Planeta Česko

Pár super záběrů, hrst zajímavých informací a uteče to fakt rychle. Nejvíc mě zaujalo poukázání na fakt, že i když do přírody zasahujeme více než je zdrávo, stejně si najde nějakou svou cestu, jak přežít a leckdy i negativa přetočit ve svůj prospěch. A to dokonce způsoby a na místech, kde bych to fakt nečekal. Jenže takový je jen zlomek fauny, ten zbytek prostě vyhyne... Planet Earth se, navzdory sebevědomému názvu, samozřejmě nekoná a  i když je mi snaha o osobnější přístup ze strany režiséra do určité míry taková sympatická, paradoxně snímku ubírá na serióznosti a nechtěně ho sráží pocitově na takovou lehce poloamatérskou úroveň. A to je trochu škoda. Minimálně o ty scény s režisérovic děckama bych to prostříhal, to tam imo vůbec nepatří, a nechal pouze věnování. Ten zbytek ale velmi dobrý a cením si podobných dokumentaristů. Ta trpělivost a disciplína trávit v terénu hodiny a hodiny, byť jen třeba pro jeden jediný unikátní záběr, zasluhuje obdiv. (19.08.2021)

Zhlédnutí dokumentárního filmu Planeta Česko byl pro mě opravdu velkým zážitkem. Nejen že jsem se u něj pobavila (hlavně u sysla, vlaštovek a bobra), ale taky poučila, neboť jsem většinu zvířat (hlavně ptáků a brouků) ani neznala. S Marianem Polákem se určitě shodnu v tom, že se chodíme dívat na exotická zvířata do ZOO a přitom neznáme zvířata, která nám běhají za barákem. V dokumentu jsou nádherné záběry na Česko, z kterých mi spadla čelist a zároveň odstrašující podívaná na vydrancovanou přírodu, regulované řeky, z kterých se mi chtělo brečet. I právě proto mě moc potěšilo, jak se v dokumentu několikrát zmiňovalo, že není všechno tak černobílé, jak na první pohled vypadá (všechno zlé může být i k něčemu dobrému a naopak). Všech pět hvězd jsem dala taky hlavně proto, že jsem lepší dokument o české přírodě zatím neviděla. Marián Polák je v mých očích blázen v tom nejlepším slova smyslu. A jeho dcery, kterým svůj film věnoval, na něj můžou být opravdu náležitě hrdé. (03.04.2018)

Nádherný dokument. Obdivuji velkou trpělivost, péči i obětavost při natáčení a snahu autorů přiblížit lidem více naše bezprostřední životní okolí, kterého si mnozí z nás ani nevšimnou a navíc si jej ani neváží. Zcela souhlasím s komentářem Vančury ovšem s připomínkou, že profesionálně natočené a ozvučené dokumenty mě nikdy nenudí. V lese, či v horách nebo u rybníka i na pasece se vždy oprošťuji od civilizačních myšlenek a problémů a nechávám se unášet nádherou tohoto kouzelného světa viděným nejen z povrchu země, ale i ze vzduchu jako pták. Tedy, ... prosím, nezničme si ho, a děkuji pane Poláku. (18.01.2019)

Byly jednou dvě trapně pubertální dcery, které nedokázaly ocenit, jaký má jejich táta parádní a trpělivost i odolnost vyžadující koníček. Tak se jim to otec snaží všelijak dokazovat. Jako by důkazy něco zmohly. Zde pomůže jen čas - až dcery dozrají, dříve to nepochopí - marná snaha. A dokument jako takový? Slabé, škoda. Ty Milovice, ach, to už je trapné, jak jsou jaksi všude. Přál jsem si Klabavskou nádrž - nebyla. Přál jsem si rysa, nebyl. Na druhou stranu - díky i za to (relativní) málo. Na jednoho zapáleného jednotlivce to celkem ujde. Snad jen ten lehce přehnaný název - Planeta Česko - vzbuzoval v odbornějším divákovi (já) přílišná očekávání, která se nedostavila. Popisu druhů a obecně odborných informací málo - ale to se dá s ohledem na důvod vzniku (dokazování laickým dcerám) hořce pochopit. (01.01.2019)

Myslím, že celovečerní přírodovědný dokument jsem doposud přežila pouze jeden (o surikatách, které nepokrytě zbožňuju), což už je samo o sobě pochvalou pro režiséra Poláka a jeho tým. V tomto případě si navíc cením snahy tvůrců ukázat hlavně našim nejmenším, že se nejen v exotických krajinách, ale i v naší malé zemičce najde tolik krásy. Asi nejvíc mě každopádně pobavil sysel na sídlišti. A moc se mi líbil závěrečný seznam účinkujících (kulíšek nejmenší atd.). Subjektivní černý puntík ale dávám za na můj vkus až příliš časté zobrazování hadů (ty na rozdíl od surikat vážně nemůžu). (15.01.2019)