1944: Přinuceni k boji

Táto estónsko-fínska novinka na bojovom poli ukazuje svoju silu hneď od úvodu, kde sa zopár estónskych vojakov v nemeckých uniformách bráni útoku ruskej armády. Akčné scény sú na profi úrovni, hlina a črepy lietajú na všetky strany. Estónsky vojaci v nemeckých uniformách sú sympaťáci a ich dialógy, alebo skôr hádka o miliónoch "červených" pred ktorými sa niet kam ukryť ma zaujali. Určite to boli skúsení mladíci, ktorí veľmi dobre vedeli, do čoho sa namočili. Vedeli, že Poľsko nenapadli len Nemci, ale aj Rusi, ktorí sa potom ihneď pustili do Fínov a postupne zabrali pobaltské štáty. Nevideli medzi nimi rozdiel a som rád, že dnešní filmári ukazujú udalosti v pravom svetle, bez príkras a poloprávd. S príchodom červenej armády sa prezliekali kabáty vo veľkom a pre mnohých Estóncov to nebola ľahká situácia. Film veľmi dobre odsýpa, hlavne prvých 30. minút, potom príde šialený zvrat a príbeh sa otočí a zamerá na úplne inú postavu, tentoraz na ruskej strane. Stopáž tak trochu nepostačuje, podľa mňa filmu chýba tak zo 20 minút navyše. Je tu slušný proruský záporák, ktorý má silu potiahnuť celé scény, škoda, že sa mu neušli. Celkovo kvalitný pohľad na vojnu z Estónskej strany. 80%. (07.06.2015)

Taková lehká Talvisota z Estonska, jinak velmi dobře natočený film o tom jak bylo Pobaltí v kleštích Hitlera a Stalina. Protiválečná rétorika z tohoto filmu přímo čiší, možná kdyby byl film o něco málo delší sdělil by opravdu to co chtěl a měl. Klíčovou otázkou filmu je, kdo byl na správné straně? SS Estonci nebo Rudí Estonci? Něco málo tomu chybělo, každopádně film z Pobaltí velmi překvapil. 65%. (09.07.2015)

Geniální koncept filmového vyprávění, v němž se v půli příběhu změní hlavní hrdina i celkový rastr připomíná stejný model z Lynchovy Ztracené dálnice, jenže tady je to zcela racionální přechod mající ilustrovat bezvýchodnost malého národa uvězněného uprostřed dvou okupačních mocí, dvou diktátorů, dvou ideologií, dvou totalit...Estonci uvízlí mezi Hitlerem a Stalinem, mezi hnědou a rudou totalitou, mezi fašismem a komunismem, násilně rozdělení do dvou stran ideologické barikády... Vysvětlení takového paradoxu, jako je každoroční hrdý pochod veteránů z jednotky SS v současném Talinu... (12.07.2017)

Estonci můžou být právem hrdí na tento film z jejich nedávné, avšak kruté historie. Nejprve je naverbovala Rudá armáda po anexi Sověty a v roce 1941 se kvůli nenávisti k nim přidali k wehrmachtu. V roce 1944 ale Němci ustupují a tak nastává situace, kdy Estonci bojují proti sobě. Po technické stránce bravurně zvládnuté, počáteční a závěrečná bitva dechberoucí, skvěle zobrazené boje o zákopy a místami dost syrové, viz. sniper. Postavy jsem si oblíbil hned od první chvíle, proto jsem byl dost v šoku, když v půlce filmu většina z nich padne a vystřídají je jiní. Z tohoto důvodu může děj působit nejednotně, protože prakticky sledujeme úplně jiný film. Nicméně se ukázalo, že válečné filmy už nejsou specialitou jen velkého rozpočtu a hollywoodských triků, ale že i tací Estonci to zvládají levou zadní. (07.11.2015)

U nás nebyla situace za II. světové války nic moc, ale zdá se, že zbytek Evropy na tom byl skoro ještě hůř. Estonci očividně neměli na výběr a třikrát museli měnit barvy, samozřejmě s následnou perzekucí za své přeběhnutí. Když jsem se tak díval na tenhle pěkný válečný film, říkal jsem si, proč se něco takového nenatočí také u nás? 80% (20.07.2017)