Trabantem do posledního dechu

Australská část mně přišla opravdu neuvěřitelně o něčem, chci připomenout, že jsem viděl filmovou verzi. Během toho jsem přemýšlel nad rozdly cestování a dobrodružství z lásky a pro/za peníze. Taky jsem přemýšlel nad lidmi co lezou na posvatnou horu i když se obecně ví, že domorodci opakovaně žádali aby jsme, alespon tohle respektovali. Druhá část byla zajímavá protože se něco dělo , když už čloběk z těch zemí prakticky nic nemá až na moto i nemoto trable. Rovněž jsem přemýšlel do jaké míry si učástníci uvědomovali že jim jde o sledovanost a sponzorské peníze a do jaké míry jsou spontolní, nevím, nejsem soudce, až na slováka co vylezl na ulururu maj všichni můj respekt a doufám že Dominika se na tý motorce nezabije. Jen jsem tady zmínil své myšlenky co mám v hlavě po shlednutí tohoto dílu, toť vše. (07.09.2017)

Parta dobrodruhů zkoumá, co vydrží Trabant, Maluch i oni sami. 1) V rámci žánru patří film k těm lepším. I tak je to ovšem výhradně pro fandy trabantománie, jejich rodinné příslušníky a přátele. Oceňuji partu, vozíčkáře i dobrodružství během půlroční cesty. Ale jinak je to všechno blbost. 2) Proč tuto klukovinu podpořil Státní fond kinematografie (program filmových povídek) mi zůstalo utajeno. (23.12.2017)

Přibáň a jeho parta v ďalšom svojom dobrodružstve. Bohovanie, nádavanie, padanie, opravovanie a potom znova zase bohovanie dodáva tejto prazvláštnej expedícií špecifický nádych. Keď som so sériou o Trabantovi začínal, vyčítal som celému konceptu to že sa z neho nedozvieme nič svetoborné o krajinách cez ktoré naši hrdinovia prechádzajú. Možno len to, že aj tam sú úrady na prd a že trabant sa furt kazí. Teraz si ale uvedomuje, že je to o parte kamošov, čo sa bláznia a užívajú si všetko čo cesta podobného razenia prináša. A v zásade môžem hovoriť čo chcem.. aj tak by som najradšej sedel v tom trabante s nimi a kecal nejaké primitívne vtipy a užíval si každú muchu v mojich zuboch počas obrovského úsmevu, ktorý na cestách mávam :) (09.09.2016)

Trabanti mají tu vlastnost, že když se na plátně objeví nebo stane něco, co mě zaujme, tak to u toho skončí a více se většinou nedozvím. A strašně mě to mrzí. Seriál by byl v těchto případech nejspíš spásou a rozvedl by ty zajímavé momenty. Bohužel se dívám na očesaný (nebo spíš hodně ořezaný) 90ti minutový dokument, který je pojat spíš jen jako takový trailer k seriálu. U dílu z Australie mám tento pocit nejsilnější. Předchozí díly byly funkčnější samy o sobě. (14.03.2022)

Rychlost Trabantu a Maluchy ani velikost bicepsů Dana Přibáně tomu sice neodpovídají, ale trabantí filmy se svým směřováním čím dál víc podobají sérii Rychle a zběsile, jejíž poslední díly nesou znaky rodinného melodramatu. Od diváka se předpokládá, že jsou mu postavy, tvořící dohromady jednu - občas rozhádanou - mezinárodní rodinu, sympatické, rád s nimi tráví čas a budou ho tudíž zajímat jejich osobní krize a vztahy mezi nimi. Místa, kterými „žlutý cirkus“ projíždí, jsou oproti tomu tlačena stále víc do pozadí. Vyjma pár postřehů k velkému australskému šutru, pohodovému naladění obyvatel Timoru nebo (v kontextu filmu) nepatřičné vsuvky o neblahých ekologických důsledcích dojení palmového oleje, není důležité, kudy se jede, ale kdo sedí za volantem. Skutečnost, že jde kamera sociálním hercům víc na tělo, vychází také z většího zapojení malých kamer instalovaných na motorkách nebo v autech, takže jsme přítomni skoro všemu, co kdo koná. Zážitek z jízdy je díky tomu fyzičtější a intenzivnější, ale zároveň schází větší odstup od bezprostředního prožitku (který letecké money shots nenahradí). Osobně s tím nemám problém, protože mě tenhle sebevražedný oddíl na dvou a více kolech baví (včetně nových členů), ale kdo očekává klasický faktografický cestopis, jakými ČT2 zaplácává většinu všednodenních večerů, a zároveň neviděl žádný z předchozích filmů, bude zřejmě zklamán z toho, jak málo se dozví. 75% (17.03.2016)