An Ungentlemanly Act
Režie:
Stuart UrbanScénář:
Stuart UrbanKamera:
Peter ChapmanHrají:
Ian Richardson, Ian McNeice, Marc Warren, Aidan Gillen, Richard Graham, Anne Reid, Antonio Valero, Adam Godley, Alex Norton, Bob Peck, Paul Geoffrey (více)Obsahy(1)
Krátká nevyhlášená válka mezi Argentinou a Velkou Británií o ovládnutí Falklandských ostrovů vrcholí. Je jaro roku 1982 a na souostroví v jižním Atlantiku začíná být pořádně dusno. Major Mike Norman přijíždí z Velké Británie převzít velení nad jednotkou královské námořní pěchoty. Osudy vojáků značně zamíchá Jeho Excelence, sir Rex Hunt (IAN RICHARDSON), guvernér Falklandských ostrovů. Ve chvíli, kdy se dozví, že je argentinské nepřátelské vojsko doslova za dveřmi, rozhodne se za každou cenu ubránit neubránitelný vládní palác. A před necelou stovkou britských vojáků stojí boj, který se do historie zapsal jako první bitva o Falklandy. Snímek z roku 1992 nahlíží na události skrze černý britský humor a odlehčuje tak tragické okamžiky novodobých dějin. Autenticitě filmu přidává skutečnost, že se celý natáčel na Falklandech, a to přímo v místech, kde zuřila válka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Ač by obal a název naznačoval něco jiného, je to vlastně takový spíše poklidný až romantizující film popisující první fázi války o Falklandy. Asi nejzajímavější je ukázka života malé komunity na ostrově před vypuknutím konfliktu. Čekal jsem spíše válečný film o válce o Falklandy, plný vojenské techniky a slavných See Harrierů ...., ale tento film se zabývá výhradně epizodní záležitostí na počátku konfliktu, celá válka je pak okomentována s černobílými záběry ve 2 minutách před závěrečnými titulky. Nicméně úplně mizerné to taky není. Kdybych na to šel do kina, asi bych byl naštvaný, ale jako odpočinkový film na DVD může být. Ostatně bych řekl, že to tak na úrovni lepšího TV filmu. ()
Zajímavý film o válce, kterou Argentina nemohla vyhrát poté, co se USA nepokrytě postavili na stranu Britů. Britské vítězství bylo v podstatě Pyrhovo vítězství, protože udežet v chodu a bránit kolonii tak daleko od mateřské země je zbytečně nákladné a neúčelné. Dnes se tento problém znovu otevírá, když Argentina opět nepokrytě vznáší nároky na ostrovy známé též pod názvem Malvíny, jako na historické území, které patří Argentině. ()
Televizní snímek popisující převážně politické dění kolem válečného konfliktu mezi Argentinou a Velkou Británií v roce 1982 o souostroví Falklandy/Malvíny, Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy. Válka byla výsledkem dlouhodobého sporu, který vyvrcholil invazí argentinských jednotek. Odezva těch britských nenechala na sebe dlouho čekat. Skončilo to porážkou Argentiny a ani to dlouho netrvalo. Zajímavostí je, že tato válka nebyla nikým oficiálně vyhlášena. Každý chtěl zkrátka nadvládí pro sebe za každou cenu. Snímek se tedy nijak zvlášť neřadí jako přímo válečný film, byť se to pochopitelně v rámci děje válečné scény nevyhnulo. Drama na základě skutečných událostí odvyprávěn přes břitký britský humor, jako by se ony události zlehčovali. Tím to moc nijak zvlášť nezaujme, poněvadž z toho není jasné, jestli to filmaři mysleli vážně či ne. Každopádně jako přiblížení či připomenutí oné historie zase lepší než vůbec nic. ()
Nazvať tento film bitka o Falklandy je pekná drzosť. O význame celej bitky svedčí záverečné hodnotenie oboch veliteľov: Briti - ani jeden mŕtvy, Argentínčania - jeden mŕtvy. Rozhodne som očakával niečo iné. Film sa zaoberá tzv. Prvou bitkou o Falklandy, absolútne neznámou (niet sa čo čudovať, veď vlastne o žiadny poriadny boj nešlo). Svet pozná tú druhú bitku o Flaklandy, ktorá bola drsná a stále tisíce životov. Polovica filmu sa odohráva v kanclárii alebo dome guvernéra s unudenou a večne opitou guvernérovou manželkou, zrejme totálne znechutenou, že boli poslaní aj s manželom na miesto kde dávajú aj líšky dobrú noc. Záujemcovia o vojnové filmy tu nenájdu žiadne veľké bojové scény, ani vojenskú techniku, ale len dve bandy slepých chudákov, ktorí síce vystrieľajú 250 125 nábojov, ale nič netrafia a keď by už malo prísť k riadnemu boju, tak Briti kapitulujú a Argentínčania ich gentlemansky naložia do lietadiel a pošlú domov. Žiaľ počas druhej bitky o Flaklandy sa Briti ani zďaleka tak čestne a férovo k nim nesprávali . ()
Galerie (9)
Photo © British Broadcasting Corporation (BBC)
