Strýček John

Zvláštní film. Na první pohled nemá čím zaujmout. Režisér neznámý, o hercích se dá říct totéž a příběh na první pohled neslibuje nic výjimečného, nehledě na to, že text Cinemaxu je trošku mimo. Přesto Uncle John stojí za to vidět. Vlastně se jedná o dva příběhy. Vedle toho, co se odehrává na vidlákově po vraždě místního sígra, se paralelně rozvíjí romantická linka Johnova synovce. Obě linie se dotknou vlastně jen na okamžik a je otázka, jak moc byla ta romantika pro celek nutná. Ale i kdyby nebyla, tak jsem měl pocit, že oba příběhy k sobě přirozeně pasují a přirozenost je vlastně prvek, na který film vsází a dokonale mu to vychází ve všech ohledech. jedinou výtku mám ke stopáži, která byla z mého pohledu přepísklá, ale to vem čert. Podobné nezávislárny si nechám líbit. 80% (05.06.2016)

Měl jsem během filmu dost zvláštní pocit, jak kdyby tvůrci celý ten námět trošku nadzdvihávali mysteriózní atmosférou založenou na biblických výjevech, tezích a jejich ortodoxnosti. Začátek se totiž rozjíždí poměrně záhy, kdy hodně slušnou kameru podporují citáty z Bible a já měl skoro až pocit, jestli nekoukám na nějaké propagační video církve Mormonů. Poté se rozjíždí spíše psychologický nářez, než čistokrevný thriller, který tedy až zbytečným tlačením na pilu ohledně rodiny, vytváří dojem komornosti, ale zároveň i nudy. No a závěr to opět trošku nadzvedává. Aneb, co zůstane u vidláků, zůstane u vidláků. (25.10.2016)

Velmi pomalé tempo by mi nevadilo, pokud by tvůrci budovali atmosféru a připravovali si půdu pro nějakou zásadní scénu. 123 minut sledujeme dvě násilné události, které jsou zakomponované do běžného života úplně normálních lidí a ...pointa je asi to, že i naši blízcí mohou mít tajemství, která by nás šokovala...? Takže obsahově to bylo stejně prázdné, jako multiplexoví bratříčci. (12.08.2016)

Tento film je zvláštní. Začíná tím, že postava plešatého muže se potácí po molu jezera dokud nespadne do vody a vidíme, že má ránu na hlavě. Za ním přichází stařík John a ihned tělo zamotává do povlaku a veze ho do starého lomu, kde jej spálí spolu se starým dřevem a pečlivě zničí všechny stopy po vraždě. Najednou se nám rozehrává i další příběh chlápka jménem Ben, který pracuje v nějaké reklamní agentuře a přichází tam nová kolegyně, do které se zakouká. Neustále přeskakujeme mezi příběhem Johna a Bena. Dozvídáme se, že Dutch, kterého John zavraždil byl místní sígr, opilec a rváč, který každému v městečku něco udělal (podpálil stodolu atd.) a měl poměr s Johnovou již zesnulou manželkou. Nikoho by nenapadlo, že by třeba John mohl Dutche zabít, protože už od pohledu je John neskutečně sympatický děda a získá si sympatie i diváka snad od první minuty filmu. Děj se rozvíjí pomaloučku a stopáž bezmála 2 hodiny mu podle mě dost škodí. Někde v půlce děje se dozvíme, že Ben je vlastně Johnův synovec, ale proč sledujeme i jeho příběh, to mi moc nedocházelo, protože nijak děj nerozvíjel. Každý tu pálí 4 hvězdy a vyzdvihuje film do nebes, ale mě by se mnohem víc líbil, kdyby měl hodinu a půl a vystříhali scény s Benem v Chicagu. (01.08.2016)

Vše pro rodinu. Nádherně morbidní parafráze Strýčka Bucka s Johnem Candym, který by pro své blízké také udělal první poslední (a na kterého jedna z postav vzpomíná). Film je sice z větší části vážným dramatem s velmi intenzivní thrillerovou atmosférou (podobně jako snímky od Borderline Films), ale ve finále, kdy se paralelně schyluje k malé a k velké smrti, se svou nadsazenou zvráceností blíží Stokerovým od Chan-wook Parka nebo Zabijákovi Joemu od Williama Friedkina. Jestli vám závěrečný dialog nad „táborákem“ nepřijde vtipný, měli byste na svém cynismu ještě zapracovat. Coby režijní a scenáristický debut Strýček John překvapuje soustředěným vyprávěním, které diváka nevede za ruku, nedoříkává vše, co by chtěl vědět a nechává jej v nejistotě delší dobu, než je v konvenčnějších thrillerech obvyklé. Podstatné informace nejenže nejsou vícekrát opakovány, někdy je jenom na naší pozornosti, zda si jich všimneme, čemuž odpovídá i styl dlouhých celkových záběrů, z nichž si sami musíme vybírat to důležité. K vytváření napětí film naopak rychle stříhá mezi detaily tváří, které nám neumožňují vidět dost na to, abychom se nemuseli strachovat o bezpečí postav. Dvouhodinová stopáž u nízkonákladového počinu od party neznámých lidí nutí k obezřetnosti, ale má své opodstatnění ve struktuře vyprávění, které s citem pro realistické detaily rozvíjí paralelně dva zdánlivě nesouvisející příběhy. Od prvních minut přitom víme, že se může stát něco zlého, ale zároveň nedokážeme odhadnout, kdy, komu a co, neboť logicky předpokládáme, že do celé záležitosti bude nějakým způsobem zatažen také Ben, obývající navenek žánrově zcela odlišný svět, což nakonec je i není pravda. Velmi podstatné pro zvolený koncept dvou do sebe zapuštěných, žánrově prakticky neslučitelných příběhů (protože thriller na rozdíl od romantického filmu málokdy končí šťastně) bylo, aby film fungoval i jako rodinné drama a intimní vztahovka, což se zásluhou civilních dialogů a přirozených herců podařilo. Výsledkem je opojně vtahující hra s (nenaplněným) diváckým očekáváním a emocemi stejně nestálými, jako je zápletka morálně neukotvená. Už dlouho jsem neměl takovou radost z toho, jak chytře ve mně nějaký film vyvolal ambivalentní pocity. 90% (14.05.2016)