Policejní inspektorka

"Policejní inspektorka" by se dala s troškou nadsázky a fantazie nazvat "Serpicem" v sukních. V obou případech máme čestného a zásadového poldu, který se snaží spravedlivě potírat zločin, ovšem, jak už to bývá, postupem času se znelíbí bezcharakterním mocipánům, namočeným v leckterých zločinech, kteří pod heslem "poctivý polda je nejnebezpečnější člověk na světě" začínají jednat. Celý film má dokonalou atmosféru Francouzského prdelákova, jehož obyvatelé, jakoby odříznuti od civilizace, se bojí jeden druhého s temným oparem, který ani na chvilku nezmizí. A uprostřed toho všeho stojí mladá inspektorka Lavasseurová, svádějící marný a předem prohraný boj ani ne tak se zločinem, jako se systémem. Téma dětské pornografie je hrůzné i když se o něm jen mluví a film, ačkoli se vyhýbá akci a honičkám, si žádné servítky nebere. Naprosto civilní a vynikající krimifilm, ve kterém mě přesvědčivá Miou-Miou, s krásným kukučem a srdcem lvice, naprosto dostala. 100%. (14.06.2009)

8/10 Typcky bezvychodny francouzsky film, diky kterym zkratka francouzskou kinematografii jako takovou nedokazu pres vetsinu radoby umelecke tvorby odepsat. Atmosfera hustejsi nez u rybnika brcalnika, inspektorka zasadovejsi Mirka Dusina, dlouhe prsty mocipanu reprezentovane slovy komisare jako "politika" a silne stale aktualni tema, ze ktereho je cloveku na bliti. A potom, ze na malomeste se nic nedeje. Deje, ale je to natolik prorostene s mistni hiearchii, ze poctiveho cloveka to sesrotuje a ohne - smula. A ti u moci udelaji vse pro vlasti nedotknutelnost - v mistnich malych pomerech muze poslouzit treba takova hloupost jako bakalarska prace primatora Onderky - vsichni vi, ze je to podfuk, ale nikdo s tim nic neudela... (16.11.2011)

Miou-Miou (se tentokrát nesvléká) v roli, kde si stejně tak dobře umím představit královnu tehdejší francouzské detektivky (A. G.). Jestli jsem dobře zahlédl, malým provinčním městem je Lens. Téma je mrazivé, a bohužel z pohledu fungování mocenských špiček stále aktuální. Dobrý český dabing, a konec, připomínající některé o pár let starší italské krimi. (10.11.2013)

Začarovaný kruh absolutní frustrace. Film o zametání špíny pod koberec. Ano, to jsou přesně ty příběhy o velkém spiknutí, u kterých víš, že to nedopadne nijak, protože v hlavní roli není Belmodo, kterej by na konci všechny ty hajzly odprásnul. Zkrátka když se někde děje nějaká strašlivá nespravedlnost a člověk neví, jestli se má rozskočit vzteky nad bezmocí hlavního hrdiny nebo jestli se má vztekat na hrdinu, protože je až takhle bezmocnej. Tím se tedy uzavírá kruh absolutní frustrace a s konečnými titulky bych nejradši vyskočil a běžel do nejbližšího lesa vlastní hlavou rozštípat nějakej pařez. (16.10.2023)

Při hodnocení tohoto filmu bych rád poukázal především na rozdíl mezi samotným tématem (a příběhem) a jeho zpracováním; mezi tím, co autor "chtěl říct", a tím, "jak to řekl". Zatímco téma je stále velmi aktuální a nezpochybnitelně vážné (z hlediska obecně platných morálních norem), film jako takový působí příliš sterilně, nudně, bez jakéhokoli výraznějšího přesahu. Od začátku do konce je divák s autorem ve shodě v tom, že to, co se děje, je hnusné a zavrženíhodné. Příběh se odvíjí v poklidném (vlastně až příliš poklidném) tempu; divák po rovnoměrném přísunu informací skládá celkový obrázek zločinu a sdílí s hlavní hrdinkou frustraci z marnosti boje s mocnými. Problémem však je onen pravidelný rovnoměrný přísun informací a indicií... To zabíjí jakékoli napětí a redukuje film na dokument. Všechno je příliš doslovné (vše je řečeno, nic není ponecháno na divákovi). Pokud jde o zjišťování pravdy, policejní inspektorka prochází vyšetřováním velmi hladce (pokaždé se najde někdo, kdo něco ví a - hlavně - řekne to) a jen pokud jde o to uplatnit zákon, tu a tam se náhle zjeví nějaký klacek pod nohama (který má zdůraznit marnost jejího boje s mocnými a jejich služebníky). V dobré víře ukázat na špatnost a odsoudit ji však dochází k hrubému podcenění divákových schopností: Průměrný divák ví o existenci dětské pornografie, ví, že mocní rádi zneužívají svého postavení a že lidé ze strachu o svůj vlastní klid s nimi ochotně kolaborují. V tomto film prostě nepřináší nic nového, a aby mohl na diváka silněji zapůsobit, měl by trochu víc pracovat s dramatičností a divákovou fantazií a méně užívat stereotypy. Navíc kromě Miou Miou (která byla snad ve všech scénách a která film drží) naprostá většina herců hrozně přehrávala. Policejní komisařka mi tím zpracováním trochu připomněla film Pravý břeh, levý břeh, se kterým má podobné téma (dobro vs. zlo - reprezentované mocnými) i ono televizní zpracování bez šťávy. (20.05.2011)