Jedinička

Osobně nejvíc oceňuji oddechové pasáže, u kterých jsem se upřímně zasmála. Jistě, z patosu některých scén mi běhal mráz po zádech, ale nějak mi to k válečným filmům sedí a při sledování mě to vyloženě neruší. Kromě odvyprávění příběhu dalších válečných hrdinů, kteří statečně bojovali až do konce, se zde ještě naťukává pár důležitých témat, což je pro mě velké překvapení a velké plus. Výpravně, hudebně i herecky vynikající práce. (05.11.2016)

Tohle není vůbec špatné. Rusům se tentokráte podařilo vyhnout se prvoplánové hře na hrdiny, byť k tomu téma vyloženě svádělo a nabídli na ně nevídaně citlivé válečné drama o jedné dělostřelecké baterii, která se kromě bránění mostu musí postarat i o osiřelé děti. Zahrané příjemně bez rozmáchlých gest, cením si i pokusu u kritiku poměrů v Rudé armádě, která, podobně jako v Bitvě u Sevastopolu, směřovala na politruka a potěšila i role Poláků, kteří se sice se Sověty nemuseli, ale i tak tu nebyli vykresleni negativně. Skoro se mi chce říct, že Rusové pomalu dospívají. Naopak co se příliš nedařilo byly bojové scény. I když se v nich našlo pár povedených chvilek, víceméně platilo, že jakmile zazněly výstřely, kamera se úplně zbláznila. Další protivnou věcí je rychlodabing polsky a německy mluvících postav, což je sice průvodní jev téměř všech ruských filmů, ale já si na to nikdy nezvyknu. Ale i tak se jedná o víc než slušnou práci. 75% (25.02.2016)

Je vhodné si připomenout, že po filmařské stránce jsou válečné ruské filmy zcela odlišné, než většina anglo-amerických vojenských příběhů. Přičemž vizuálně jsou naprosto srovnatelné. Snažím se marně zalistovat v paměti, zejména v rovině pravdivých skutečností. Ve kterém sovětském válečném filmu se hovoří o důvodech, proč polský národ Rusy moc nemusí. Nicméně Rusko, které je pokračovatelem sovětského filmu, jak vidno, objevuje i ve válečné vřavě témata, která byla donedávna přísně střežena. Neobvyklé vyprávění filmu není až tak vnějškově okázalé, ale beze zbytku v navozené válečné atmosféře vzdává poctivý hold ruským i polským vojákům při plnění nelítostného boje. A to zejména realističtějším pohledem, toho si vážně cením. Na druhou stranu je třeba říct, že jakýkoli jiný spjatý příběh s příliš oslavným heroismem zpravidla sráží film do kolen. Viz třeba zbytečně patetická koncovka v americkém filmu Železná srdce. (02.05.2016)

"Guten tag!..." Rusi nás v posledných rokoch pravidelne zásobujú vojnovými filmami ako za starých komunistických časov. Ich kvalita je rôzna a tak nestabilne je na tom i Jedinička. Pobavil ma vtip s chytaním "kurice" a hláška "Guten tag!", ale to je asi tak všetko pozitívne. Môžem ešte pochváliť technickú úroveň akčných scén, ale inak sú prehnané a často nereálne. Väčšinu času som len vzdychal: "Ach jaj, čom nám to zas Rusi servírujú za sračku..." Príbeh ma nijako nechytil, jednoducho to nefungovalo a akčné scény film nezachraňujú, ale film ešte viac zhadzujú. Pozerateľné to je, ale raz stačilo. Slabučké tri hviezdy s privretým okom jednookého veterána. 50%. (04.04.2016)

Celkom príjemné prekvapenie z produkcie ruskej kinematografie. Bez ohľadu na drobné chybičky ohľadne "vojenskej stratégie a činnosti jednotky" je film naozaj pozerateľný. Merzlikin v roli pripitého ale vojnou ostrieľaného politruka (toto u Rusov kvitujem - 20 rokov dozadu by ten film vôbec nebol) bol naozaj dobrý. Aj vojnové (bojové scény) boli fajnové, také typicky ruské. :) A ešte jedna vec ... čo by neprešlo straníckou cenzúrou. Vo filme bol jemne a nestranne naznačený konflikt medzi poľskou oslobodzovacou armádou a samotnými Poliakmi a sovietskou armádou , pre mňa doposiaľ dosť nevídaný počin zo strany tvorcov filmu. (04.05.2016)