Obsahy(1)
Sugestivní portréty starých lidí z Liptova a Oravy, kteří dokážou i ve stavu civilizačního chaosu a nejistoty žít vnitřně svobodní. Tvůrci filmu, režisérovi a scenáristovi Dušanu Hanákovi, inspirovanému fotografickými cykly Martina Martinčeka, se s výjimečnou citlivostí podařilo zachytit jedinečnost sledovaných postav, jejich svérázné postoje k životu i vzácnou morální čistotu. (NFA)
(více)Recenze (130)
Inspirován fotografiemi Martina Martinčeka, které jsou do filmu zakomponovány, natočil Dušan Hanák poetický vhled do života starých lidí v zapadlých slovenských vískách. Nadpozemsky působící vráščité tváře obyčejných a navzdory zažité představě ne vždy moudrých staříků se "dostávají na zem", když je kamera sleduje v moderním městě, či když zaznamenává jejich udivené reakce na "obyčejný" mikrofon. Otázky na "životní moudra" ("Co je v životě nejdůležitější?") zůstávají mnohdy nezodpovězeny. Moudrost a zkušenost se však neprojevují jen chytrými slovy, ale též neplačtivým přístupem k životu a vzpomínkám. Jednolitá atmosféra scén, které zachycují postavy v jejich autentickém prostředí, je mimořádná - chudé chalupy s nejnutnějšími životními proprietami (postel, stůl, příbor) působí pohádkově, archaicky, ale budí i úctu. Ještě za komunistů (1989) byl film spolu s dalšími Hanákovými díly uveden v Berlíně. Film Já milujem, ty miluješ tam získal Stříbrného medvěda za režii. ()
Do tváří vryté strasti života... Zní to jako kýč? Jistě, ale je to tak. Tohle je pravda, žadné masky, přetvářka, hra na city, vyumělkovaný stroj na soucit. Naopak, na mě sledování působilo velmi pozitivně. Navíc zpracování je úžasné, kamera geniální (některé záběry, např. na pluh, jsou opravdu učebnicové) a dokreslení fotkami velmi povedené. Dokonce ještě o stupínek lepší, bereme-li v potaz, že nejde o práci s herci, ale s obyčejnými lidmi, z nichž někteří ani netuší, co je mikrofon. Když už jsem u toho, tak jedna z nejlepších pasáží jsou odpovědi na otázku: "Co má v životě největší cenu?" ()
,,POVEDZTE MI, ČO MÁ V ŽIVOTE CENU?" ,,V ŽIVOTE CENU? ...NO ČLOVEK, VEĎ LEN ČLOVEK." __ Strhujúca výpoveď o svete, ktorý už takmer úplne zanikol označovaná za najlepší film našej dokumentárnej tvorby, čo je aj podľa všetkého pravda. V krásne zrozumiteľných svedectvách starých ľudí sa zrkadlí ich prostá životná filozofia. Zrejme najsilnejšia je časť s mužom, pre svoje nemohúce nohy štverajúceho sa po štyroch, ktorý si i napriek tomu dokázal sám postaviť dom. Odtiaľ je aj tron-ov citát. ()
Tento dokument by měl vidět každý, kdo si nyní stěžuje v jaké době a nepohodě žije. Reklama na zubaře? Bych neřekla, nebo spíše jaký je rozdíl se koukat na Výměna manželek (pořad) (2005), kde také nemají mnoho zubů. Každá doba je svým způsobem těžká. Nyní ale alespoň máme mnoho vymožeností. Ale tím jak si to ulehčujeme, tak také zapomínáme si poradit sami. ()
Famózne!!! Toto sa nakrútilo u nás a bolo roky trezorované? Dole klobúk, potlesk. Doslova a dopísmena mrazivý (!) prenikavý náhľad do života životných stroskotancov, ktorí sa deň čo deň ocitajú na prahu smrti. Z technických záležitostí musím vyzdvihnúť emotívnu a pôsobivú hudbu, kameru a prepojenie pohyblivých obrazov s fotografiami. Chvíľkami vám zúčastnení živoriaci ľudkovia vykrášľujú úprimný úsmev na perách, chvíľu sa vám zas do očí tlačia slzy. 10/10 ()
Galerie (9)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (6)
- Dušana Hanáka inspirovaly k natočení filmu cykly portrétních fotografií starých lidí z Liptova, jejichž autorem byl významný slovenský fotograf Martin Martinček. (hippyman)
- Svojou poetikou vzbudil film výčitky ideologických dozorcov a bol označený za “estetiku škaredosti“. (Raccoon.city)
- Film byl dlouho v trezoru a premiéru měl až v roce 1989. (hippyman)
Reklama