poster

Prach

  • anglický

    Dust

    (festivalový název)
  • anglický

    Dust of the Ground

    (festivalový název)

Drama

Česko, 2015, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Seabeast
    *

    Nechovám žádnou zášť vůči tvůrcům a respektuji zvolené téma, které není snadné zpracovat, natož s citem podat. Bohužel se ale jedná o příliš velké sousto pro autory, které se s ubíhající stopáží mění v PRACHobyčejnou nudu. Podání příběhu, které by ve mně mělo vyvolat vlnu emocí, empatie a smutek se akorát tak změnilo na neskutečnou otravu ke sledování. Postavy, s nimiž se vůbec nesžijete a o jejich charakterech se nedozvíte nic. Dialogy, které mají lahodnou příchuť vaty a působí tak neuvěřitelně sterilně. Nezlobte se na mě, ale jestli měl být záměr, aby se hodinu a půl příběh motal v kruhu a divákovi nabídl pouze pochmurné čekání na smrt, tak je to zoufale málo. A to jsem se opravdu snažil vnímat i ostatní filmové složky a veškeré detaily v obraze. Ale opět stejně plytký dojem jako u všeho ostatního a zvolený titul je budiž odpovědí, co po shlédnutí zbude. Popravdě, jestli se mladí filmaři budou ubírat tímto směrem, tak mám o českou kinematografii docela obavy.(10.7.2015)

  • Adam Bernau
    *****

    Nevím, jestli by se našel umělec, kterého by potěšilo, že někdo na jeho dosavadním opus magnum jako největší přednost vyzvedne pečlivost. (Zvláště jedná-li se o dilo takové suverénnosti, jaké v jeho domovině zdaleka nedosahují ani laureáti titulu zasloužilý umělec.) Přesto: Absolventský film Víta Zapletala Prach je především velmi pečlivý. Volbou a kompozicí záběrů počínaje, přirozeným projevem (skvělých) účinkujících pokračuje, ošetřením rozběhu a dojezdu filmu či kladením úvodních titulků konče. To ale ještě není ta pečlivost coby největší přednost. Pečlivě se dbá, aby se ve filmu nedělo skoro nic, ale aby se toho dělo velmi mnoho. Aby byl divák účasten dramat a traumat jedné každé postavy, aniž by byl nucen přihlížet nějakým dramatickým scénám. Opravdu nevšední pečlivost musí stát za vnitřní napětí překrývajícím poklidem, v němž se celý film odehrává. Zvlášť obdivuhodná je pečlivost způsobu, jakým jsou před diváka kladeny jednotlivé události, aby působily co nejdůrazněji a přitom zcela neokázale. Pečlivě jsou užívány i drobné „návodné“ prvky (např. pověšení obrázku či pověšení bundy), které nemají cokoli vysvětlovat nebo zdůrazňovat nebo (nedejbože) dojímat diváka. Uvedené příklady mají jaksi časovou, upomínací funkci (každý jiným směrem). Díky vší této pečlivosti dosahuje autor velmi silného účinku nejen estetického, nýbrž také otevírá divákovi cestu do hlubin lidského žití, někam k jeho klíčovým uzlům a spojům, aniž by jakkoli psychologizoval, aniž by vůbec musel cokoli říkat, aniž by ukazoval něco jiného než všední vztahy a všední bolesti všedních členů jedné všední rodiny. Je obdivuhodné (a osvěžující), že Zapletal k tomu, co se v jeho filmu děje, nepotřebuje, aby jeho postavy předváděly nějaké (ve filmech tak samozřejmé) hysterické výlevy. Na druhé straně nepotřebuje své postavy ani vměstnávat do nějaké tzv. artové formy. A za třetí neváhám tvrdit, že v Zapletalovi povstává tvůrce silný jako sám Bergman, který se však zcela obejde bez jakékoli bergmanovštiny (ostatně jeho vlastní filmové vzory jsou zcela jiné). Čímž mohu navázat na aspekt, který může (většinového českého) diváka zaskočit, ba i znechutit (dál budou SPOILERY; „navázat“ proto, že v tomto ohledu stojí Zapletal a Bergman na opačných pólech): je to fakt, že coby všední rodinu představuje rodinu věřící (jeden z bratrů je praktikující katolík, což evidentně převzal od rodičů; jednou z charakteristik mladšího bratra naopak je, že v tomto ohledu stojí mimo – musel jsem napsat „stojí mimo“, protože, jak je pro Prach příznačné, není nám umožněno nahlédnout do minulosti postav či do jejich motivací). Křesťanská víra (resp. způsob příslušného nažívání) zde není tématem, provokující je ale samozřejmost, s jakou se postupem filmu představuje coby přirozené zázemí těchto lidí – a je evidentní, že autor se k tomuto zázemí hlásí. Kdo chce, snadno může nejeden tématický prvek Prachu zdůvodňovat právě odtud, já ale nechci. I když vím, že Bergman je svými filmy v právu, vím také, že v právu je i Zapletal, ukazuje-li úplně opačný obraz toho, co může znamenat být členem věřící rodiny. Ostatně gesto ruky v závěru modlitby staršího bratra patří k esteticky nejsilnějším filmovým momentům všech dob.(2.12.2014)

  • Rosana
    odpad!

    Naprosto příšerné. Možná to mělo nějakou myšlenku a pointu, ale to se asi nedozvím, jelikož jsem po půl hodině odešla z kina (a nebyla jsem sama). Naprosto nepřesvědčivé herecké výkony, nebýt anglických titulků, tak ani nevím, o čem se baví, jelikož ozvučení filmu bylo na pytel a dlouhé nic neříkající záběry bez děje jenom natahovaly film do neúnosných délek.(2.8.2015)

  • xxmartinxx
    **

    Urputná snaha o minimalismus a podvratnost je často těžko ubalancovatelná, ale tady to je vyloženě vycucané z prstu. Lidé mluví jako divné stroje, které mají za úkol se za každou cenu míjet, což nemá mnoho o čem vypovědět.(17.4.2016)

  • lena60
    *

    Mrzí mě, že jsem dala tak nízké hodnocení. Mrzí mě to, protože to možná není fér vůči tvůrcům, kteří projevili spoustu úsilí, aby film vůbec vznikl. Měl to pro mě být zlatý hřeb letošní LFŠ, poslední snímek před odjezdem z festivalu, který jsem si moc přála vidět. A ačkoliv jsem se sama ocitla v podobné životní situaci jako hlavní hrdinové, místo pochopení, porozumění a ztotožnění se s postavami přišlo absolutní minutí. Divácké utrpení navíc umocnilo špatné ozvučení (v některých momentech nebylo vůbec rozumět, co říkají jednotlivé postavy), zdlouhavé záběry kamery na předměty uvnitř domku (...jako nucené prohlížení fotografií v albu...) či zbytečně dlouhá délka filmu (vzhledem k tomu, co se za hodinu a půl ve filmu "stane").(2.8.2015)

  • - Film vznikl v koprodukci FAMU, ČT, Barrandov Studios, Libora Sekerky a Produkce Radim Procházka. V nejnejistější fázi natáčení před vstupem ČT do koprodukce pomohlo drobnějšími částkami a umožnilo tak pokračovat v natáčení v tzv. "punkových podmínkách" i několik uživatelů csfd.cz. (Vitex)

  • - Jedná se o poslední celovečerní film, který byl vyvoláván v barrandovských laboratořích. Jen necelých sto metrů 35mm materiálu z dotáček bylo vyvoláno v laboratořích ČT, protože barrandovské laboratoře byly několik dní předtím zavřeny. (Vitex)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace