poster

Orfeus a Eurydika (divadelní záznam)

  • Rakousko

    Orfeo ed Euridice

Hudební

Česko / Rakousko, 2014, 75 min

Režie:

Ondřej Havelka

Scénář:

Ondřej Havelka

Kamera:

Jan Malíř
  • bohemia_regent
    ****

    V titulcích filmu uvedeno: český název Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika; mezinárodní distribuční název Christoph Willibald Gluck (1714-1787): Orfeo ed Euridice.(25.3.2015)

  • Vančura
    ****

    Po mém soudu výtečný a invenční divadelní počin, který jsem zhlédl s nemalým zájmem. Byť ne vše mi zde bohužel sedlo. V první řadě jsem byl šokován hlasem Bejuna Mehty - jeho kontratenor zněl mým uším dočista jako ženský zpěv. Nu, asi na to jenom nejsem zvyklý, ale celou dobu mi ten kastrátský zpěv byl poněkud proti srsti. Nelíbilo se mi ani obsazení Eurydiky - zpěv Evy Liebau je krásný, ale vzhledově má k řecké krásce na míle daleko, a více než co jiného mi celou dobu připomínala českou herečku Simonu Babčákovou, kterou vážně nemusím. Nelíbilo se mi ani, že se velká část děje odehrává mimo prostory jeviště - pro to vážně pochopení nemám - a dále skutečnost, že se děj toilik odklání od Ovidiovy předlohy - například v průběhu úniku z podzemí se Eurydika chová jako hysterická kráva, která dožene Orfea k tomu, aby na ni pohlédl - v Ovidiovi o tom není ani slovo, a Orfeovo porušení příkazu je u Ovidia motivováno obyčejnou obavou, zda Orfea jeho žena stále následuje. V tomto ohledu mě nepotěšil ani šťastný konec, který se opět odklání od tragického Ovidiova závěru. Uvážím-li, jak se celou dobu ta babčákovská Eurydika chovala, byl by pro mě v tomto kontextu šťastný konec naopak ten, kde kdy definitivně zhebla, a Orfeus měl od ní pokoj, a mohl si najít nějakou lepší krasotinku. Nejvíc mě naopak bavila postava anděla, který je obsazen naprosto fantastickou zpěvačkou - Regula Mühlemann je nejen krásná žena, ale její soprán zněl mým uším jako skutečně božský zpěv. A její pěvecký a herecký výkon byl pro mě v tomto představení hlavním zdrojem nemalé radosti, kvůli níž nakonec hodnotím vcelku velkorysými 4 hvězdami. A konečně, nemohu se ubránit respektu k všestrannému talentu Ondřeje Havelky - chlapík, kterého jsem měl vždy zaškatulkovaného jako výstředního staromilského pošuka, který se celý život věnuje oldschoolové hudbě, která mě k smrti budí, je pro mě nově a nečekaně najednou výborným divadelním režisérem - v hlavě mám ještě úchvatný zážitek z jeho komické opery Kde je láska, je i žárlivost, která se mi kdysi nesmírně líbila. Nu, nezbývá než doufat, že se časem opět od Havelky dočkám podobného skvostu - odteď budu tuto jeho tvorbu bedlivě sledovat.(28.12.2014)

  • mosem
    **

    Nejsem hudebním odborníkem, pouze mám hudbu rád. Toto zpracování opery jsem sledoval mimo jiné i z hlediska diváka, který má z českokrumlovským barokním divadlem letitou osobní zkušenost, mám naposlouchánu řadu barokních oper v těchto prostorech. Takže nechci hodnotit pěvecké ani hudební výkony z hlediska jejich kvality, ale pouze z hlediska jejich působení. I když chápu, že divadlo nemohlo ustrnout v době před 250 lety, přesto musím konstatovat, že prostor je uzpůsoben provedení opery, kde není hlavním výrazovým prvkem jemná mimika obličeje ale pohyb těla a zejména rukou. Také akustika prostoru podtrhuje celkový dojem na diváka/posluchače. V nabídnutém provedení bohužel mám pocit, že mistr zvuku nevyužil všechny soudobé technické možnosti, aby tento dojem zprostředkoval posluchačům mimo divadlo, a divák bohužel přichází o mnohé z jistě skvělých pěveckých výkonů. Stejně tak vkládání scén, které probíhají mimo scénu, mi přijde přinejmenším podivné a samoúčelné, scény se odehrávají tak, jak je návštěvník divadla nemůže vidět. Chápu, že je to pouze subjektivní hodnocení a je možné, i pravděpodobné že vzhledem k renomé pěveckých protagonistů i orchestru bude většina hodnocení v superlativech, pro mne však by bylo mnohem lákavější a působivější spatřit představení v prostorách divadla, jestliže je už prostor v textu televize akcentován, ale zpracování jak nám bylo předestřeno bylo pro mne celkem zklamáním.(26.12.2014)

  • UncleG
    ***

    Zpěváci a jejich výkony, hudba, kostýmy i divadlo jednoznačně SUPER. Krumlovská scéna válí na mezinárodní úrovni a to je vynikající zpráva. Amorózní Regula Muhlemann je navíc od hlavy až k patě k zulíbání, takže jsem se samozřejmě zamiloval. Každopádně na to, abych se odvázal a napral krumlovskému Orfeovi plnou palbu hvězdiček, měl tenhle záznam přece jen několik podstatnejch much: Hned první a největší záser je mix zvuku. Jakto, že se, sakra, v roce 2014 může stát, že se nám Orfeův zpěv ztrácí někde hluboko pod orchestrem? Obzvlášť bizarní jsou pak detailní záběry na obličej pějícího pěvce, kterého přes žestě v podstatě neslyšíme. Fail! Další věci jsou spíš už jen subjektivní skuhrání starýho kverulanta... Ale když už jsme v tom... Ehem... Myslím, že jaksi nebylo pochopeno, proč je Orfeus kontrtenor - má představovat mladíčka, božského krasavce pějícího hlasem panny. Což podstatně kazí fakt, že je zpěvák plešatej a neholenej. Vlastně, když nad tím přemýšlím, plešatej Orfeus není ani tak "nové pojetí", to už je prostě jenom hodně velkej bizár. Další věc je využití zákulisních prostor divadla jako prostředku vyprávění... Což sice vede k zajímavým momentům (např. sínohra v jedné z chodeb), ale opět: nějak si nedokážu představit, že cesta do pekla vede přes divadelní zákulisí, kolem ochozu s táhly a dolů po rozvrzanejch schodech. Jasně, pojďme to využít jako vtípek, ale aby se nejzásadnější část třetího aktu odehrávala kdesi za scénou, mi přijde už trošku mimo. Celou dobu jsem v podstatě jen čekal, kdy se děj přenese zase zpátky na jeviště... A tím, jak jakože "furt nic", jsem celkem trpěl. Konec s plačícím a odcházejícím Orfeem, který byl nejspíš Ondrou Havelkou vycucán z prstu (no offense), jsem nepochopil a byl opět těžce What the Fuckózní. Gluckova opera se od námětu liší tím, že má štastný konec. Tak proč se v tom vrtat a pokoušet se za hepáčem o nějakou umělou "tragickou nadstavbu" nebo co? Závěrem: Ačkoli jsem ve třetím dějství trpěl jak zvíře, musím uznat, že záznam to byl pěknej. Stopáž tak akorát a neměl bych problém sjet to celý z fleku znovu. ... A finální postřeh: Při pohledu do zákulisí na zadní straně stromků visí taháky pro zpěváky. Když si toho člověk všimne, stává se z pompézní opery rázem tak trochu pimprlový divadýlko.(26.12.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace