Stále spolu

Dokument má jednu zásadní chybu - sice se tváří jako nestranný, ale výběrem střípků a sestřihem dost jasně ukazaje kritické stanovisko režisérky. To značně snižuje jeho kvality. Chápu zaměření se na otce, vadí mi absence doplňujících informacích. Rodina odjíží za výdělkem do Španělska a zanechává Dorotku doma. Proč, když jsou stále spolu? Dovídáme se, že Dorotka čeká miminko, ale je nám záměrně zatajen otec dítěte. Proč? Působí to dojmem, jakoby nejstarší dcera s novým potomkem stále zůstávala v lůně své biologické rodiny. Je tomu tak ale ve skutečnosti? Divák nepotřebuje dostat naservírované názory reřisérky, je schopen udělat si názor sám, ale musí k tomu dostat kompletní informace. Pozoruhodným shledávám přístup učitelů. Je patrné, že s alternativním životem rodiny nemají problém, dokonce to vnímají jako přínos, jakoby i oni byli okouzleni fluidem velkého otce. Ten na rozdíl od svých dětí ví co dělá a proč to dělá, bohužel se mu nepodařilo vychovat ve vyzrálé osobnosti své potomky. Možná jsou šťastní, ale pouze ve stínu svého otce. Dojem idylického vztahu mezi manžely je narušený nevybíravým okřikováním matky v přítomnosti dětí. Kde chybí respekt ke svobodě druhého člověka, je něco špatně. Ať už u hlavy rodiny nebo u paní režisérky. (25.11.2015)

Hodně jsem o tomto dokumentu slyšela i četla. Teď, když jsem ho konečně viděla, jsem mírně na rozpacích i pokud jde o formu zpracování - jako dokument to pohromadě rozhodně nedrží. Dost často dokonce převáží pocit, že se snad věrozvěst Mlčoch natáčí sám. Ano, je to o alternativním způsobu života, proti čemuž by se nedalo říct ani popel, ale bohužel je to podstatně více o dominantním manipulativním narcisovi a užvaněném flákači (hlavní povolání: otec), který se programově rozhodl potlačovat osobnost své ženě i dětem. Tedy dětem, spíše devíti malým tarzanům, kteří umějí lépe šplhat po stromech, než myslet a vyjadřovat se. Tedy tatínek jim svou výchovou dělá nefalšovanou medvědí službu: bez něj budou v životě úplně bezradní. A svobodní ani náhodou. (25.11.2015)

Tomuto dokumentu se dostává ohromné, podle mě nezasloužené pozornosti. Čas potřebný k jeho sledování by se dal využít mnohem účelněji, a to platí i v případě, že byste se rozhodli pro jiný dokumentární titul. Tady jde v podstatě o jedinou věc - líbilo by se mi/nám žít podobně, jako žijí oni? Realizace filmu pak vygenerovala ještě jednu méně očekávanou otázku - co si myslet o otci Mlčochovi? Odpověď na tu druhou otázku je pak nakonec možná ještě důležitější, než ta první - prvoplánová. Starej Mlčoch je (podle mě) idiot a někde na samotě bych se z něj o to rychleji totálně zbláznil. A film? Povrchní. Poznáte to tak, že v rámci diskuze po projekci zazní nekonečná řada otázek a tvůrci mají na všechny odpověď. Do filmu ale tyto informace nezapracovali. Často jistě záměrně. Paní Tomanovou jsem vždycky vnímal jako tendenční, arogantní novinářku. Žena, která má vždycky o všem jasno a vždycky ve všem pravdu mě osobně svým dokumentem prostě a jednoduše nadchnout nemůže. (29.07.2015)

Téma rozhodně zajímavé.. Ale tím to končí. Dokument "Stále spolu" nemá dle mého názoru žádnou vypovídající hodnotu. Manipulativní a lehce despotický otec má režisérku pevně v rukou a je znát, že vše, co opustilo střižnu, je pod jeho diktátem. Škoda, mohlo z toho být něco nestranného. Takhle jen okrajově vnímáme vztah podřízené rodiny a tatíka, co si zakládá na tvrdém patriarchátu. |kino doma - aerovod| (01.05.2021)

Inakosť verzus tradícia. Žitie na okraji s spoločnosti verzus kresťanstvo, otcovská autorita a rodina. Celkom by ma zaujímalo, čo všetko zobrazené pred kamerou zodpovedá skutočnosti, či napríklad už zrejme dospelí synovia sú stále tak pod otcovskou nadvládou, alebo sa niekedy aj búria. Hádiek tu totiž nie sme svedkami nikdy. Rozhodne verím, že ak si niekto takýto štýl života vyberie, môže byť šťastnejší, ako väčšina obyvateľstva. Neznamená to však, že automaticky aj byť musí a že ja som v paneláku odsúdený na trápenie. O to Tomanovej nešlo, len mi pripadá, že sa dá nájsť aj zlatá stredná cesta, ktorá vylučuje existenčné problémy a to je napríklad život na vidieku a prípadne dochádzka do mesta za prácou. Poznám ľudí, čo zmýšľajú podobne, ako táto rodinka a vďaka takémuto kompromisu vedú šťastný život. (02.03.2017)