What Have They Done to Your Daughters?
The Coed Murders
Režie:
Massimo DallamanoKamera:
Franco Delli ColliHudba:
Stelvio CiprianiHrají:
Giovanna Ralli, Claudio Cassinelli, Mario Adorf, Franco Fabrizi, Farley Granger, Attilio Dottesio, Marina Berti, Corrado Gaipa, Sherry Buchanan (více)Obsahy(1)
Na trámu podkrovního bytu je nalezena oběšená dívka, v době smrti sotva patnáctiletá. Pitva odhalí stopy po nedávném mnohačetném sexuálním styku, a kromě toho vyloučí sebevraždu, dívce totiž někdo do oprátky pomohl. Během rekonstrukce na místě činu policie zachytí fotografa, jenž ze střechy protějšího domu svým objektivem zachytil možná poslední okamžiky života nešťastnice. Chlapec, který je na fotografiích identifikován, však podle všeho nebyl jediným dívčiným milencem, a kromě toho má na dobu vraždy dokonalé alibi. Inspektor Silvestri a prokurátorka Vittoria Stori jen nesnadno rozkrývají indicie spletitého případu - zmasakrované tělo v kufru auta, magnetofonové nahrávky schůzek klientů s nezletilými prostitutkami, šíleného muže na motorce vraždícího řeznickým sekáčkem… (dopitak)
(více)Recenze (30)
Docela efektní thriller (giallo) s některými opravdu hrozivými scénami (které byly místy opravdu dost brutální a krvavé), zde ještě navíc v kombinaci z dalším specifickým taliánským subžánrem, poliziesco. O akci tu opravdu není nouze (památná je např. pronásledovací scéna). Film je tedy vším možným, nejen klasickým šablonovitým giallem, ale proč ne. Tajemný, do černé kůže oděný motorkář-zabiják se sekáčkem na maso, sympatický inspektor Claudio Cassinelli, pěkná napínavá scéna v suterénu garáží. Něco podobného jsme mohli vidět i v jiných známých giallo filmech, třeba od Martina, ale hlavně co mě na tomto filmu neuvěřitelně bralo, to byl vskutku nádherný, jemný, podmanivý a vcelku snadno zapamatovatelný Ciprianiho hudební doprovod (opravdová lahůdka). Zápory: Menší role pro Adorfa (škoda), finále mohlo být přece jen lépe propracovanější a ne tak urychlené, magnetofonové nahrávky mě taky moc nebraly, nicméně film byl opravdu napínavý a silný i třeba po vizuální stránce. Režisér Dallamano (já mu říkám Dalamánek) dříve působil jako kameraman a spolupracoval třeba i se Sergiem Leonem na jeho dvou prvních spaghetti westernech. Zde, ve svém druhém giallu (první "Cosa avete fatto a Solange?" bylo docela podobné), mě opět nezklamal, doporučeno nejen všem fandům. Komentář zde jako třetí v pořadí. Podobné filmy : "Cosa avete fatto a Solange?" a "Enigma rosso" (oba dva filmy společně s tímto, tvoří známou schoolgirl giallo trilogii) ()
La Polizia chiede aiuto je spíše klasickým thrillerem, detektivkou, jen s letmou příměsí gialla. Bravurně balancuje na ostří právě mezi "obyčejným" krimi thrillerem a drsnějším giallem. Vraha ani ne patnáctileté těhotné dívky, kterou najdou nahou oběšenou v podkrovním bytě se spermatem ve všech hlavních tělesných otvorech, zde nehledá ani spisovatel, ani novinář nebo fotograf, ale klasický vyšetřovací tým policie společně s mladou prokurátorkou. Stopy je přivedou až ke skupině nezletilých prostitutek pro vybranou klientelu, sahající hodně vysoko. O giallo se film otírá hlavně když dojde na krev a maso. Pobíhá tu totiž motocyklista se sekáčkem na maso a některé oběti musí v márnici skládat jako skládačku. Film je spíše dobovým kriminalistickým výkřikem, kterých se v té době točilo hodně, reflektujícím neutěšenou situaci společnosti (závěrečný text o ztracené mládeži). Když to hodně přeženu, představte si Drsného Harryho se zohavenými mrtvolami, nahotou, odsekávanými končetinami a nějakým tím litříkem krve. ()
Slušnej italskej přímočarej nářez, žádná psychologie postav, žádný zbytečný řeči. Psychoušovi v černé kombinéze, prohánějícího se na motorce se sekáčkem v ruce likvidující všechny případné svědky, zdárně sekunduje inspektor Silvestri, který se nebojí použít jakoukoli metodu, aby psychouše dopadl. Jak najde motiv, jde to jak po másle. Prostě nekompromisní, přímá a ostrá Itálie sedmdesátých let. ()
Mix gialla a poliziotteschi, kde ani jeden ze subžánrů nehraje první housle. Začátek s oběšenou figurínou mne trochu vyděsil, a to jsem z italských filmů zvyklý na ledacos, výjimkou není ani dýchání mrtvých obětí. Naštěstí tenhle úlet byl vlastně jedinou výjimkou v jinak co do brutality mírně nadprůměrného snímku, jemuž na naléhavosti přidává i hnusné téma zneužívání mladistvých. Nechybí ani tradiční výpověď o prohnilosti státní moci. Několik podivností mi však trochu kazilo zážitek. Mezi inspektorem Silvestrim a prokurátorkou Storiovou se zdá, že zajiskří, ale tuhle divácky vděčnou linku nechá Dallamano nakonec naprosto stranou a krásné Giovanny Ralli se nedočkáme ani v nedbalkách. Útoky maskovaného vraha mají až zvláštní komický nádech, možná je to jeho postavou nebo pohybovými kreacemi, ale připadal jsem si jak na baletu. Kolísavé napětí a ne zrovna dokonalá atmosféra, u Italů jsem trošku namlsaný jiných forem.... ()
Spíše žlutá kriminálka než čisté giallo začíná vraždou čtrnáctileté dívky, která patřila mezi mladistvé prostitutky. Pocházela ale z velmi bohaté rodiny a způsob, jak se k prostituci dostala, je poněkud komplikovanější. A pak je tu maskovaný vrah s rychlým sekáčkem na maso, co dělá pro ty nahoře špinavou práci. Divák se tedy dočká naporcované obětí, odseknutí části ruky i efektního záseku do krku. Jedna z nejnapínavějších scén se odehrává v podzemních garážích, hutná je automobilová honička. A co se stane s těmi nahoře? Nu, to asi nebyl a není jen problém Itálie... Naprosto úchvatný je soundtrack od klasika Ciprianiho, bez něhož by bylo napětí poloviční. Možná, že tahle kriminálka není úplně dokonalá, ale mně neobyčejně sedla. ()
Galerie (16)
Photo © Primex Italiana
Reklama