Krajkářka

Krok za krokem plný nudy. Pečlivě vykreslený vztah = nebetyčná nuda. Na začátku filmu se svléká Florence Giorgetti, pak ale taktovku převezme Isabelle. Ani v jednom případě není nutno nasazovat brýle nebo snad poposednout blíž obrazovce. Jsou hezčí, a především zábavnější filmy s erotikou. Původní dabing z Barrandova tentokrát nemá co vylepšit. Lyričtěji poslouží David Hamilton. (06.09.2015)

Příběh o lásce mezi nadaným a bohatým studentem a chudou kadeřnicí. Beatrice odjede se svou kamarádkou z práce na dovolenou k moři. Kamarádka si tam hned nabalí amerického turistu, kdežto Beatrice je stále sama. Jednou, když sedí v kavárně, si k ní přisedne mladý muž, představí se jako student filologie. Začnou spolu žít, ale čím dál tím více se mezi nimi zračí rozdíl ve společenském žebříčku. Zatímco Francois je zvyklý pohybovat se ve vysoce postavené, vzdělané společnosti, Beatrice je prostá dívka, která se tam necítí dobře. Vše pomalu spěje ke smutnému konci. (14.06.2020)

Film, ktorý nám pekne krok po kroku predstavil aké to je, keď je vzťah nerovný. Vysokoškolák - intelektuál a jednoduché, obyčajné dievča. V podstate príbeh zo života, v ktorom jeden skončí na chvíľu smutný, že niekomu zlomil srdce a ten druhý to zlomené srdce nerozchodí. Možno v skutočnom živote majú tieto príbehy iné konce ... ktovie. (10.03.2016)

Film, jenž proslavil jak Claude Goretta, tak o to víc Isabelle Huppert. Vývoj ústředního vztahu je zachycen doslova krok za krokem a diváci tak spoluprožívají Pommeinu a Françoisovu tragédii. Vznikl tu skvělý příběh o nepřekročitelných bariérách mezi sociálními prostředími. Film vychází ze stejnojmenného ramánu Pascala Lainého, jenž byl roku 1974 vyznamenán nejprestižnější francouzskou cenou Prix Goncourt. Samotná Isabelle se stala díky své roli doslova přes noc hvězdou, o čemž svědčí nominace na Césara i British Academy Award pro "největší objev". (20.05.2005)

Ak si odmyslím pointu, film má svoje nevšedné estetické hľadisko a výraznú, takmer vznešenú poetiku, čo očaruje a pridáva mu na výnimočnosti, mňa však pôvab hlavnej hrdinky a jej postoje nemohli až natoľko nadchnúť ako mužského diváka (čo je, predpokladám, prirodzené). Nevedela som sa s ňou v jej pasivite a hlbokej uzavretosti stotožniť. Som iná, nechápala som ju. Mala vôbec nejaký názor? Používala aj rozum? Rozladila a zarmútila ma jej naivita v nemanželskom a sociálne tak rozdielnom vzťahu a absolutná, nerozumná a bezvýhradná odovzdanosť až po hrob (vlastne - až do blázinca). Znovu je to film o víťazstve citov nad rozumom. Bohužiaľ, so smutným koncom, ktorý sa dal predpokladať. Znovu je to vlastne o totálnej prehre, nešťastí, bezútešnosti...(veľmi silné ***) (21.08.2010)