Los desperados

Vlastně to ani není moc western, ale příběh (údajně na základě skutečných událostí ze Španělska počátku 19. století) zaujme i tak. Zuří občanská válka, všude smrt, zkáza, nemoci. Každičká naděje je zašlapána do země, třebas i krutostí lidí lpějících na tradicích a odmítajících se přizpůsobit. To, spojeno s všeobecným strachem, způsobí smrt syna hlavního hrdiny. Ten se samozřejmě chce pomstít. Škoda jen, že George Hilton v hlavní roli občas přehrává. Jinak by to bylo o dost lepší. Hrdinové i po obrácení k temné straně zůstávají sympatičtí, ač se kvůli zkratkovitosti o nich ani moc nedozvíme, naopak o padouchovi ztvárněném vynikajícím Ernestem Borgninem se dozvíme dost na to, abychom ho pochopili. Ale ani on nemá dost prostoru. Tenhle příběh si zasloužil aspoň dvě hodin, takhle to bylo moc uspěchané (běžně dostupná verze má jen 90 minut). (25.03.2015)

Měl trochu něco více do sebe, prakticky nebylo záporné postavy, respektive hlavní hrdina je záporák, když už se to musí rozdělit.. (07.10.2016)

Španělský špageťák (resp. paellák, chorizák či jamón serraňák chcete-li) o tom, že pomsta nemusí být vždy jen sladká. Přál bych si vidět nezkrácenou 105 minutovou verzi, ale bohužel běžně dostupná je ta o patnáct minut pokrácená. Navíc je to verze prostříhaná dosti nešetrně a bez ladu i skladu. Scény na sebe tu a tam nejenže nenavazují, ony jsou dokonce mnohdy utnuté uprostřed. Největší devizou tak ve výsledku je, že to dokáže nejen zaujmou, ale přímo strhnout i navzdory výše zmíněnému. Především pak dějem, který není jen další rodokapsovou historkou o pomstě, ale skutečnou tragédií, která vám nejdříve dá pocítit beznaděj muže, který kvůli záchraně své lásky a syna dezertoval, jen aby přišel o vše a poté v druhé polovině naopak muže, který kvůli tomu prvnímu přišel nejen o potomky. Navzájem se nenávidí, budete chápat kroky obou a právě proto je finále tak tragické; nemá totiž vítězů, jen poražených. (27.01.2013)

Film vypadající jako zatraceně zajímavá věcička. A v první půl hodině tomu tak vážně je, ovdovělý dezertér Hilton se svým malým děckem, podivnými přáteli (rozevlátý vágus Mendoza v netypické poněkud komické roli a odpadlý mnich) a zoufalstvím v srdci se táhne nehostinnou krajinou, potkává samé nepřátelské lidi, a jelikož míří z oblasti zasažené cholerou, je s nenávistí vyhazován odevšad. Dítě tímto zemře hlady a nešťastný Hilton slibuje pomstu všem, kteří mu ublížili a hlavně strůjci toho všeho, žárlivému Sandovalovi. A vážná role syrového mstitele by mu, myslím si, šla, a byl by v ní vážně dobrý, nechat ho tak něco udělat. Film se však rozpadá do podivných děj nepodporujících epizod, jako Hilton se mstí tamhle, Hilton se mstí tuhle, nabírá lidi, ztrácí lidi, prchá do Mexika, dokonce leze za ženskou, pročež se s žádnou postavou vlastně vůbec neseznámíme, a když jeden náhodou udělá zajímavější akci (Mayovský prominent Rojo s účesem jako z historického dramatu), zmizí co nejrychleji ze scény. I z počátečního muže pomsty Hiltona i lehce nenormálního Sandovala se rozdrobeným dějem (dost možná, že je to šílenými americkými střihy ničícími celý film) stává jenom figurka uprostřed zcela americky nudného příběhu a hudby, kdy zjevně drželi Ferria pod krkem. Efektní závěr, zbytek ale zoufale nesourodý a nudný. (13.02.2013)

Vizuálně malebný chorizo-western. Julio Buchs má smysl pro využití krajiny, výrazných herců, detailů, kostýmů i latinoamerického koloritu (zvláště závěrečná scéna při oslavách v aréně koridy se asi každému divákovi zapíše do paměti). Příběh rozhodně není jen kratochvilným brakem, jak jsme na to zvyklí u většiny italských spaghetti, je to spíše variace na antické drama, tváří se vážně a proto je třeba přísněji hodnotit myšlenku, kterou chce zvěstovat. A právě tady vidím jedinou slabinu, neboť tu příliš převažuje myšlenka revolty (viz též odpadlý mnich banditou), revoluce, zoufalství, pomsty a naopak tu chybí prvek naděje a víry v Boží spravedlnost. Nicméně, v rámci žánru rozhodně nejsem zklamán a celkově hodnotím poměrně silnými čtyřmi hvězdičkami. (21.05.2011)