Killer of Sheep
Obsahy(1)
Film Killer of Sheep si žije veskrze želvím životem. Dokončen byl již v roce 1977 a od té doby si jen velice pozvolna získává svůj okruh diváků. Z počátku ho dokonce kvůli příliš drahým autorským právům na hudební složku filmu nebylo možné téměř vůbec promítat. Kromě největších filmových nadšenců se dočkal širšího publika až v roce 1981 na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu (vítěz ceny FIPRESCI) a na festivalu v Sundance. V roce 1989 byl zařazen do amerického národního archivu Library of Congress' National Film Registry a roku 2007 byl opět prezentován na festivalu v Berlíně.
Pro české publikum prakticky neznámý režisér Charles Burnett tvořil Killer of Sheep jako absolventský film na filmové škole UCLA. Celé natáčení údajně přišlo na pouhých deset tisíc dolarů, z nichž většinu pokryly školní granty. I přes finanční nouzi však byla černobílá stylizace a připodobnění klasickým snímkům italského neorealismu především tvůrčím záměrem. Základní motiv zde nalézáme ve snaze průměrného amerického černocha o přežití v nuzných podmínkách. Stan (Henry G. Sanders) pracuje na jatkách a musí se vyrovnávat s všudypřítomnou beznadějí, chudobou a také napjatými rodinnými vztahy. Běžný divák bude možná postrádat hmatatelnější příběhovou kostru, ale roztříštěnost a mozaikovitost celého vyprávění předává intenzivnější emocionální náboj.
Ačkoliv se film skládá z několika drobných zápletek, soustředí se Charles Burnett spíše na obrazotvornost. Sdělení, které si již divák zvykl přijímat skrze text, předává především vizuální cestou. V některých případech si režisér hraje se záměrným nesouladem obrazu a dalších atributů filmu - to například v momentě dlouhého romantického tance Stana a jeho ženy (Kaycee Moorová), z něhož je možné vidět jen okenní siluetu, a který je podbarven velmi neadekvátním hudebním pozadím. Při Stanově neveselé práci na jatkách pro změnu vypíná zvuk a namísto strašidelného hluku vraždící mašiny slyšíme pouze hudbu, což navíc režisér dovršuje prokládáním naturalistických pracovních scén záběry na hrající si děti. Tyto a další nezmíněné detaily napovídají, že Burnettovým záměrem bylo poetické a symbolické podobenství o protikladech, které nejvýrazněji vyplouvá napovrch tehdy, kdy chudobu, bídu a všeobecný zmar života v chudinské čtvrti berou zúčastnění s humorem a nadhledem, nikoliv s odevzdaností a smutkem.
(David Patras, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
U Killer of Sheep je nejhorší rozhodnout se, jestli je celý snímek jenom z nouze ctností, kdy se náhodně něco povedlo, nebo to byl umělecký záměr debutujícího afro-amerického režiséra Charlese Burnetta. Ovlivněn italským neorealismem, spíše De Sicou než Antonionim (pohled na sociálně slabší vrstvy společnosti, nikoliv na snobskou smetánku), nám předkládá obrazy, které působí na diváka stejně ubíjejícím a úmorným způsobem jako na hrdinu snímku, jenž přijde z práce a musí vykonávat domácí povinnosti. Snímek se vleče od nikud nikam, postavy neprochází vůbec žádným vývojem a jak Killer of Sheep začne, tak i skonči. Otupělost, do které se dostávají postavy "příběhu", přechází i na diváka a z letargie ho nevytrhne ani hudební podkres (jehož dodatečně zakoupená práva mimochodem stály patnáctinásobek rozpočtu filmu, zaplaceného z grantů). Pokud empatie přejde k letargii, něco je špatně... ()
Zdánlivě nenarativní, polodokumentární počin, jenž je zobrazením jisté nemožnosti ignorovat depresi vyvěrající z homogenně úpadkového prostředí (prezentovaná hlavní postavou řezníka Stana) , ale i zajímavým černošským autoportrétem, který je nestranný a neváhá zobrazit černochy jako zloděje, hlupáky, nebo vlezlý hmyz. Kardinální význam filmu má jeho poetika, však chybí mi jistá četnost i síla prostředků, které by jí znásobily pro větší požitek jako např. Rozmarné léto. Myslím však, že napodruhé půjdu rozhodně výše. 70%. ()
Lakonicky natočený shluk etud ze života chudého černošského obyvatelstva ( ani nevím proč, ale při sledování se mi do povědomí vkrádala ozvěna prvního dílu o Homolkových ) prokládaný záběry z jehněčích jatek, nikoliv však samoúčelně brutální, jak by se dalo předpokládat. Tento černobílý pseudo dokument je ke své škodě slabě nevyvážený, což mu ze svého poselství nějaké ty procenta ubírá, na druhou stranu jde o počin, svým stoickým a nezaujatým pohledem zajímavý a co se mě týče, minimálně scéna s motorem mi v paměti jen tak nevybledne. ()
Ten film je rozhodně něco jiného co by se dalo od černošského tvůrce čekat ve své době, ale na druhou stranu, ani přes tuhle skoro jedinečnost mi tento film nepřišel nijak skvělý. Je ale smutné, že jen málo takových filmů z černošskými herci je vyzdvihováno, jako kdyby opravdu nebylo možné točit normálně s černošskými herci. ()
Pokud mi nějaký druh filmů vyloženě nesedí, jsou to tyhle levicové (neo)realistické filmy o bídných životech chudých dělníků. Začíná to Hrozny hněvu (1940), pokračuje přes Zapomenutí (1950) a Zabíječe ovcí až k Fish Tanku (2009). Mám vždycky pocit, že se unudím k smrti. A hlavně mám pocit, že takovéhle filmy může točit každý - stačí vzít kameru, vyrazit do nejbližší vesnice a natáčet tam, jak si děti hrají s panenkou, jak dělníci v prasečáku kydají hnůj, jak se pak večer dívají na televizi... Potom už jen stačí podbarvit to nostalgickou hudbou, a i když umělecká hodnota nebude valná, "jeden z 500 největších filmů podle časopisu Empire" je na světě. Zhruba od poloviny filmu jsem pořád musel myslet na to, co budu dělat večer, totální absence příběhu mě bohužel přivedla k tomu, že jsem začal dění na plátně úplně ignorovat. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (4)
- Charles Burnett sa stretol s hercom Henrym G. Sandersom vo výťahu budovy, kde pracoval. Okamžite ho požiadal, aby prišiel na screen test, pretože ho zaujala jeho nezvyčajná tvár. (Bilkiz)
- Charles Burnett natočil tento film počas jeho štúdia na UCLA s rozpočtom 5 000 dolárov. (Bilkiz)
- Na natáčanie filmu neboli získané žiadne povolenia. (Bilkiz)
Reklama