トイレのピエタ
Pieta in the Toilet
Režie:
Daiši MacunagaScénář:
Daiši MacunagaHudba:
Masamiči ŠigenoHrají:
Jódžiró Noda, Lily Franky, Hana Sugisaki, Rie Mijazawa, Šinobu Ótake, Kandži Furutači, Megumi, Rjó Iwamacu, Jošijuki Morišita, Saja Ičikawa, Haruki TakanoObsahy(1)
Hiroši se vzdal svého snu, že se stane malířem, a nyní pracuje na poloviční úvazek umývač oken. Zjišťuje, že mu zbývají poslední tři měsíce života. Během jeho posledního léta se v jeho každodennosti objevuje středoškolačka Mai. Hirošiho začne tato dívka zajímat. (Zíza)
Videa (1)
Recenze (5)
Nic moc jsem nečekala, vlastně jsem koukala jen proto, že to má český překlad, jinak bych si to nepustila. Na jednu stranu mě to celkem překvapilo, že jsem celé dvě hoďky vydržela koukat bez nutkání přeskočit zrychleně dopředu, ale na druhou to bylo místy dost ucajdaný a zbytečně natahovaný. Taky mi vadilo, že i v takovémhle filmu si Japonci neodpustí ty svoje ujetosti, vzhledem k tématu a postavám se mi do toho vůbec nehodily. ()
Mdlé, nevýrazné, nezajímavé ()
Když se umývač oken (a talentovaný malíř současně) Hiroishi dozvídá, že má rakovinu, seznámí se v nemocnici s poněkud svéráznou středoškolačkou Mai. Během jeho léčby divák pozoruje jeho rozvíjející se vztahy s dětskými i dospělými pacienty, s životem poněkud deprimovanou dívkou Mai či i jeho vlastními rodiči a celý snímek víceméně interpretuje nekonečné přemítání o smrti, životě a jeho smyslu. Hudba zde ke slovu moc často nepřijde, ovšem pokud ano, pak ty scény s klavírním podkresem patří k nejkrásnějším v celém filmu – a ten není pro každého, po dokoukání je nutno si to ještě vše nechat pořádně projít hlavou, teprve pak lze docenit jeho kvality. Když se tak ohlédnu zpět, ty momenty, kdy je na scéně Mai, jsou až na výjimky pohlcující a těžko se vyhánějí z hlavy - škoda, že jich nebylo víc. ()
Líbilo se mi to. Dostatek prostoru tu mají obě ústřední postavy, byť je ve skutečnosti zřejmé, že je ona dívka spíše vedlejším elementem. Aby ke konci spřízněnost obou vyšla plně na odiv. Příběh musí nějak začít, mladík je umývač oken, případě maluje své objekty touhy. Je to jeho nejdůležitější potřeba, ačkoliv jí díky své nemoci nemůže dávat už tolik času, kolik by sám chtěl. Zatímco se snaží podstupovat léčbu, je oporou i ostatním, co jsou na tom stejně, ne-li hůř. Tak se spřátelí s dětmi, s jednou z matek, s mužem středního věku. Každá postava má svůj charakter, dostatečným způsobem vykreslující její motivaci. Je to film o nelehké životní situaci, jak můžeme snadno rezignovat, je nám vše fuk. Dotýká se to všech sfér existence. A ať chceme nebo ne, zanechá to v nás stopy. Jak je zpracujeme, to je právě tajemství našeho bytí. Filmy umožňují aktérům se jen tak mimoděk sebrat a vystoupit ze své komfortní zóny. Není tam totiž pak celá dohra viděného. Ke spatření je jen část, jíž si diváka tvůrci hezky omotají. Proto mají některé scény své kouzlo, bazén, jízda na kole, práce ve výškách. Přátelství je potřeba si cenit, vzájemně o sebe stát, strávit spolu dostatek času. A i když nejde vše podle plánu, zůstanou společné zážitky. Na ty z tohoto filmu nezapomenu. Z hereckého hlediska excelentní. Zejména ona školačka tu měla ty nejzajímavější a nejdůležitější scény. Závěrečná melodie adekvátně ladí k atmosféře. ()
Chlapík umiera na rakovinu. Celkom zaujímavý námet. Nevadilo by mi ani slimačie tempo, ale hlavný hrdina je totálne nezaujímavý a bez štipky charizmy. Škoda že film nebol o jeho spolupacientovi ktorého hrá sympaťák Lily Franky. Vzťah s mladou školáčkou bol tiež taký divný. Film na mňa celý čas pôsobil jak taký nudný rozťahaný art. 4/10. ()
Reklama