Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Obraz generace, která vstoupila do života v mrazivých sedmdesátých letech. Stále ostré Kino morálního neklidu... Tři příběhy s jedním hrdinou představují různé alternativy životního ukotvení mladého studenta medicíny Witeka. Každá z nich se odvíjí od náhody, zda se Witekovi, odjíždějícímu na pohřeb otce, podaří dostihnout ujíždějící vlak. V první povídce se stane aktivním komunistou, v druhé členem disentu a ve třetí si jako lékař plní lidské závazky umrtvený v občanské lhostejnosti. Tři alternativy existenciálního dramatu odhalující bolestnou nemožnost morální volby v nemorální společnosti nabízejí sugestivní obraz života socialistického Polska v letech 1978–81. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (101)

garmon 

všechny recenze uživatele

Po letech viděno (asi potřetí či co - vždycky zapomenu peripetie). Film je spíš na 4 hvězdy, ale je to mé dospívání a vždy jsem pro něj planul. Co z něj není živé je samozřejmě pathos, ale i ta zvláštní filmovost, která u Kieslowského přečněla i do devadesátek - a je to i ta filmovost, která nás k němu, pankáče předposrané - táhla si zaplakat. Když z ní pominu děsný filmový závěr tohoto (který ale tehdy rezonoval v mé citlivé adolescentní duši a nezapomněl jsem na něj - sladká bezvýchodnost, že?) je to, že umělci jsou umělečtí, fízlové fízláčtí, mladí muži nadšení atd. Co z toho naopak živé zůstalo je obrovská pochybnost o tom, co stojí za to - zejména u první varianty příběhu. A pak ještě herectví všech zúčastněných - to je neskutečné! ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. ()

Reklama

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Tohle dílo má nádherné (ehm tedy spíše pozastaveníhodné) myšlenky a nosné téma, které mohlo být zpracováno stokrát záživněji ( hlavně tedy první část), ale to nevadí ( možná trochu jo). Tenhle mile depresivní počin má totiž mimoto i závěr, který je jedním z těch, na něž se opravdu vyplatí počkat, protože něco takové jsem rozhodně nečekal a moje hodnocení díky němu nečekaně vzrostlo. Ale Náhoda ani náhodou nestojí na něm, je to jen takový marcipán na dortu. Dortu, který budete jíst dlouho, možná vám nebude chutnat, ale příště si ho zase rádi dáte...třeba kvůli dalšímu marcipánu. ()

swed 

všechny recenze uživatele

Nesmírně vděčný motiv náhody (coby, kdyby) je využit k vykreslení atmosféry Polska konce 70.let. Způsob, jakým režisér vypráví, je jako vždy podmanivý a závěrečné sekundy mě opravdu zaskočily. Film také nabídl první velkou roli jednomu z nejlepších polských herců - Boguslawu Lindovi, který na sebe právem strhává veškerou pozornost. Kieslowski to tentokrát poněkud přestřelil se stopáží, což je patrné především v první třetině filmu. Cesta na tvůrčí vrchol bude režisérovi ještě nějaký ten rok trvat, Náhoda je nicméně její neodmyslitelnou součástí (stavebním kamenem, chcete-li). 8/10 ()

meave 

všechny recenze uživatele

Existujú náhody? Moja teória je, že nie. Každá „náhoda“ má svoj dôvod, ktorý ukáže budúcnosť, niečo nás naučí a zavedie na miesta, kde sme ešte neboli, alebo kde by sme mali skončiť na základe vyššieho princípu. Kieslowski dáva mojej teórii nový význam, keď ukazuje, ako sa môže budúcnosť zlomiť na okamihu a vlak je len inou formou výhybky života. Zmyslel pre detail, ľudia, ktorí sa mihnú v každom z troch príbehov, ich miesto v živote hlavného hrdinu, spôsob jeho vnímania socialistického realizmu zo strany priaznivca, odporcu či pozorovateľa robi z filmu perlu, a dáva tejto myšlienke zásadný rozmer. Filmy ako napr. Srdcová sedma, ktoré majú rovnaký základ sa tak stavajú do pozície outsidera. A to hlavné je v záverečných sekundách, ktoré rozuzľujú podstatu bytia i nevyhnosť osobnej účasti na ňom. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (2)

  • Ačkoli se film dokončil už v roce 1981, z důvodu politické cenzury se své premiéry dočkal až v roce 1987. (džanik)

Reklama

Reklama