Invasion USA
Režie:
Alfred E. GreenScénář:
Robert SmithKamera:
John L. RussellHudba:
Albert GlasserHrají:
Gerald Mohr, Peggie Castle, Dan O'Herlihy, Phyllis Coates, Richard Eyer, Noel Neill, William Schallert, Tom Kennedy, Bert Stevens, Frank Mills, John Crawford (více)Obsahy(1)
Bar v New Yorku. Pět lidí a tajemný pan Ohman (Dan O'Herlihy) vedou běžnou konverzaci, lhostejně reagují na televizní informování o komunistickém nebezpečí. Najednou však zemi obletí šokující zpráva – Ameriku napadli komunisté! Všech pět návštěvníků okamžitě spěchá do různých oblastí Spojených států, aby zachránili své nejbližší. Jenomže invaze komunistů rychle proniká do nejdůležitějších složek fungování státu, nemluvě o plánu svrhnout atomovou bombu přímo na Manhattan. Dílo specifického sub žánru „Soviet America“, který se objevil za mccarthismu a později se vrátil za vlády prezidenta Reagana. (MM11)
(více)Recenze (5)
Škoda toho jalovýho konce, protože to nabíralo grády k velkému finále. ()
║Rozpočet $127,000║Tržby USA $1,200,000║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Nechal jsem se nachytat, tohle je v první řadě velmi podivuhodný válečný film. A ty já nerad. Nicméně se mi nakonec líbil: je sice extrémně paranoidní, ale varuje před komunisty (plus bod). Má nádherně pochmurný průběh, jeden hrdina vedle druhého situaci nezvládají a plíživé zlo vítězí (plus bod). Patriotismus zdaleka není tak strašný, jak jsem se obával, a na Peggie Castleovou se velmi hezky kouká (plus bod). Škoda jí, holky pěkný, že se v pětačtyřiceti uchlastala. Jistě, film je to velmi naivní, velmi zjednodušený a na to, co si klade za cíl, ne tolik naléhavý, ale zase - kde jinde uvidíte bombardování Manhattanu? ()
Strašnej film, kterej byl podle mě odpadem už před šedesáti lety. Příště se radši budu 70 minut šťourat klackem v hovně, než abych na něco takovýho zas koukal. ()
Pozor! Neplést se stejnojmenným dílkem Chucka Norrise. Toto je legendární, neuvěřitelně špatný film o invazi nejmenovaného komunistického státu do USA. Sice dokonale vystihuje paranoiu mccarthismu, ale je v něm tolik věcí divných, že by si zasloužil hlubší analýzu. Počínaje (v kontextu filmu a doby) naprosto bizarním poselstvím, že proti komunismu lze nejlépe bojovat tím, že odvrhneme své individuální potřeby a všechno úsilí věnujeme ve prospěch státu, přes tragické triky až po obskurní postavičky komunistických agentů znásilňujících americké blondýny. Byť staré SF filmy miluji, u tohoto jsem mlátil hlavou do stolu. ()