořád moderní svými postupy. Vynikající kamera, kompozice scén, klipové sekvence, hravost, přechody mezi žánry, náladami, silné herecké obsazení Jean Luis Trintignant a hlavně osudová Anouk Aimée, to vše podtrhuje hudba, která do toho skvěle pasuje. Velmi silný zážitek, který prostě jen tak něco nepřekoná. Všichni by si měli uvědomit, že to co Lelouch použil, z toho žije žánr dodnes! (a nemyslím tím jen tvůrce z Evropy a USA, ale zejména Asie - Wong Kar Wai a Jae-young Kwak by jistě mohli vyprávět...) Film, který podle mě nezestárl ani trochu. (17.03.2011)

Nevim, Francouzkou kinematografii jsem v 80 letech miloval, ale tohle mě nějak minulo... Film upoutal pozornost také hudbou Francise Laie. Zejména ústřední píseň interpretovaná Nicole Croisille a Pierrem Barouhem, která byla nominována na Zlatý glóbus za nejlepší filmovou píseň, se stala velmi populární a dočkala se řady coververzí. S českým textem Jana Nemejovského ji nazpívaly Judita Čeřovská (1967) a Jitka Zelenková (2006). (20.07.2012)

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)

Filmový zážitek! Dostalo mě všechno - HUDBA!, francouzská atmosféra 60. let, herci, dialogy, skladba scén,...Někteří se zabývají tím, proč jsou některé záběry barevně a některé černobíle. Já princip neznám, někde jsem četla, že to bylo z důvodu financí, ale musím říct, že během filmu mi to přišlo naprosto přirozené a vůbec ne rušivé. ''Muže a ženu'' jsem chtěla vidět dlouho, film už jsem měla i k dispozici, ale pořád jsem se k němu nemohla dostat. Letos v létě nám ho na jazykovém kurzu doporučoval náš skvělý profesor. Mluvil o něm tak hezky, že jsem si ho při nejbližší příležitosti konečně pustila a prostě nádhera, možná ještě doteď si zpívám tu krásnou melodii. Ve filmu zazní kromě klasického ba da ba da da da da da da další skvělé skladby - jako pro mě vyjímečné ''Plus Fort Que Nous'', dále pak ''Samba Saravah'' nebo smutné ''A L'ombre De Nous''. Hudba mě v tomto filmu skutečně uchvátila. Ještě malá zmínka k hereckým představitelům. Určitě nejsem sama, když si myslím, že Jean-Louis Trintignant a Anouk Aimée tvořili jeden z filmových páru, na které se prostě nezapomíná. (05.02.2012)

Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (24.05.2020)