Obvykle netrpím potřebou se negativně vymezovat vůči komentářům dalších uživatelů, ale jsou chvíle, v nichž i zásadový člověk musí uznat, že pravidla existují proto, aby se porušovala. Začněme třebas stížnostmi vůči mnohoslibnému názvu Bitva o Falklandy aneb jak jsem vyhrál válku. Velkolepých bitev se člověk skutečně nedočká, spíš symbolických přestřelek, leč za vytvoření očekávání nemohou tvůrci filmu, nýbrž čeští distributoři. Originální název An Ungentlemanly Act třeskotem zbraní příliš nezní. Distributor měl ovšem snaživost v krvi a tak ještě připojil přídomek "aneb jak jsem vyhrál válku," čímž se diváka zřejmě snažil připravit na satirický pohled filmu na konflikt. Žel ne každý asi zná knihu Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana odehrávající se v druhé světové válce a tak mu tato nápověda nijak nepomohla a suše humorné ladění snímku nevelkoryse přehlédl. Škoda, osobně se domnívám, že v těch nejlepších momentech může film soutěžit i s klasikou jako Jistě, pane ministře. Guvernér je ostatně typ herce, který by do onoho seriálu mohl s klidem v okamžení přestoupit. +++++ "Pane, venku se potuluje spousta Argentinců." "No tak jděte ven a všechny je postřílejte." "Pane, je jich opravdu hodně." "Dobrá, postřílejte tedy alespoň nějaké." +++++ S mým prvním "vymezováním se" úzce souvisí i potřeba diváka mít ve válečném filmu odehrávajícím se na konci 20. století tanky, děla, tryskáče, roztrhaná těla a nefalšované hrdinství. Někdy tedy i falšované, ehm. Někteří možná i raději. Když jim je Ungentlemanly Act nedodá, připadají si podvedeni. Namísto toho, aby přemýšleli o tom, zda náhodou nejde o inovativní přístup k žánru, případně jestli jejich očekávání nemá v sobě nějakou skrytou vadu, dští síru na film, jeho autory, někteří dokonce na konflikt samotný, který jim připadá tak blbý, že za zpracování ani nestojí. +++++ Dík volbě tragikomické operace se tvůrci automaticky osvobodili od řady konvencí, které by je jinak možná tlačili ke konzervativnějšímu zobrazení války. Válka sotva začala, boje nepropukly a tak krajina dosud není přemalována běsněním konfliktu. Poklidné městečko pohlcuje místní vojenskou posádečku, jejíž členové nepatřičně legračně postávají na zahrádkách, přebíhají fotbalové hřiště, paní domácí jim na pátou chystá čaj s bábovkou, přespávají v dětském pokojíku a vstávají včas na hlídku díky budíku s Mickey Mousem. Řada civilistů nemá pochopení pro hraní na vojáčky. V jiných filmech se z civilů stávají oběti či kolaboranti, tito jsou naštvaní, že nemohou v klidu jít do práce. Bojuje se mezi domácím zvířectvem, které svým zděšeným pobíháním po hlavách vojáků znesvěcuje ten velkolepý, obdivuhodný podnik jménem válka. +++++ Sakra, řekl jsem právě, že válka je velkolepý a obdivuhodný podnik? Dobře jsem udělal. An Ungentlemanly Act totiž překvapivě nabízí divákovi i určitou sebereflexi vůči jeho vnímání filmových bojů. Obvykle se v komentářích u oblíbených filmů dočteme, že: "Válka je blbec," leč zároveň se na ní žádá, aby naplnila naši žádostivost po střelbě, smrti a výbuších. Sice ji odsuzujeme, ale zároveň ji vidíme jako nejlepší příležitost k tomu, aby obyčejný člověk projevil hrdinství a dospěl v opravdového muže. Míchá se v nás absurdní směs dětinského nadšení, romantická potřeba Valhally i upřímný pacifismus. Přeci by nemělo být tak těžké se srovnat s tím, že pro jednou vidíme válku malou a skutečně hloupou? Zvládneme vidět nesenzační, pitomou a naprosto zbytečnou smrt a uznat její svého druhu "pravdivost"? Pochopíme vojáky, kteří se vzdají, poněvadž nemají žádnou šanci? Dokážeme vidět hrdinství jako hrdinství tehdy, když se nám zdá, že "hrdina" jen nejspíš nechtěl ztratit svou "chlapskou" tvář, prokazatelně se bál a strach během svého hrdinství nikdy nepřekonal? Měli bychom. +++++ Pro jednou se smiřme s tím, že v tomto filmu se smějeme těm, kteří válku berou vážně. Takovou škodolibou radost nad marností těch, kteří hájí potrhaný prapor kdysi nejmocnějšího impéria vám jiný film nedá. I v možnosti povšimnout si, jak ostrované vzdálení půl světa od vlasti lpí na jejích domnělých tradicích víc než Britové Britští se skrývá ojedinělost. Těch postřehů a drobnůstek, co je tu k vidění... Jistě ne nejlepší britský film roku, ale nejlepší britský televizní film roku dost možná. Slabé ****. () (méně) (více)