Naše malá sestra

Krásný film s poměrně jednoduchým příběhem, jež sází především na vykreslení jednotlivých postav a realistický náhled do jejich života. Jsem moc rád, že ještě dnes někdo umí tvořit filmy, které nejsou plné megalomanských akčních sekvencí, supermoderních digitálních efektů či provokativních sexuálních scén, a přitom dokážou i při dvouhodinové stopáži člověka zaujmout pouhým svým vyprávěním a přirozeností hlavních postav. Přesně takovým snímkem je „Umimachi diary“ – příběh tří sester, které žijí bez rodičů odkázány samy na sebe a přijmou mezi sebe ještě svou čtvrtou (nevlastní) sestru. Můžeme sledovat jejich radosti i starosti, poznávat jejich pohnuté osudy a velmi odlišné povahy, které by mohly ve vteřině rozbít tu jejich křehkou symbiózu. To se ale naštěstí nestane, a to díky faktoru, jímž je doslova protkán celý snímek, a který ve mně zanechal moc hezký pocit při odchodu z kina. A co že to bylo? Inu, i přes veškeré strasti okolo nás vězte, že ze světa ještě nezmizela obyčejná radost ze života a hlavně lidská laskavost. (24.05.2016)

Níže jsem četl názor, že tohle je malý film s velkým srdcem, což je dle mého názoru popis, který k japonskému snímku sedí dokonale. Není to velkolepé, je to spíše intimní, ale není to nic, co by se vás snažilo citově vydírat, je to skromné a prostě to ukazuje, jak se mohou vyvíjet lidské vztahy, ať už na základě samotných setkání, anebo v souvislosti se smrtí blízkých. (16.08.2017)

Před lety na mě Koreedův film Daremo shiranai udělal obrovský dojem a zřejmě i proto jsem od Umimachi diary očekávala hodně. A má očekávání naštěstí zklamána nebyla. Koreeda má velký cit pro atmosféru a tenhle film se mu režisérsky i scénáristicky moc povedl. Ne každému může sednout tento typ pozvolného filmu ze života, který nestojí ani tak na nějakém příběhu s daným začátkem a koncem, jako spíš na pochopení jednotlivých postav a jejich vztahů a na prožití několika prchavých chvil s nimi. Je to krásný náhled do japonského života jedné rodiny, který si člověk užije ještě o to víc, pokud se trochu vyzná v japonské kultuře. Už ty samotné rybičky "širasu" mi dokázaly vykouzlit úsměv na rtech, když jsem si vzpomněla, jak jsem si je kolikrát dávala v Japonsku s rýží a jak mi je chystala na snídani maminka mé japonské kamarádky. ~(4,3★)~ (23.05.2016)

Vítejte v domě, jehož dřevěnou existenci by snadno mohla vyřešit jedna škrtnutá zápalka. Máme tu čtyři sestry, které zrovna neměly moc štěstí na rodiče. Jejich otec byl chlívák obecný a matka tuto skutečnost jaksi neunesla, proto je ponechala svému osudu. Nejstarší sestra je asi tak vřelá jako sestra Ratchedová, přičemž se peleší s ženatým doktorem, druhá je k zulíbání s příchylností na zkrachovalé chlápky, kteří ji využívají jako živou peněženku, a navíc se ráda napije, a třetí si stále sveřepě zachovává svou dětskou duši. A tyhle z té čtvrté udělají ožralého Messiho. Kdo čeká snímek plný děje, bude zklamán. Zde se střetávají různé názory na to, jak žít svůj život a jak vycházet s těmi okolo. Myslím si, že na tenhle film by měl být divák trochu melancholicky naladěn. Je to vlastně neskutečně příjemný film plný pozitivní nálady a rozzářených úsměvů, ale také film, ve kterém se možná až příliš moc umírá. 100 % (18.07.2019)

Tento raz pôjdem asi tak trochu mimo hlavný prúd, ktorý tento snímok hodnotil pozitívne. Mňa to až tak neoslnilo. Sledovať dve hodiny ako sa tri sestry starajú o štvrtú mladšiu chcelo teda riadnu výdrž. Po hodine ma to už začalo výraznejšie nudiť. Riešili sa tu síce nejaké tie rodinné problémy a vzťahy detí s rodičmi, no banálnym spôsobom a hrozne povrchne. Jediné čo ma výraznejšie zaujalo boli kultúrne reálie zo života obyčajných Japoncov, ich zvyky a naturela. Celkovo som však čakal niečo hlbšie a dramatickejšie, tak ako som u japonskej tvorby zvyknutý. No nedočkal som sa, preto len priemer. 60/100 (23.03.2017)