Body/Ciało
Telo
Obsahy(1)
Duše a tělo jedno jsou a minulost se vlévá do přítomnosti... Po tragické smrti matky zůstává Olga se svým otcem. Ten se uzavřel do sebe a jen těžko hledá cestu ke své dceři, a mnohdy ji vlastně ani nehledá. Olga vyčítá otci jeho způsoby, cynismus, nezdravé jídlo a alkohol a stále více se odcizuje. Otec ví, že dcera jí čím dál tím méně. Vážnost situace se ukáže, až když Olga zkolabuje a musí nastoupit léčbu. Psycholožka Anna vnímá velmi citlivě Olgu i jejího otce a nabídne jim pomoc… Její komunikaci s mrtvými se oba vysmějí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Poláci psychologické filmy umí a tento to jen potvrzuje. Zpočátku se mi moc dobře nedívalo na téměř samé ošklivé, anorektické a vyšinuté typy, ale nakonec mě to vtáhlo a pointa byla parádní. Sám život je vlastně natolik mystický, že žádnou umělou mystiku ani nepotřebuje. Jen se mu člověk musí chtít otevřít. ()
Přestože se tu hodně mluví o spiritismu a mrtví dokonce píšou skrze médium dopisy svým pozůstalým, jedná se o film ze života. Ze života mnohdy smutného a zoufalého, ale je třeba žít a nacházet cesty ke svým blízkým, když jsou vztahy z nějakých důvodů zpřetrhány. Janusze Gajose si pamatuji jako mladého velitele tanku č.102 - Rudy, Jana Kosa z legendárního seriálu Čtyři z tanku a pes. Svého zaneprázdněného prokurátora, který má po smrti své ženy velké problémy s dcerou - anorektičkou hraje velmi dobře. Bez příkras a civilně natočené rodinné drama se mi moc líbilo. ()
Ačkoli je téma poněkud pochmurné, ne-li přímo depresivní, režisérka s ním naložila neuvěřitelně jemně a laskavě. Trocha absurdity a lidské přirozenosti totiž vždy skvěle rozehřeje bledou realitu, do které jsou ústřední postavy uvrženy. Dobře stylizované záběry spolu s velmi slušným herectvím vytvořily perfektní klima pro hořký, místy úsměvný příběh dvou zcela odlišných figur, které k sobě znovu hledají cestu. Závěr se však dostavil příliš rychle. 8/10 [KVIFF 2015] ()
Tělo v mnoha svých podobách - postarší a otylé, jež se zabývá ohledáváním mrtvých těl, mladé a křehké, které se nemá rádo i středního věku využívané jako prostředník, médium. Každé z nich se musí vyrovnat se ztrátou blízké osoby a toto trauma je nakonec sblíží. Małgorzata Szumowska za svoji precizní režii získala Zlatého berlínského medvěda a nutno podotknout, že zcela po právu. Pečlivě budovaná atmosféra je dílem množství zajímavých záběrů a kamerových kreseb. Čtyři hvězdičky. ()
Takhle brilantní režie se nevidí často. Každý záběr zvážený do nejmenšího detailu, každá perspektiva, změna tónu i atmosféry podložená jasným a dotaženým záměrem. Subtilní dílo o panelákovém spiritismu, krizi víry, smiřování se s bolestí i nesmyslnou krutostí reality a hledání ztracené blízkosti v bytě, kde obchází duchové zemřelých. Triumf úsporného herectví a komediálního talentu Janusze Gajose. Neokázale chytré, nenápadně zdrcující, protože to o nejvážnějších věcech promlouvá s nebývalou lehkostí a něžným sarkasmem - s jedinou chybou... zbytečně nataženým a trochu neobratným závěrem. Ale i tak berlínská cena za režii nemohla přistát na lepším místě. #kviff ()
Reklama