Filmová lázeň

Karlovarský filmový festival jsem začala vnímat až v posledních několika letech, zdokumentování jeho bohaté historie jsem tedy uvítala. Vůbec jsem například netušila, jakou osobností byl pro KVIFF Miroslav Horníček. Na druhou stranu mě mrzí, že drtivá většina stopáže se věnuje pouze období do roku 1990 (normalizace v podstatě vynechána), zbytek je opravdu velmi odbytý. (07.07.2015)

Těšil jsem se na historické záběry z dřívějších ročníků festivalu v Karlových Varech a to jsem vlastně prakticky i dostal. Jen s tím rozdílem, že tento dokument se zaměřuje více na vzdálenou minulost, než na tu blízkou, která i mně je daleko bližší. Mistr Horníček s jeho absolutními vtipy mě ale totálně dostal. Také jsem se zasmál, jak tam americké slavné herce učili pod širákem opejkat nějaké masové koule namočené ve vodce. To jsem snad nikdy nikde neslyšel. Každopádně vidět americkou hvězdu opejkat buřt, to už je jinej punk. Lajznul by si to dneska na festivalu někdo? (10.07.2015)

Pro mne, jako účastníka celkem devíti ročníků, málo výživné. Na můj vkus příliš mnoho prostoru věnováno historii, 50.létům a politickému vývoji společnosti. O festivalu současném a po roce 1990 jen velmi málo informací. Chtěl jsem si nostalgicky zavzpomínat a ne se divit nad prvoplánovým lidovým humorem horníčkovských festivalových vteřin. (19.06.2015)

Běžného diváka dokument možná zaujme, protože o historii festivalu, potažmo české/československé kinematografie ví jen kusé informace, takže v podstatě cokoliv, co je prezentované, má svoje opodstatnění a hodnotu. Jenže pro toho, kdo se o film zajímá trochu víc, je dokument ztrátou času a trochu šikovný člověk s přístupem k materiálům, zdrojům, archivním záběrům či technologii by něco podobného stvořil také. Tady to má jen punc určité profesionality, ale i ta je docela diskutabilní. Šíře dotazovaných pamětníků je dost úzká, glosy filmových historiků upřesňující kontext naprosto marginální a přehlédnutelné a vůbec celkový způsob "pátrání" po historii Evy Zaoralové je takový povrchní a nijaký. U cigárka a kávičky často jen nepřítomně přikyvuje, z dotazovaných občas nevyjde kloudná věta a když nějaká, tak je naprosto nepodstatná. Koho zajímá, že ten chodil věčně s šálou i v létě, že tam měli příděl masa větší než jinde atp. Prostě takové plácání páté přes deváté bez stanovení jasné struktury. Že historie festivalu s různě velkými odchylkami kopírovala vývoj československého filmu, jsem věděl i bez dokumentu. Za mě čistě zakázková věc - máme splněno, odškrtneme si a jdeme dál, žádná přidaná hodnota. (12.07.2015)

Největší filmová událost v naší zemi si zaslouží skutečně lepší zpracování. Ok beru, že nemusí být vcí dobového materiálu, ale takovýto povrchní zpracování je fakt zoufalý. Vždyt se to mohlo doplnit o rozhovory s lidmi kteří žijou a měli co dočinění z festivaly, povídání o filmech, jak se získávali, získávají a budou získávat. Větší prostor hostům a opět nějakou omáčku kolem toho, jak probíhá jednání o účasti, kdo ma jaký vztah k Varům, třeba i zpětné ohlasy, ale já nejsem tvůrce pořadu, abych tady vymýšlel koncepci dokumentu, který má vzdát hold největšímu filmovému festivalu v tuzemsku, jen jsem napsal proč tohleto považuju za dokumentaristický bobek. (08.07.2015)