Nezlobte, když nemusíte!

Krásný, oddychový a zajímavý film, který má své kouzlo. Ve filmu vás překvapí (teď už možná ne, když jsem na to upozornil) střídání humorných, až absurdních scén s jinými, které mají hlubokou myšlenku a nejdou brát na lehkou váhu, navíc to vše je podáno přirozeně. Zároveň snímek stačí skvěle vykreslovat Filipa Neriho, jeho přátele a schovance. Ale ďábel si nedá pokoj a stále bude pokoušet... Písnička, které se zde objeví několikrát je docela vtíravá. : )) (19.03.2014)

Divák očakávajúci dramatický životopisný príbeh o historickej postave sa bohužiaľ nedočká, aj keď niekoľko historických momentov sa vo filme vyskytne. V globále ide skôr o trápnu taliansku komédiu, ktorej hlavná postava je tiež vykrelená ako komik. Netvrdím, že občas sa niektoré hlašky nepodaria, ale do takéhoto filmu by patriť nemali. Ďalšou vecou je, že film, v ktorom sa vyskytuje množstvo detí, je nečakane vulgárny a tieto vulgárnosti musia hovoriť dokonca aj deti. Blbosťou je zasa prítomnosť (troj)diabla, ktorý prínaša fantizijný prvok, čo je pre takýto druh filmu neprijateľné. Odporúčam si radšej niečo prečítať o tomto svätcovi zo 16. storočia, skutočný a filmový Filipo Neri sú dve úplne rozdielne osoby. Za toto by si film zaslúžil ešte o jednu hviezdu dole. (06.08.2022)

Laskavý a moudrý portrét laskavého a moudrého světce Filipa Neriho. Film se nesnaží o hagiografické kolorování ani o historickou doslovnost, spíše uvádí do fantaskního světa, v němž se to jen hemží velikány 16. století a také spoustou dětí (které by mohly být snímku též vděčným publikem). Několikrát jsem se musel nahlas chechtat, abych byl vzápětí, jen co výbuch smíchu opadl, překvapen hloubkou té které scény. Třeba když se za zvuků nebeské hudby Filipovi zjeví Panna Maria... a on jí vzápětí plivne do tváře. Rouhání? Vůbec ne. Ale pointu neprozradím. Světcova dobrosrdečnost bez afektovanosti a bez odsudků je kvasem celého snímku. Jen trochu lituji sv. Ignáce a sv. Jana od Kříže - oba byli přetvoření v chodící anekdoty (byť sympatické); první v kulhavého asketu, druhý v blouznivce s pohledem upřeným do ztracena. (29.08.2007)

Filmy o svatých nijak záměrně nevyhledávám. Zanícený křesťan by mi asi vyčinil, protože jsem si ten film koupil jen ze zvědavosti jak se tvůrcům podařilo ztvárnit tu italskou renesanci, kterou miluji. A také k tomu nahrál fakt, že DVD měli ve stánku na Hlavním nádraží za 10 Kč a řekl jsem si, že v nejhorším s tím vždy podložím kývající se stůl... Postava svatého Filipa Neriho mi byla doposud neznámá. Mně osobně ono svatořečení přijde velmi podivné. Jak může nějaký člověk nebo nějaká rada někoho prohlásit za svatého? I kdyby konal sebelepší dobro nebo dokonce zázraky? ---- Co jsem od filmu očekával se mi dostalo. Renesance je tam znázorněna krásně. Leroy byl sympaťák a když mne ve filmu dost rušily ty různé komické vstupy a to někdy opakované (voják a hov.. atd..), byl jinak film plný moudrostí, které si i nevěřící člověk uvědomoval. Někdo zde níže komentujících napsal, že film je plný chytlavých italských písniček... Tak s tím bych nesouhlasil ani za mák. Ačkoliv ten Drupi třímající loutnu občas zadrnkal zajímavou renesanční skladbu, s dětmi to bylo něco mezi diskem a nevím čím. Nejotřesnější tam byl ten synťák a flétny.. Ech..prostě osmdesátá léta. Neri byl ke konci tak moc pokorný a vše odmítající až mne s tím štval a přestával jsem mu věřit. Jsem vlastníkem nesestříhané verze a těch 149 minut (i když dobra) bylo moc. I tak ale dám 4 hrnce bez poklic i když je to jen tak tak. * * * * (31.01.2015)

Ďalší film, ku ktorému ma viaže veľmi silný vzťah. Musím však zdôrazniť, že spočiatku to tak vôbec nebolo ... Myslím si však - a myslím, že oprávnene - že toto je presne ten typ filmu, ku ktorému si stojí za to vzťah vybudovať ... A dôvody ? Ak by som ich tu mala vypísať všetky, zrejme by vznikol najdlhší komentár v databáze čsfd, a navyše by som vás obrala o radosť z postupného odhaľovania a spoznávania tajomstiev tohto filmu. Tak teda spomeniem aspoň výborne, i keď občas vďaka dobe svojho vzniku, skôr úsmevne naivné herecké výkony, 16.storočie evokujúce exteriéry, primerane temné interiéry, naozaj veľmi vtipné repliky a scény, a - predovšetkým - úplne podmanivú hudbu, či už ide o môj najobľúbenejší soundtrack vôbec, VANITA DI VANITA (mimochodom, slová sa odvolávajú na úvodné verše Kazateľa), či o mučivo ľúbeznú baladu TEMA DI LEONETTA, a či o (vo filme ironicky pôsobiacu) dobovú pesničku CAPITAN JESU. Skrátka a dobre; tento film veľmi svojrázne a príťažlivo líči nielen svoju dobu, ale najmä ľudí svojej, a teda i našej doby, lebo ako je o ľuďoch známe, v svojej podstate sa veľmi nemenia ... A na záver môjho komentáru nielen motto (a vlastne i názov ) tohto filmu, ale i motto môjho terajšieho života : STATE BUONI SE POTETE ... (buďte dobrí, ak môžete ) (15.04.2012)